TZ: Šárka Navrátilová

12. 12. 2012Artalk Infoservis

Šárka Navrátilová / Out of Time / Salon Daguerre / Brno / 29. 11. - 29. 12. 2012

Šárka Navrátilová: OUT OF TIME

Kurátorka: Lucia L. Fišerová

Výstava fotografií

1. patro Salonu Daguerre, Slovákova 1, BRNO

Vernisáž: 29. listopadu 2012 v 19.30, výstava potrvá do 29. prosince 2012

OUT OF TIME > Šárka Navrátilová

„Fotografovat znamená přivlastňovat si fotografované. Jde o zasazení sebe sama do určitého vztahu k světu , který je pociťován jako vědění – a tím pádem i jako moc.“

„Fotografie není jen výsledkem setkání události a fotografa; samotné fotografování je událostí s daleko rezolutnějšími nároky – vstupovat do všeho, co se děje, narušovat nebo ignorovat. Už samo naše vnímání situace je nyní artikulováno prostřednictvím fotoaparátu. Všudypřítomnost aparátů přesvědčivě nasvědčuje, že čas se skládá ze zajímavých událostí, událostí hodných fotografování.“

Susan Sontag

Out of time je fragment fotografického deníku, který svým názvem naznačuje, že nechce být striktně vnímán v rámci času a trvání něčeho konkrétního. Je často nemožné zařadit jednotlivé snímky do některé roční nebo denní či noční doby. Jak je předesláno v textu americké teoretičky fotografie Susan Sontag, čas se skládá z událostí, které máme nutkavou potřebu zachytit, protože toužíme po tom, aby v nějaké formě zůstaly skutečností. Out of time je kritický pohled na vlastní život a události, ze kterých se skládá. Je zde naznačen moment, který reaguje na fenomén fotografických alb, která obsahují různě důležité životní okamžiky, slavnosti života, ‚krásné‘ krajiny a bezvadně komponované portréty, často s absencí odrazu skutečných emocí. Je to turistický záznam všednosti, banality a nesnesitelné obyčejnosti. Samotné fotografie mohou být vnímány jako abstraktní příběh, ale současně jako jednotlivé obrazy, které mohou asociovat divákovi vlastní zkušenosti. Zobrazeny jsou okamžiky, které naznačují minulý či budoucí děj, zamrznutí, zastavení, zaseknutí se mezi nástupem a výstupem.

Je zde kladen důraz na moment bezčasí, kdy absence popisků, které automaticky divák hledá pohledem pod jednotlivými fotografiemi, se může jevit lehce znepokojivou. Žádné datum ani udání lokace. Cyklus je meditací nad chtěností či nechtěností uchovávat některé vzpomínky v závislosti na daných životních situacích. Ve fotografii je ukládána latentní škála emocí; některé fotografie dnes můžeme vnímat se zalíbením, postupem času však s odporem či smutkem. Některé se stávají cennými až po čase; teprve později pochopíme význam vlastního fotografického počínání.

šn

Fotografický súbor Šárky Navrátilovej Out of Time je pôsobivým vizuálnym denníkom. Súčasne ide o denník, pri ktorom veľmi starostlivo zvažujeme, na ktorých stranách ho divákovi otvoríme. Tiesnivé, miestami lynchovské výjavy na fotografiách sú plné nevyslovených a nezodpovedaných otázok. Viac než umelecké diela však tieto snímky svojou nezáväznou adjustáciou pripomínajú plagáty či produkty fotolabov zdobiace dvierka chladničky, čím ostro kontrastujú s nóbl interiérom historizujúcej kaviarne. Galéria je tak akoby vytapetovaná spomienkami, ale len tými, ktoré sa autorka rozhodla dobrovoľne nevytesniť.

Amatérske snapshoty tisíckrát videného i vysoko estetické fotografie sa rozmiestnením vo výstavnom priestore i premyslenými formátmi do veľkej miery znivelizovali; rovnako, ako sa v našom podvedomí mixujú obrazy „veľkých“ udalostí a zdanlivo bezcenných okamihov.

Autorka ako študentka umeleckej školy a súčasne intuitívna užívateľka fotoaparátu dokonale mätie diváka neurčitým pomerom vizuálnej naivity k vizuálnej rafinovanosti a núti ho klásť si tieto otázky:

Môže byť predkladaný príbeh, na počiatku ktorého bola veľká hromada fotiek 9x12, autentický?

Dá sa pri fotografovaní zabudnúť na prednášky z dejín fotografie?

Je možné vytvárať intuitívny denník a nemyslieť pri tom na jeho prípadného čitateľa / diváka?

Zostáva romantická krajina vystavená v dekoratívnom prostredí po pribití klincami gýč?

Nájdeš na výstave portrét, akt, zátišie, krajinu a dokument?

Ak ste odpovedali na všetko „áno“, je to asi dobre. Rovnako vhodné sú aj odpovede „nie“ alebo „nedokážem posúdiť“. Tieto otázky by mohli existovať aj bez týchto fotografií. Z toho vyplýva, že sú podstatné. A preto verím aj fotografiám.

Lucia L. Fišerová