TZ: Tomáš Císařovský, Dorota Sadovská

Tomáš Císařovský, Dorota Sadovská: Neúnosná něha, Galerie 5. patro, Praha, 16. 4. 2009 - 9. 5. 2009

Výstava ukazuje nový cyklus maleb Doroty Sadovské s názvem Drawing-Pin a cyklus akvarelů Tomáše Císařovského, vzniklý v roce 2008 v rakouském Helfenbergu.

Všichni jsme učiněni tělem. Vtěleni. Sdílíme tělesnost, a lidské tělo a jeho řeč jako jeden z vyjadřovacích prostředků přes všechna zmatení dob, myslí i smyslů zůstávají poměrně univerzálně srozumitelné. Řeč těla nebo práce s tělem se nabízí jako povzdech, ale i jako činnost k poznávání sebe a druhých, ve smyslu terapeutickém i významech tento smysl přesahujících. DRAWING - PIN Dorota Sadovská *5. 2. 1973, Bratislava.

Dorotka Sadovská interpretuje a dál zprostředkovává aktuální i věčná témata. Tělesnost je jedním i druhým z nich. Jde „na to" skrze symboliku, kulturu a pocity těla a barvy. Na začátku nového tisíciletí se tématu tělesnosti věnovala v cyklu Světci, ve kterém se pořádala s otázkou schématu svatosti a procesu, jak se lidská bytost v těle stane, respektive je ustanovena svatou. Dorotčini světci byli současní lidé z masa a kostí, hyperrealisticky podaní, na příslušnost k nebi odkazující třeba nadpřirozenou monochromní žlutí nebo čistotou a kontemplativními významy modré. Tělesnost se stala tématem i série tak zvaných odvrácených portrétů dívek a žen, které ve fotografiích a pak převedeny do hyperrealistických velkoformátových olejomaleb vznikaly během let 2000 - 2006. Dnes vystavovaný Dorotčin čerstvý cyklus kreseb akrylem na plátno téma těla a jeho řeči dál rozvíjí. Název Drawing - Pin je hříčkou slov, odkazujících v prvním plánu ke kreslení a k připínáčku, špendlíku, kterým se papír připíná na prkno, zároveň ale i k pichláku, a tím se ocitáme opět „u toho". Aluzí bolestného zážitku právě připomenutého pichlákem, tím ostnem tělesnosti, se v prvním plánu v důsledku anglikanismu současné a zároveň odtažité pojmenování prohlubuje a nabízí další roviny výkladu. Neosobní a tím v jistém slova smyslu právě současný výtvarný výraz obličejů bez tváří s sebou nese zvláštní druh intimity. Nejde tu o individuální intimitu, nabízí se zde jiná, obecná, tedy společná intimita těla, občas podtržená nebo přesněji uzavřená emblematickým umístěním do barvy či kruhu. Lidské postavy fungují jako figuranti, obrazy fungují jako symboly pro v posledku intimní postoje, situace či vztahy, ne nepodobné tarotovým kartám, a nabízejí možnost dosazení konkrétních identit. Archetyp, spiritualita, příchuť vizionářství či kontemplace s důrazem na jasné tělesné počitky a následné rozpuštění se v těle, a zároveň navíc jako by od ega odstoupivší postoj odkazuje do oblastí mystiky, bez vlastního prožitku nezprostředkovatelných. HELFENBERG Tomáš Císařovský *2.1.1962

Tomáš Císařovský maluje příběh. Společenský, historický. Dostává malířsky svému obdivu k Giottovi a jeho vyprávěcím cyklům v Assisi a také historii cyklí. Jeho figury fungují obdobně jako Giottův svatý František, když ztělesňuje zcela určité aspekty křesťanského životního postoje skrze svoji konkrétní postavu člověka - Františka na pozadí zcela skutečné společensky - historické etapy. Z deníku dědy legionáře je cyklus inspirovaný anabází československých legionářů na Rusi, Bez koní zachycuje depiedestalizovanou českou šlechtu bez atributů poukazujících na modrou krev, jen v tělech a civilních oblecích, okupační série „vrcholí" málo šťastným příběhem prezidenta Háchy, z 90. let vyšel cyklus o co obecně víc anonymních, o to v původu i důsledku osobnějších portrétů sousedů z pražské „Jedličkárny", handicapovaných bližních bez zjevných atributů tělesného postižení, zjevujících skrze nezjevené. Akvarely z rozsáhlé řady Helfenberg namaloval Tomáš Císařovský v rakouském Helfenbergu během loňských prázdnin a opět mají historické souvztažnosti. „Loňské léto jsme vzpomínali čtyřicátého výročí ruské okupace a ve mně se mísily zasuté vzpomínky z dětství (bylo mi šest let, ale spoustu situací si pamatuji velmi zřetelně)se zkušeností z dnešní doby, kdy společnost je v relativním klidu, a přesto se nemohu zbavit úzkostného pocitu, že pod povrchem roste pnutí. Agrese a násilí ať už ve skryté nebo v obnažené podobě je stále s námi přítomná. Takže reálné situace z příchodu cizích armád, zvůle násilí a bezmocné uhranutí občanů se mi mísilo s výjevy ze současné doby." Tomáš Císařovský je malíř velkých pláten a vyznavač olejomalby, ale ani jeho cykly akvarelů nevznikají jako průpravy pro něco „většího a trvalejšího". Akvarel s jeho bezprostředností si pro určitý okruh témat doslova vyhrazuje, jak říká, otevírá mu cestu a zároveň se již děje. V helfenbergské řadě se tak scény z historických pouličních bojů živelně mísí s reflexí stále tuhnoucí arogance moci a legálního ventilu násilí známého třeba ze sportovních stadiónů. Příběhy, nebo spíš jednotlivé zlomky vyprávění jsou doslova ztělesněny svými lidskými představiteli, a zároveň jeden každý lze číst jako samostatnou a zřetelně aktuální moralitu.

Lucie Šiklová