O Linhartově nadaci s novou ředitelkou

Do vedení Linhartovy nadace, pod jejíž hlavičku patří mimo jiné i Experimentální prostor NoD, Komunikační prostor Školská 28 či Roxy, nastoupila na jaře tohoto roku Magdaléna Lišková. Kromě obsazení pozice ředitelky došlo nicméně v posledních měsících k personálním změnám i ve Školské 28, kterou na konci září z důvodu nejasností ohledně podpory stávající programové "neziskové" koncepce a budoucího zaměření a využití prostoru opustil dlouholetý dramaturgický tým Dany Recmanové. O tom, jak nadace funguje a jakým směrem by se dále měly ubírat její aktivity či dramaturgie jednotlivých výstavních prostor (nejen v důsledku personálních změn), mluvila s Magdalénou Liškovou Klára Peloušková.

Magdaléna Lišková, ředitelka Linhartovy nadace

Od jara 2016 jste ředitelkou Linhartovy nadace, přičemž tato pozice byla několik let neobsazená. S jakou vizí jste na pozici ředitelky nastupovala a jaké oblasti a aktivity v rámci nadace spadají do vaší kompetence?

Je pravda, že bezprostředně před mým nástupem byla pozice ředitele nadace neobsazená. Nadaci řídil její administrátor, který v podstatě naplňoval vize správní rady. V roce 2015 ale bylo už celkem zřejmé, že se aktivity nadace budou rozrůstat a že bude třeba k vedení nadace přistupovat systematičtěji. Bylo nutné zajistit strategické plánování a nastavit dlouhodobou vizi a směřování nadace, a tak se správní rada rozhodla znovu obsadit pozici ředitele, který by to měl zajišťovat a vizi nadace dokázal naplnit. Nadace, která příští rok oslaví již třicetileté výročí své existence, má za sebou spoustu projektů, ale veřejnosti je známá především jako zakladatelka Experimentálního prostoru Roxy / NoD a Komunikačního prostoru Školská 28. Moje vize jako ředitelky staví na dosavadních úspěších nadace, ale zároveň bych naši činnost ráda rozšířila, především pokud jde o vysloveně nadační aktivity. Chceme nastavit jasnou strukturu nadačních programů a výzev k předkládání žádostí o nadační příspěvky. Ráda bych se zaměřila na specifické projekty a podporu témat, která nás zajímají, projekty, které mají nějaký přesah. Bude se jednat tedy o finanční podporu, ale i o různé další formy výzev a spolupráce. Jednou z oblastí, na které bych se chtěla zaměřit, je podpora mezinárodní spolupráce a účast českých umělců na zahraničních událostech. Před nástupem do své funkce jsem žila téměř sedm let v zahraničí a podílela jsem se na množství mezinárodních uměleckých projektů. Vím tedy, že zahraniční zkušenost je zejména pro začínající umělce velmi podstatná. Tak vznikl i nový program LinhArt Crossing Boarders, v jehož rámci jsme vyhlásili výzvu na podporu umělců a projektů, kterým bychom chtěli pomoci se dostat na významné události. Pro rok 2017 byl vybrán americký festival Burning Man.

Proč zrovna Burning Man? 

Festival Burning Man vnímám jako velkolepou událost, na kterou je velice těžké se dostat – z finančních, kapacitních i praktických důvodů. Podařilo se nám spojit se s Burning Man Czech a s umělci přímo v Americe a rádi bychom společně na festivalu zajistili viditelnou českou účast. Určitě se najde řada umělců – a podle dosavadních reakcí na výzvu tomu tak opravdu je – kteří by se rádi na Burning Man dostali a realizovali tam nějaký projekt. Je to pro ně ale tak náročné, že se do toho bez finančního a organizačního supportu ani neodváží pustit. Chtěli bychom jim to tedy pomoci zprostředkovat.

