Cenu Jindřicha Chalupeckého 2024 získali Oskar Helcel, Judita Levitnerová a No Fun Kolektiv

Porotu zaujala úroveň všech prací, rozmanitost postupů a jejich přesah z výtvarného umění do dalších uměleckých oborů

Foto: laureátstvo Ceny Jindřicha Chalupeckého 2024. Zprava: Oskar Helcel, Judita Levitnerová, No Fun Kolektiv. ©František Svatoš

Cena Jindřicha Chalupeckého, renomované ocenění na poli českého současného výtvarného umění, zná své laureáty a laureátky pro letošní rok. Jsou jimi Oskar Helcel, Judita Levitnerová a No Fun Kolektiv. S 35. ročníkem udělování cen přišlo i několik změn v pravidlech výběru umělkyň a umělců. Porota v mezinárodním složení nebyla limitována věkovou hranicí 35 let a počet oceněných se snížil z pěti na tři. Předávání cen proběhlo živě v rámci slavnostního večera, který se uskutečnil 9. února ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze. Porota zdůraznila, že letošní úroveň přihlášek byla vyšší než ta loňská, přičemž vyzdvihla širokou škálu přístupů přesahujících rámec výtvarného umění. Společná výstava oceněných se uskuteční na podzim v Moravské galerii v Brně.

K rukám poroty bylo doručeno celkem 128 portfolií. V historii udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého jde o dosud nejvyšší počet, což může být částečně připsáno již zmíněným změnám v pravidlech. Mezinárodní odborná porota ocenila vysokou kvalitu prací, které zahrnovaly širokou škálu postupů s přesahem z výtvarného umění do divadla, filmu, řemesla, designu a hudby.

„Jsem vděčná mezinárodní porotě za jejich obrovský zájem a péči, kterou věnovali všem portfoliím. Za dlouhé nekonvenční diskuse, které vyústily ve výběr třech výjimečných hlasů. Respektive více, protože jedním z nich je kolektiv umělkyň a umělců. Jestli jejich různorodé přístupy něco spojuje, je to vedle brilantního zvládnutí uměleckých technik – od videoher přes krátké filmy až po textilní tvorbu – především nesamozřejmost a kritický přístup, se kterým nahlížejí stereotypy světa kolem – ať už jsou to patriarchální stereotypy videoher, tzv. ženská práce, nebo třeba egoistické architektonické projekty. Těším se na letošní spolupráci a podzimní společnou výstavu v Moravské galerii v Brně,“ podotýká ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová.

Mezi oceněnými je zastoupen jeden kolektiv tvůrců, jedna umělkyně a jeden umělec. Jejich přístupy a zpracování jsou velmi rozdílné, ale spojují je určitá témata, a především jejich aktuálnost, která rezonuje nejen v současném uměleckém světě, ale ve společnosti obecně. Oblasti, ve kterých porota ocenila jejich dílo, jsou textilní tvorba a problematizace tzv. ženské práce, kritický přístup k architektuře v pozdním kapitalismu a nabourávání stereotypů počítačových her.

Oskar Helcel prokazuje ve své práci cit pro filmový jazyk, kterým kriticky zachycuje téma architektury v pozdním kapitalismu. Jeho smysl pro zachycení atmosféry a situací prostřednictvím kamery, autentická a přirozená performance a obrazové montáže odkrývají jednotlivé vrstvy zkoumaného problému i jeho složitost. V jeho performativních videoesejích se tak zobrazuje komplexnost tématu tzv. „developerismu“, který autor vnímá jako nástroj na reprodukování kapitalismu, privatizaci města za účelem zisku a gentrifikace.

Judita Levitnerová se ve své práci vrací k tradici, řemeslu i otázce problematiky „ženských prací“. Její práce s textilem je kreativní a promyšlená. Ve své praxi přímo odkazuje na období českého informelu, ze kterého čerpá autentický přístup k dílu. V tvorbě ale neopomíjí ani aspekty, jako je ekologie, nadměrná spotřeba textilu nebo neetické pracovní podmínky. Sama si vybírá cestu tzv. „pomalého umění“, s čímž se pojí i otázka po dočasnosti a trvalosti daného díla. Svá textilní díla umísťuje do veřejného prostoru, kde ve způsobu instalace využívá svůj smysl pro hravost.

No Fun Kolektiv je umělecký a výzkumný queer videoherní kolektiv působící v kontextu střední a východní Evropy. Svými aktivitami a tvorbou nabourává stereotypy počítačových her a jejich cílem je začleňování potlačovaných perspektiv. Porota ocenila jejich schopnost vnášet digitální technologie do sociálního kontextu. Herní narativ využívají jako prostředek vytváření nových alternativních a emancipačních prostředí. Svou tvorbou ukazují, jak lze přistupovat k rozmanitosti a jak je důležitá pro každou společnost, její každodennost a fungování.

