Zklamání z Veroniky Bromové

Veronika Bromová: Království, GHMP: Dům U Kamenného zvonu, Praha, 31. 10. 2008 - 11. 01. 2009

V úvodu je nutné zmínit, že Veronika Bromová je výborná umělkyně, která svoji roli nejen v českém, ale i v evropském současném umění nezpochybnitelně potvrdila díly, které tvořila v průběhu devadesátých let. Od takovéto umělkyně se očekávají maximální stoprocentní výkony. Její díla z nového tisíciletí jsou dobrá, zklamávají však, pokud od nich předem očekáváme maximum.

Hlavní náplň její výstavy v Domě U Kamenného zvonu tvoří cyklus Království z let 2003 - 2005. Veronika Bromová v něm zpracovává motiv přírody: vztahu lidské bytosti k přírodě a vnímání přírody živými bytostmi. Z nových pokusů se však již vytrácí vtipnost, nápad a přesah za běžnou tvorbu, který byl tak dobře patrný v dřívějších dílech. Jako dobrý příklad této dřívější tvorby může posloužit cyklus fotografií, na kterých si Bromová figurovala svázaná páskou (Zemzoo - 1998) a obrazy vzniklé pomocí počítačové manipulace, ve kterých jsou různé části těla nahrazeny anatomickými studiemi.

Právě tato díla ze série Pohledy (1996), ve které lze najít souvislost s kolážemi Jindřicha Štyrského, zanechává v divákovi jeden z nejsilnějších zážitků z výstavy a to i přes to, že se jedná o díla, která jsou velmi dobře známá. Ve fotografiích z Království Bromová pokračuje v započaté cestě zkoumání vlastního těla. Opět se zde setkáme s aktem Bromové, ten však již není ani počítačově (Pohledy), ani fyzicky ve skutečnosti (Zemzoo) modifikován a často zůstává u pouhé fotografie nahé ženy v přírodě. Ta někdy může připomínat nevydařené snímky od neprofesionálních fotografů s tímto námětem, motiv nadsázky (paruka, korunka, zdvojení ženy na snímku) příliš nefunguje.

Na druhou stranu je třeba uznat, že ty nejlepší snímky z Království v sobě mají jakousi zvláštní magickou atmosféru lesa, ve kterém platí jeho vlastní zákony, do kterých člověk nemá právo nahlížet, a které se dobře daří do umění transformovat Františku Skálovi. Jakoby Bromová byla tajemnou bytostí, která nás do tohoto světa zve, ale my tam přesto nesmíme vstoupit. Mezi novými pracemi Veroniky Bromové se najdou díla dobrá a velmi dobrá, nedosahují však vynikající kvality děl z minulého desetiletí.