Vzali jsem si na začátek celkem velké sousto, tak doufám, že se vše vydaří. V dalších letech bude podporována účast vždy na jiné konkrétní události anebo jiná forma mezinárodní spolupráce.

Pohled do instalace výstavy Tomáše Moravce v Komunikačním prostoru Školská 28, 2016, foto: Zdeněk Porcal

Jak je Linhartova nadace financována? Z jakých zdrojů získává finanční prostředky, které potom přerozděluje dílčím subjektům, jež o ni požádají?

Linhartova nadace získává finanční prostředky od soukromých dárců a z pronájmu nadační sbírky uměleckých děl. Další část příjmu tvoří podíl ve společnosti 10:15 Management s.r.o.

Nicméně prostory, které fungují pod hlavičkou Linhartovy nadace, jsou provozovány dalšími subjekty, které čerpají grantovou podporu.

Ano, jde o spolek DEAI (Setkání), který byl založen v momentě, kdy nadace nemohly žádat o granty na soustavnou uměleckou činnost. Vznikl tedy z ryze praktických důvodů – spolek žádá o grantovou podporu na umělecký provoz Experimentálního prostoru Roxy / NoD a Komunikačního prostoru Školská 28. Z logiky věci je, předpokládám, zřejmé, že nadace na tyto aktivity nikdy o granty nežádala. Tyto prostory budou prostřednictvím DEAI ve své činnosti pokračovat, oproti tomu nadace se zaměří na své vlastní projekty. Nadace jako taková dnes už o grantovou podporu žádat může, ale z praktického hlediska je na uměleckou činnost jednodušší zachovat spolek, který má v této činnosti svou kontinuální historii.

Jaký vztah je mezi spolkem DEAI (Setkání) a společností 10:15 Management s.r.o., která se podílí na provozu Experimentálního prostoru NoD a Roxy?

10:15 Management s.r.o. je společnost, která zajišťuje provoz baru, kuchyně, ochranky, údržbu objektu a další záležitosti, které nesouvisí s uměleckou činností. Hospodaření obou společností je zcela transparentně a institucionálně odděleno, aby nemohl vzniknout dojem, že grant není použit podle zásad a pravidel vypsaných magistrátem nebo ministerstvem. Jinak provozně jde pochopitelně o symbiózu.

To znamená, že finanční prostředky z grantů jsou využívány čistě na uměleckou činnost, zatímco 10:15 Management s.r.o. zajišťuje provozní záležitosti z prostředků, které Experimentální prostor NoD nebo Roxy vydělají komerční činností, např. provozem baru nebo ze vstupného?

Tady bych ráda vysvětlila jeden zásadní rozdíl – Experimentální prostor NoD nebo Roxy nejsou právnické osoby, ale jen obchodní značky. Komerční činnost vykonává z principu svého statutu pouze společnost 10:15 Management. Spolek DEAI (Setkání) je nezisková organizace, která komerční činnost nerealizuje. A nadace se zase chová podle pravidel stanovených zákonem o nadacích, respektive novým občanským zákoníkem. Chápu, že zvenku je trochu náročnější strukturu pochopit.

Ale zpátky k vaší otázce – ano, grant je využíván spolkem DEAI na uměleckou činnost dle grantových pravidel na položky, které je možné z něj hradit. Peníze z komerční činnosti jsou kromě těch provozních nákladů a údržby prostoru, jak jste jmenovala, používány dále například na zajištění technologií do divadla i galerie a podobné investiční náklady, které jsou v uměleckém provozu nezbytné, ale není možné je hradit právě z grantů. Tímto způsobem je hrazena i část uměleckých honorářů a dalších personálních nákladů, na které grant nestačí. Ve všech našich aktivitách se snažíme zajistit vícezdrojové financování a odlehčovat veřejným rozpočtům. Tento model funguje, myslím, perfektně.

