TZ: Praha letem po sto letech

Praha letem po sto letech, Muzeum hlavního města Prahy, 10. 12. 2008 -15. 2. 2009

Výstava na 73 dvojicích fotografií exaktně zachycuje proměnu různých míst Prahy. Dvojice fotografií for-mátu 20 x 25 cm jsou adjustované vedle sebe v paspartách v černých kovových rámech Nielsen o rozmě-rech 43,5 x 79 cm. Ke všem dvojicím fotografii jsou krátké faktografické komentáře vztahující se k dané-mu místu v češtině a angličtině. Výstava navazuje na velmi úspěšnou výstavu Letem českým světem, která se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v roce 1999.

K výstavě je vydaná reprezentativní publikace formátu 31 x 30,5 cm. Kniha má 160 stran a obsahuje všechny fotografie vystavené v Muzeu hlavního města Prahy. Ke každému snímku jsou podrobné texty od Ivana Dejmala, Libora Jůna a Jiřího T. Kotalíka, které se vztahují k historii místa až do roku, v němž byla fotografie pořízena. Knihu vydal Jaroslav Bárta Studio JB.Minulost je zároveň součástí dneška. Znát svou minulost a porozumět jí umožňuje lépe se orientovat v současném dění. V tomto ohledu může být právě fotografie velmi důležitá, neboť je schopna věrně zaznamenávat skutečnost, fixovat ji v obraze a uchovávat pro budoucnost.

S odstupem času se tak může-me vracet k věcem dávno minulým, vidět vzhled nejrůznějších míst, lidí, prohlížet si děje a situace, které již dávno pominuly. Pohledem na fotografie se tak vracíme zpět do minulosti, kterou si můžeme z paměti ja-koby vyvolat a již s novými zkušenostmi, jež jsme získali od vzniku snímků, i nově posuzovat. Pokud máme zároveň k dispozici snímky, pořízené ze stejných míst, ale z různých dob, naskýtá se nám zcela exaktní srovnání plné významů. Touto metodou byl pořízen soubor dvojic fotografií Praha letem po sto letech. Staré snímky vznikly před rokem 1898. Jsou převzaty z publikace Letem českým světem, kterou vydal J. R. Vilímek. V knize byly zařazeny fotografie nejvýznamnějších míst českých zemí, a kniha tak byla reprezen-tativním vzorkem toho, co tehdejší společnost považovala za důležité.

Fotografie byly pořízeny velkofor-mátovým přístrojem na skleněné desky, nejstarší z nich zřejmě ještě tzv. mokrým kolodiovým procesem: desky s emulzí byly připravovány přímo na místě a zde byly také ihned zpracovány v jakési improvizované temné komoře. Povětšinou však fotografové pořizovali snímky již na suché želatinové desky. Nejvíce fo-tografií staré Prahy v této knize pochází z grafického závodu J. Vilím, několik z fotografického podniku Stengel a Markert, od významných fotografů Jindřicha Eckerta, Rudolfa Brunner-Dvořáka, a jeden snímek je od amatéra Josefa Záhejského.

Fotografie z publikace J. R.Vilímka byly zreprodukovány na černobílý negativ a sloužily jako podklad pro nové snímky, které vznikaly v letech 1996 -1998 jako společné dílo Jaroslava Bárty, Zdeňka Helferta, Da-niely Horníčkové a Ivana Lutterera.Naší snahou bylo pořídit fotografie z absolutně stejných stanovišť. Pečlivé vyřešení všech technických pro-blémů bylo důležitým principem našeho konceptu, založeného na exaktních komparacích shodných zábě-rů.

Proto jsme usilovali i o stejné světelné řešení, dodržení roční a denní doby, a u zvětšenin i o podobné výsledné řešení tonální. Důsledné dodržení shody ve všech technických aspektech bylo velmi náročné nejen nalezením správného místa, ale i dodržením shodných technických parametrů při fotografování. Nové snímky byly pořizovány funkčně obdobnými velkoformátovými přístroji klasickou cestou systémem negativ-pozitiv na černobílý materiál.Největší problémy působily odlišné vlastnosti negativního fotografického materiálu, který doznal od kon-ce 19. století značný technický rozvoj.

Tehdejší fotografické desky byly málo citlivé, tudíž fotografové mu-seli používat dlouhé časy, a docházelo tak snadno především k pohybové neostrosti. Tehdejší materiály neměly antihalační vrstvu, která zabraňuje přezáření světel na rozhraní světel a stínů. Především však byly fotografické materiály jinak spektrálně citlivé, což se projevovalo nízkou citlivostí k červené a oranžové a naopak vysokou citlivostí k modré. Proto např. červené prejzové střechy domů jsou na starých fotogra-fiích tak výrazně tmavší a obloha naopak často úplně světlá a bez odstínů. Tyto technické nedostatky se tehdy řešily četnými zásahy na všech stupních procesu, retušemi a domalováváním.

Například na zvýraznění oblohy používali fotografové běžně dostupné masky mraků. S tím vším bylo nutné se vyrovnat. Velmi náročné bylo i dodržení stejného osvětlení. Zřetelně patrné rozdíly v osvětlení vznikají již během několika málo dnů, a v případě vržených stínů dokonce i jen několika minut. Světelné řešení snímku přitom výrazně určuje jeho atmosféru a tím celkové vyznění. Prohlídka výstavy je krátkou procházkou Prahou po místech, která lidé na konci 19. století považovali za hodná zájmu, a proto je zaznamenali na fotografickou desku.

Dvojice fotografií jsou objektivním svědec-tvím o proměnách, k nimž došlo v průběhu let, reflexí společností z dvou různých dob, dokladem jejich vztahu k prostředí, k historii, dokladem životního stylu. Fotografie instalované pospolu v jednom rámu umožňují porovnávat, uvažovat nad smyslem i příčinou změn. Procházka výstavou je návratem v čase - do konce devatenáctého století i do nedávné doby konce století dvacátého. Protože nové fotografie byly pořízeny před deseti lety, máme možnost vybavit si ona místa v nynější podobě a vidět markantní proměny, které nastaly i v tak krátkém časovém úseku - pomyslný třetí snímek tak tvoří současnost.

Jaroslav Bárta