TZ: Thomas Diego Armonia

Thomas Diego Armonia: The comedy of life, Galerie Vernon, Praha, 16. 1. - 6. 3. 2009

Malíř s mezinárodním renomé Thomas Diego Armonia (1971) vůbec poprvé představí veřejnosti svou instalaci Komedie života/ The Comedy of Live v pražské soukromé Galerii VERNON. Tématem jsou všudypřítomné ženy pod novým úhlem pohledu a skrze autorskou osobní analýzu. Armonia posbíral snímky žen z různých internetových zdrojů a webových stránek jako příklady „okamžiků z denního života." Fotografie bezprostředně navazují na jeho malby jako další „filtrované a interpretované obrazy." Tím chce umělec zdůraznit úsilí o rovnováhu mezi soukromými a veřejnými světy každého jedince. Ve své instalaci zároveň zohledňuje rozpor mezi skutečným a virtuálním světem panujícím v současné společnosti. Obrazy jsou převážně intimní, ale zároveň díky internetu veřejné a více než skutečné. Dostávají se k nám náhodně, prostřednictvím mocných virtuálních nástrojů, jakými jsou například webové stránky typu YouTube ad. Paralelou mezi malbami a obrazy je kladení si otázek, kdo jsme a kým bychom si přáli být, čím se chceme stát? Je to naše vlastní ješitnost a masky, které nám společnost vnucuje a nasazuje, abychom přežili? V tomto specifickém ohledu řeší autor situační podmínky žen, tj. rozdíly mezi vnějším vzhledem a vnitřním světem. To, co si zaslouží pozornost diváka, jsou Armoniovy způsoby zobrazení a nepřímé návody, jak si člověk může nasadit masku, jak ji nosit a jak ji případně odložit. Objevuje se tu motiv tetování (užitý již ve starší sérii „urban flowers/ městské květiny"), s poukazem na to, jak mladí lidé používají vnější mimikry jako způsob obrany či ochrany. Patří sem mimo jiné stereotypy a klišé v chování stejně jako zdobení vlastního těla vybranými symboly - tetování, piercing. Také módní doplňky jsou tu pociťovány jako zhmotněná ješitnost a narcisismus, součást maskování. Použité tradiční šaty jsou opatřeny motivy klasických postav - Salomé a Minotaur, které představují sílu i agresivitu, jež v sobě tyto „opony" těla skrývají. Celá instalace podchycuje náročnost intenzivního prožívání každodenního života. Zobrazuje rozpor mezi našimi vnitřními světy a potřebou „jevit se navenek" - být akceptováni společností, ve které žijeme. Je to situace složitá, ale zároveň přirozená a obecně lidská, která se neustále opakuje a hlavně čeká na každého.