TZ: REZONANCE. Načeradský – Bolf – Typlt

REZONANCE. Načeradský – Bolf – Typlt / Galerie U Betlémské kaple / Praha / 19. 2. – 29. 3. 2015

REZONANCE: Načeradský – Bolf – Typlt

19. 2. – 29. 3. 2015

Galerie u Betlémské kaple

Betlémské nám. 8

Praha 1 – Staré město

Výstava kreseb a prací na papíře Jiřího Načeradského (1939 - 2014), Josefa Bolfa (1971) a Lubomíra Typlta (1975) je prezentací tvorby bývalého profesora a jeho dvou výrazných žáků. Tolik historická skutečnost doložitelná daty a fakty. Vlastním námětem výstavního projektu je však zpřítomnění něčeho jiného, podstatnějšího, co všechny tři autory zároveň propojuje a zároveň přesahuje, něco, co je vyvazuje z pevně stanovených časových horizontů oddělujících jednotlivé generace, co překračuje metodickou přísnost a strohost generační kauzality a co naznačuje a otevírá jiné nežli pouze důsledně genetické čtení tzv. dějin umění. Jedná se tu o podchycení toho, co bychom mohli pojmenovat jako společný zájem všech tří umělců na rozvíjení určité vizuální tradice stejně jako zájem na jejím rozbití a tvůrčím překonání.

Abychom tuto propojující tendenci nalezli a alespoň dílčím způsobem pojmenovali, bylo metodicky nejvhodnější sestoupit až ke zdrojům a východiskům malířského díla, které se odehrává v médiu příležitostné i definitivní kresby. Práce na papíře obecně svou bezprostředností a otevřeností prozrazují mnohé o zázemí umělcova specifického „myšlení skrze formy“. Podávají informaci o syntetické povaze a komplexnosti toho, co zde pojmenováváme „myšlením“ umělce s vědomím neúplnosti použitého slovního významu v označujícím vztahu k tomu, co zde míníme.

Výběr prací se záměrně nedrží žádných omezujících kritérií. Zahrnuje různě datované kresby (nejstarší kresba z roku 1962, nejmladší z roku 2014) různé povahy (skici, studie, kvaše, samostatné kresby apod.). Jediným kurátorským měřítkem výběru je důraz na příbuznou výrazovou rezonanci, která prostupuje jednotlivé práce. Směrodatný je přístup všech tří umělců k tvorbě. Prozrazuje příbuzné stanovisko ve vztahu k minulosti, kterou je třeba modifikovat a podrobit současnému výrazu. Nejde o to zříci se minulosti a malířské tradice, ale o to, získat z ní to, co rezonuje se současností. A naopak do demontovaných matric tradice integrovat cizorodé prvky současnosti, aby obraz neztratil kontakt se svou dobou a naplňoval svou základní funkci – prolomit se do svého času a učinit z něho tvar.

Lze říci, že principiálně vykonávají všichni tři malíři bez ohledu na generační příslušnost tutéž náročnou práci. Jejich dílo obnovuje kontakt s realitou, jejíž vizuální podoba se neustále mění, těká a uniká. Prolomení do „svého času“ je náročný úkol, který vyžaduje trpělivost a systematicky naplňované penzum práce s rizikem omylu a scestí. Být malířem znamená, hájit si právo na svůj individuální druh rezistentního postoje, který se kriticky staví k důsledkům normativního a operativního myšlení a rozhoduje se vždy pro znovu obnovovanou svobodu projevu. Kritický vztah k současné kultuře a způsoby jejího podvracení jsou mírou její neustálé obnovy pouze tehdy, pokud se v nich daří obnovovat člověka v jeho široce rozvinutých schopnostech a možnostech. A ty se nikdy nemohou obejít bez minulosti, která je stejně neznámá a záhadná jako horizont budoucnosti.

Výstavu doprovází vydání katalogu s širším výběrem děl všech tří autorů a s textem kurátora výstavy Petra Vaňouse.