Společnost Jindřicha Chalupeckého v rámci letošního ročníku dovršila několikaleté období změn v pravidlech oceňování. Cílem realizačního týmu Ceny je větší otevřenost a srozumitelnost výběru laureátů a laureátek širší veřejnosti. Zároveň je Cena Jindřicha Chalupeckého kontinuálně uzpůsobována tak, aby odpovídala potřebám současné umělecké scény a nabízela nejvyšší možný standard podpory, zviditelnění a profesionalizace pro zúčastněné umělkyně a umělce. Letos kromě spolupráce na realizaci a vystavení nového díla a související kurátorské, produkční, finanční a propagační podpory získají laureátky a laureáti také celoroční stipendium. V navazujícím roce pak mají možnost vycestovat na zahraniční rezidence.

Letošní výběr se zúžil z pěti oceněných na tři a zmizela hranice věku do 35 let. Možnost přihlásit se tak měli i ti, kteří svou kariéru začali v pozdějším věku či museli z nejrůznějších důvodů uměleckou tvorbu na nějakou dobu opustit a vrací se k ní až po čase. Upuštěním od věkové hranice Společnost Jindřicha Chalupeckého reflektuje změny ve výstavních i institucionálních praxích, které se projevují již několik let. Tato změna rovněž koresponduje s vývojem a stavem na mezinárodní výtvarné scéně.

Společná výstava oceněných v roce 2024 proběhne od 8. listopadu v Moravské galerii v Brně. Letošní rok je také půlkulatým, pětatřicátým výročím samotné Ceny Jindřicha Chalupeckého. Cílem ocenění je upozorňovat na tvůrčí, originální a aktuální počiny v současném výtvarném a vizuálním umění a otevřít jej širší veřejnosti.

Vyjádření poroty

Judita Levitnerová

Velice si vážíme způsobu, jakým Judita Levitnerová zkoumá kontinuitu textilní tvorby a produkce a jak reflektuje vnímání textilních technik jakožto tradičně „ženských“ pracovních postupů a dovedností. Specializuje se na umístění textilních děl ve veřejném prostoru a klade si otázku časovosti umělecké práce a jejího vlivu na výslednou vizualitu. Zaujal nás také její současný pohled na tradice a automatizovanou výrobu, stejně jako její důraz na „pomalé umění“ jako sociální formu. Vedle vytříbeného chápání formálního jazyka a jeho souvislostí nás dále zaujal smysl pro hravost, s jakým Levitnerová svá díla instaluje, a její hluboké zaujetí texturami a materiály.

Oskar Helcel

Oceňujeme politický a kritický postoj Oskara Helcela k architektuře a její interpretaci. Namířením pozornosti na metody hodnotových vztahů upozorňuje na společensky nepropustné struktury. Metaforou exkluzivní architektonické výstavby a vykonstruovaných prostředí umožňuje pohled pod povrch. Helcel akcentuje současnou architekturu jako nástroj gentrifikace v globalizované společnosti. Jeho zaměření na to, jak nové architektonické přístupy rozdělují společnost prostřednictvím privilegií, je mimořádně zajímavé. Využívání performance k aktivaci těchto míst považujeme za velmi účinnou a autentickou strategii. Helcel má silný cit pro filmový jazyk a ve svém střihu a instalacích zároveň ukazuje jeho složitost a mnohovrstevnatost.

No Fun Kolektiv

Vážíme si způsobu, jakým No Fun Kolektiv vnáší digitální technologie do sociálního kontextu a využívá herní narativy k vytváření nových prostředí, jež napomáhají společenské kritice. Oceňujeme inkluzivní přístup členek a členů Kolektivu k rozmanitosti a uvědomujeme si jeho naléhavost. Věříme, že jejich aktuální a dynamická produkce rozšíří umělecké institucionální kontexty a svým vizuálním jazykem zapojí publikum, které doposud nebylo osloveno. Jejich metodologie kritického kvíření konzumního prostoru gamingu je neocenitelná. Rádi bychom viděli další rozvoj jejich praxe, která zpochybňuje roli institucí ve vztahu ke hrám a současnému umění.

Celkové hodnocení přihlášek

Celková úroveň všech přihlášek byla vyšší než v předchozím roce a obsahovala více podstatných prací a prezentací. Široká škála postupů přesáhla rámec výtvarného umění a rozšířila se i na oblasti, jako jsou divadlo, řemesla, design a hudba.

Potěšilo nás, že jsme viděli kolektivy i individuální postupy, nicméně bychom uvítali větší počet kolaborativních a performativních projektů.

Zjistili jsme, že zrušení věkového limitu mělo pozitivní dopad na hojnost přihlášek, což přivedlo naše diskuse ke komplexnějším úvahám. Jsme přesvědčeni, že do budoucna budou mezi laureáty jak začínající, tak i znovu se objevující umělci a umělkyně.

Specifický důraz jsme kladli na zprostředkování široké škály postupů, proto jsme vybrali umělce a umělkyně pracující s objekty a textilem, stejně jako s videem nebo počítačovými hrami. Domníváme se, že všechny tři pozice prohlubují zkoumání současných forem sociální angažovanosti a aktivace, preindustriálních a postindustriálních tradic a kritických postojů k regenerativním postupům v lidmi vybudovaném prostředí.