TZ: Středoevropské malířství 16. - 18. století z olomouckých sbírek

Středoevropské malířství 16. - 18. století z olomouckých sbírek, Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc / Obrazárna, 25. 9. 2008 - 2010

Mnohaleté bádání v regionálních sbírkách starého malířství od konce září již potřetí zúročí Muzeum umění Olomouc. Tým historiků umění připravil další pokračování Olomoucké obrazárny - expozice, která veřejnost postupně seznamuje s malířskými poklady z místních fondů. Po italském a nizozemském malířství se důkladného zpracování, výstavy a reprezentativní publikace dočkal soubor středoevropských maleb. Více než pět desítek obrazů českých, moravských, německých a rakouských malířů ze 16. - 18. století se od 25. září na dva roky stanou součástí stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc.

Středoevropská obrazárna navazuje na úspěšné expozice, věnované italskému (1994 - 2000) a nizozemskému (2000 - 2006) malířství. „Kolekce středoevropského malířství tvoří nejrozsáhlejší a svým významem rovněž nezanedbatelnou část sbírek starého umění v Olomouci. Stejně jako předešlé obrazárny představuje obrazy ze sbírek Arcibiskupství olomouckého, dále z muzejní kolekce starého umění a z významné soukromé sbírky, deponované v Muzeu umění," řekla kurátorka expozice Martina Kostelníčková.

Expozici v Arcidiecézním muzeu tvoří výběr nejlepších děl českých, moravských, německých a rakouských malířů, pocházejících především ze 17. a 18. století. Ve dvou sálech Obrazárny olomouckých biskupů a arcibiskupů v přilehlých barokních sálech Arcidiecézního muzea bude vystaveno celkem 54 obrazů. „V souboru je řada obrazů, které patří ke skutečným vrcholným dílům nejméně v kontextu evropské malby. Z české malby sedmnáctého století jsou to především dvě zcela mimořádná plátna Karla Škréty, a to luneta Svatý Václav dává kácet pohanské modly a působivé Obrácení svatého Pavla," upozornil historik umění Milan Togner z Univerzity Palackého, který se zpracování olomouckých sbírek středoevropského malířství věnuje již dlouhá léta.

K nejvýznamnějším vystaveným dílům patří podle Kostelníčkové také obraz Adam a Eva rudolfínského malíře Matthäuse Gundelacha. „Je to v odborné literatuře jeden z nejfrekventovanějších olomouckých obrazů," dodala s tím, že vystavená kolekce zahrnuje i další pozoruhodné autory: Johanna Heisse, Daniela Grana, Norberta Grunda, Angeliku Kauffmannovou, Felixe Ivo Leichera, Antona Raphaela Mengse, Františka Antonína Palka, Martina Johanna Schmidta, Johanna Heinricha Schönfelda, Johanna Spillenbergera, Michelangela Unterbergera anebo následovníka Albrechta Dürera. „Mnohá z těchto děl jsme před vystavením restaurovali anebo konzervovali v souladu se základním posláním Arcidiecézního muzea. Příprava nové expozice současně přinesla několik objevů a nových zjištění týkajících se datace a provenience uměleckých děl. V neposlední řadě však poskytla možnost představit vůbec poprvé tuto jedinečnou kolekci jako reprezentativní celek veřejnosti," upozornila Kostelníčková.

Část vystavených obrazů je přitom již veřejnosti známá díky několika výstavám, které prezentovaly dílčí části olomouckých sbírek. „Naše expozice a především doprovodná publikace je ale vůbec prvním důsledným zpracováním celku středoevropského malířství uvedeného období," řekl Togner.

Expozice středoevropského malířství měla být v řadě Olomouckých obrazáren poslední. Muzeum umění však bude pravděpodobně ve výstavní a ediční řadě pokračovat. „Nabízí se možnost čtvrtého dílu, v němž by byly představeny dosud málo známé soubory obrazů italské, nizozemské a flámské provenience či kopií podle italských, nizozemských a flámských autorů, které nebyly zahrnuty v předešlých obrazárnách. Stejně tak je tomu u menších kolekcí obrazů francouzské a španělské provenience. Uvažujeme rovněž o obdobném zpracování, vystavení a publikování souboru malířských děl devatenáctého století z olomouckých sbírek," přiblížil plány olomouckého muzea jeho ředitel Pavel Zatloukal.

Jedním z nejcennějších obrazů představených v expozici Olomoucká obrazárna III. je Madona se zvířaty, kterou někdy po roce 1503 namaloval anonymní následovník renesančního velikána Albrechta Dürera. Obraz pochází z metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci a pravděpodobně jej zakoupil děkan olomoucké kapituly Robert hrabě Lichnovský.

Bezmála metr vysoká malba na lipové desce, kterou olomoucké arcibiskupství v roce 2004 dlouhodobě zapůjčilo do Muzea umění Olomouc, je především důkazem Dürerovy geniality a jeho obrovského vlivu. „Vzorem byly našemu malíři hlavně Dürerovy kresby se stejným námětem, které jsou dnes uloženy ve Vídni, Berlíně a pařížském Louvru. Musel ale také dobře znát jeho grafické dílo, převzal z něj takové detaily, jako jsou svatý Josef nabírající vodu ze studny, býk nebo hrad na obzoru,"  řekla historička umění Martina Kostelníčková.

Kompozice s námětem Madony na drnové lavičce v krajině se sv. Josefem, rozšířená o scény se zvěstováním pastýřům a průvodem tří králů, byla rozpracována zřejmě některým z Dürerových následovníků, činných v Německu okolo poloviny 16. století, a to volně podle Dürerovy kolorované kresby Madona se zvířaty z roku 1503, nacházející se ve vídeňské Albertině. Ježíš je na tomto výjevu zobrazen nejen jako Spasitel lidstva, kterému se chystají vzdát hold pastýři i králové, ale také jako pán světa rostlin a zvířat, pán veškerého tvorstva. Autor olomouckého obrazu ale musel velmi dobře znát také Dürerovy mědiryty, protože si z nich vypůjčil i takové drobnosti, jako jsou sv. Josef nabírající vodu ze studny, býk nebo hrad na obzoru.

Díky snaze našeho malíře přiblížit se svému mistrovi můžeme zprostředkovaně obdivovat i Dürerův zájem o přírodu, který se v množství botanických a zoologických motivů odráží i na olomoucké desce. „Téměř každá rostlina a téměř každé zvíře přitom skrývá symbolický obsah. Například Mariiny rostliny, jahodník, kosatec, pomněnka i violka odkazují především na její pokoru a Neposkvrněné početí, kosatec navíc připomíná její budoucí utrpení. Na Kristovo utrpení na kříži zase poukazují stehlík s hýlem a býkem a na jeho zmrtvýchvstání motýl - babočka, který se příznačně usadil na rozrazilu, symbolizujícím Krista jako jediný lék," odhalila skryté významy motivů na obraze Kostelníčková.

Madona se zvířaty byla poprvé a na více než sto let naposledy vystavena v roce 1900 v Olomouci. Díky přípravě expozice Olomoucká obrazárna III. se však dočkal důkladného odborného zpracování. Pro potřeby Arcidiecézního muzea byl obraz v letech 2004 a 2005 restaurován a v roce 2006 byl zapůjčen do pražské Národní galerie na výstavu Albrecht Dürer - Růžencová slavnost 1506 - 2006. Od listopadu 2006 je součástí stálé expozice Arcidiecézního muzea.