Pohled do instalace výstavy EXAKTA v Galerii NoD, 2015, foto: Pavel Kubesa

Personálně jsou však výkonné orgány jednotlivých právnických osob zodpovědných za realizaci projektů spadajících pod hlavičku Linhartovy nadace provázány. Ve výroční zprávě nadace za rok 2015 uvádíte, že „kontrola provozních organizací je tak zajištěna“. Mohla byste prosím upřesnit, co je touto kontrolou myšleno? Z obchodního rejstříku vyplývá, že např. pan Jaroslav Stanko je členem správní rady Linhartovy nadace a současně společníkem a jednatelem společnosti 10:15 Management s.r.o. nebo že pan Jan Mayer je předsedou správní rady Linhartovy nadace a současně jednatelem filmy Linhart Architect s.r.o, která je společníkem 10:15 Management s.r.o. Pokud by šlo o kontrolu hospodaření, znamenalo by to, že by v určité chvíli kontrolovali sami sebe – pokud tomu dobře rozumím.

Nadace funguje jako právnická osoba se všemi správními i kontrolními orgány, které vyžadují již zmíněné zákonné normy. Nadace, jak jsem vysvětlila dříve, je zakladatelkou z.s. DEAI (Setkání) a z toho vyplývá i personální provázanost.

Nemůžeme ale míchat jablka s hruškami. Je potřeba oddělit nadaci a její dceru – tedy DEAI od 10:15 Managementu, který je s.r.o. a podíly zde může vlastnit v principu kdokoli. Za hospodaření je ze zákona odpovědný jednatel, společníci mají právo do všeho nahlížet a provádět kontrolu. Navíc za poslední dva roky byly v 10:15 Management dvě kontroly Finančního úřadu, které nezjistili žádná podstatná pochybení. Účast některých osob v obou společnostech je záměrná a vede k harmonizaci činností jednotlivých právnických osob a k lepšímu a efektivnějšímu využití finančních prostředků. Z vašeho dotazu cítím pochybnost, zda se někdo v této struktuře neobohacuje. Jediným smyslem tohoto uspořádání je maximalizace podpory umělecké činnosti, ať již prostřednictvím programů DEAI v prostorách Experimentálního prostoru Roxy / NoD a Komunikačního prostoru Školská 28, nebo nadačními aktivitami nebo i sponzoringem, který umělcům a nadaci poskytuje 10:15 Management. Přestože to v této zkratce není možná zcela zřejmé, nikdy nedochází k tomu, že bychom kontrolovali sami sebe. DEAI i nadace mají své dozorčí a kontrolní orgány, které personálně nejsou propojeny s dalšími společnostmi ve skupině.

Už v roce 2014 byl ve výroční zprávě Linhartovy nadace oznámen úmysl zřídit v prostorách Komunikačního prostoru Školská 28 Tibetské kulturní centrum, které by mělo být otevřeno v roce 2017. Trvá stále tento záměr? Pokud ano, jak a kým bude zajištěno dokončení dlouhodobého projektu Školské 28 vázaného na čtyřletý grant od Magistrátu hlavního města Prahy a trvajícího až do konce roku 2017, jestliže paní Dana Recmanová, která tento grant DEAI (Setkání) dosud spravovala, spolu se svým týmem ze Školské odchází?

