TZ: Vladimír Houdek

Vladimír Houdek: Bezespánek / Galerie Pavilon / Praha / 20. 4. – 20. 5. 2010

Smrtijed: Pověz mi tedy, kdy jsi byl naposledy šťasten?

Bezespánek: Když dlaň jsem otevřel a napočítal pět. Tak do mých slz matka vtírala ty své a přitom říkala: „Bezespánku, kapky nejsou potřeba, světlo jen spí, tma černou tmou není!“ (a mokrým rtem se usmála, když hladila můj modrý polštářek).

V. H.

V noci nespím. Dívám se do tmy s doširoka rozevřenýma očima. Snažím se hledat konkrétní obrysy, záchytné body. Lidské oko ale neumí zaostřit do propasti. Podivná zářivka vpouští černé světlo do už tak dost hluboké tmy. Možná jsem viděl holocaust a teď tady stojím se štětcem v ruce. Jediné, co mohu ztvárnit, je ta prázdnota. Možná jsem ho ani neviděl. Jak bych taky mohl? Jsem malíř stojící ve tmě. Dívám se, hledám, tápu. Zápasím se tmou, která se chvílemi stává mým nejvěrnějším spojencem.

Vladimír Houdek je studentem pražské AVU, ateliéru Vladimíra Skrepla. Ve své malbě, která má často velmi expresivní charakter, střídá čisté plochy s téměř informelním vrstvením nánosů barvy, kresbou či vlepenými fotografiemi. Jeho tvorba je intuitivní, vychází z různých podvědomých situací, snů a představ pospojovaných do neobvyklých kombinací. Ve své nejnovější tvorbě Houdek ještě prohlubuje a minimalizuje svůj výraz. Akcentuje motiv osamělé černobílé postavy, pro kterou se volně inspiruje starými fotografiemi, klasickými detektivkami nebo literárními postavami. Melancholické bytosti vytržené ze svých kontextů figurují na abstrahovaných, často monochromatických nebo geometrických pozadích. Pro Houdkovy obrazy je příznačný motiv tajemství a také zvláštní emotivní náboj, individuální setkání diváka s určitou situací obrazu nebo umělce samotného, který hledá, tápe, ale také nachází.

Karina Kottová