TZ: Roman Štětina

Roman Štětina / Studio: místnost, kde koberce znamenají éter / Galerie Jelení / Praha / 24. 1. - 9. 2. 2012 

Roman Štětina – STUDIO: místnost, kde koberce znamenají éter

Galerie Jelení

24. 1. – 9. 2. 2012

vernisáž: 23. 1. 2012 v 18:00

kurátorka: Nina Michlovská

Prostřednictvím výstavy v Galerii Jelení nás Roman Štětina zve do světa, který utváří podstatnou část jeho každodenní reality. Přivádí nás do STUDIA, prostředí rozhlasového vysílání, které většina z nás zná pouze z doslechu. On sám se v něm pohybuje jako rozhlasový reportér a režisér, jako zvukař a hudebník. Zájem o zvuk a rozhlasové prostředí přenáší také do vizuální tvorby. Zkoumá výrazové možnosti zvuku a jeho schopnost zprostředkovat posluchači vizuální prožitek. Své strategie si ověřuje v rozhlasových intervencích NOKTURNO a ve videu ZKUŠEBNA. Plně je využívá v práci STUDIO a v její prezentaci v Galerii Jelení, do které zapojuje i samotný galerijní prostor. Stěna oddělující výstavní prostory galerie se mění v Pythágorův závoj, bariéru, která prohlubuje divákovu soustředěnost a podněcuje obrazotvornost. Zároveň zastupuje stěny hermeticky uzavřeného rozhlasového studia i jeho paralely v podobě umělcova ateliéru - míst, kde často vznikají obrazy jako zrcadla vnějšího světa. Pomyslný třetí prostor, kde by divák prožil přímou zvukovou zkušenost spojenou s haptickým vjemem, chybí. I tuto zkušenost se Roman Štětina snaží divákovi zprostředkovat, když ho vybízí, aby spolu s ním navštívil plzeňské rozhlasové studio - kulisy prezentovaného videa, ale i skutečnou místnost, kde koberce znamenají éter.

U zrodu videa STUDIO stál zájem o formát rozhlasové hry a její schopnost stát se portrétem vnějšího světa, zaujetí postavou rozhlasového režiséra, jenž přímo nebo zprostředkovaně ozvučuje nástroje imitující zvuky, které tvoří naši každodenní zvukovou kulisu a snaha alespoň částečně tuto zkušenost zachytit a předat ji divákovi. Sám autor se ujímá režisérské role a vtahuje diváka nenásilně do hry. Dává mu možnost podílet se na vizuálním zážitku, který si s sebou z galerie odnese, ale i dostatek prostoru, aby vstoupil do dialogu s jeho vlastní vizuální interpretací společného zvukového prožitku. Snaží se podnítit diváka, aby zbystřil své smysly a zkusil zahlédnout věci, které běžně nevidíme.

Nina Michlovská