TZ: Tereza Damcová v Galerii města Blanska

Tereza Damcová / Stodruhá kůže / Galerie města Blanska / 19. 3. – 1. 5. 2022⁠

Mívám nad ránem sen. Je černobíle barevný. Plavu v něm úplně nahá v jezeře. Ale není v něm voda. Je plné barev, zvuků, chlupů, květin, prachu, cihel, končetin, očí, uší a igelitů . Nemůžu se moc pohnout, ale plavu. Ulpívají na mém těle kusy jezerní hmoty. Jsem vlastně spíš oblečená (do jezera), než nahá. Budeme splývat spolu? Pohupovat se v rytmu plastických vln. A když se to přestane hýbat, natáhneš klíček, tady, vidíš? A dáme si ještě jedno kolo o něčem úplně jiném.

Plastik je fantastik.

Flash. Flash.

A krev má příchuť tropického ovoce.

Tak na život!

A na smrt…

Kůže jako prostor pro kontakt, dotyk - příjemný i bolestný. Kůže jako povrch, podklad, hranice mezi uvnitř a venku. Převlek. Převtělení.

“Inspirují mě pohádkové představy a hravé ulétávání. Jsem autorem několika obrazově a zvukově ztvárněných, názorně, symbolických proměn-hravých úletů, které zlehka nabrnkávají pradávné, archetypální obrazy dítěte, princezny, matky, dcery, lovkyně upírů dnes zombí, rostliny, zvířete, lásky, města, zahrady, panenky. “ TD

Tvorbu Terezy Damcové lze připodobnit k magické chůzi po hladině - tenoučké pohyblivé linii mezi snem a realitou. Zobrazované motivy jsou fantaskní, místy až psychedelické. Postavy a charaktery si v jejím světě žijí vlastním životem, mají svá jména, podoby, touhy, zlozvyky, oblíbené barvy a příchutě zmrzliny. Tereza v roli stvořitelky i kumpánky kolem nich rozehrává příběhy a historie, a opakovaně se objevující Bubačka, Frída Kakao, či Bílý Vodník patří do její subjektivní surreálná mytologie.

Její projev je bezprostředně hravý až naivní, nepostrádá vtip ale dostává se i do temných a depresivních poloh, vždy však působí velmi přirozeně a to i navzdory bizarním situacím ve kterých se autorka často pohybuje.

Výstava představuje Terezu Damcovou prostřednictvím kreseb, panen a oblečků. Zachycuje ji nejen jako svébytnou performerku, ale také jako autorkou monumentálních expresivních koláží a objektů z plastů, fólií a odpadních materiálů.

Video, koláže i objekty vznikly ze společného zdroje tvůrčí atmosféry (a materiálů nalezených) v areálu bývalé brněnské Zbrojovky. Ateliér který už neexistuje. Stejně jako celá stará Zbrojovka. Pro skupinu umělců, kteří na Zbrojovce působili to bylo silné inspirativní období, jeho konec pak Tereza přirovnává ke ztrátě ráje, vyvolávající pocity smutku a bezmoci a bezpráví. Chrám by přece neměl být nikomu bořen. Velkoformátová díla tak svým způsobem reflektují i momenty, kdy buldozery za okny pomalu srovnávají prostor bývalé továrny se zemí. Ubývající čas. Cistě materiální developerské postupy jsou zde stavěny do protikladu k niterné potřebě čerpat inspiraci, tvořit, sdílet a koexistovat.

Tereza Damcová (*7.5. 1977 Brno) je absolventka Ateliéru grafiky (Margita Titlová Ylovsky) na Fakultě výtvarných umění při VUT v Brně. Od roku 2006 vystavuje na samostatných i skupinových výstavách, realizuje performance, audiovizuální projekty: samostatně jako Bubačka, později v převtělení Frídy Kakao jako členka audiovizuální skupiny Mateřídouška (s Jiřím Suchánkem). Společně s Milanem Kozelkou (úmrtí 2017) vytvářeli pohádky, filmové animace/performance; spolupracovala s prof. Neutrinem, Moimirem Papalescu a dalšími.