Komunikační prostor Školská 28 bude ve své dramaturgii pokračovat dál tak, jak byla koncipována v rámci grantu týmem Dany Recmanové. Na tom nechceme nic měnit. Jedná se pouze o personální změnu, ke kterým, myslím, v podobných kulturních institucích běžně dochází. Naopak si myslím, že někdy může být změna po delší době i prospěšná. Je pravda, že v určité době vznikl projekt, který nyní souhrnně nazýváme Tibet Open House, jde však o aktivitu nadace, která má několik částí, z nichž některé se odehrávají přímo v Asii a některé v našich prostorech. Proběhla např. Aukce pro Tibet, kdy získané zdroje byly využity na podporu školy v Tibetu, nebo se zde uskutečnil festival tibetského filmu, na němž se představili tibetští filmoví tvůrci. Některé z programů, které vzniknou pod hlavičkou Tibet Open House, se uskuteční i ve Školské, půjde však především o vzdělávací programy, které stávající dramaturgii prostoru nijak nenaruší. Chceme, aby Komunikační prostor Školská 28 fungoval jako prostor pro mezinárodní dialog, v němž se budou střetávat různé kultury, přičemž první období bude zaměřeno na Čínu – Tibet a Indii. Půjde však pouze o doplnění, nikoli nahrazení již probíhajícího programu. V současnosti se ve Školské v dopoledních hodinách skoro nic neděje a to bychom rádi změnili. Chceme to místo více rozžít a přidat aktivity související s novým projektem nadace.

Pohled do instalace výstavy Jana Šrámka a Veroniky Vlkové v Komunikačním prostoru Školská 28, 2012

Kdo bude tedy nyní naplňovat probíhající, naplánovanou dramaturgii Komunikačního prostoru Školská 28? Kdo bude kurátorsky připravovat výstavy?

Program pro letošní rok proběhne tak, jak byl naplánován týmem Dany Recmanové. Současně jsme vydali výzvu na umělecké projekty pro příští rok, tak jak to i dřív bylo zvykem, a výstavní projekty budeme tedy vybírat na základě přihlášek, které obdržíme. Ve Školské již působí nový produkční tým a po umělecké stránce bude projekty vybírat umělecká rada, kterou v současné době sestavujeme. Určitě v ní budou přední čeští umělci, jednáme s několika lidmi.

To znamená, že každá výstava ve Školské bude mít svého kurátora, který se přihlásí v rámci výzvy, nebo kterého si zvolí vybraní umělci. Školská jako taková vlastního kurátora mít nebude.

Přesně tak. V tomto konceptu bychom chtěli pokračovat, vždycky jsme se snažili dávat prostor mladým lidem, mladým kurátorům, takže i v tomto ohledu má dramaturgie zůstat otevřená. Uměleckou kvalitu a kontinuitu zaštítí umělecká rada, ale vzniknou tam projekty jednotlivých kurátorů.

Takže ani s koncem roku 2017 a dokončení čerpání čtyřletého grantu neplánujete dramaturgii Školské nějak zásadně proměnit a zaměřit na aktivity související s Tibet Open House?

Dramaturgie tím ovlivněna bude, v první řadě by však i nadále mělo jít o komunikační prostor – což je označení, které má Školská ve svém názvu a které nám pro náš koncept sedí nejlépe – a měly by zde být konfrontovány různé kultury. Zaměření na Asii se odrazí i v programu výstav současného umění, ale rozhodně se nebude jednat o prodejnu vonných tyčinek. Prostor bude stále zaměřen na kulturu a umění, chtěli bychom ho však trochu více otevřít.

Je z vašeho pohledu je stávající dramaturgie příliš uzavřená či úzkoprofilová?

Program Školské byl vždy velmi kvalitní, často se ale jedná o komunitně orientované projekty. Naše dramaturgie bude pravděpodobně taky docela vyhraněná, chceme se však pokusit o pravidelný program vzdělávacích kurzů a další programy, které zajistí, aby to ve Školské žilo i ve dne. Důležitou součástí dosavadní činnosti Školské byly rezidenční programy, které bychom rozhodně chtěli dále rozvíjet. Nyní hledáme další prostory, v nichž bychom rezidence mohli realizovat ve větší míře. To souvisí s naší orientací na mezinárodní – i mezikontinentální a mimoevropskou – spolupráci a výměnu.

Primárně má jít i nadále o výtvarné umělce?

Ano, vizuální a audiovizuální, především. Budeme pokračovat ale i v interdisciplinárních projektech a projektech konceptuálního umění.

Pohled do instalace výstavy Marka Meduny v Galerii NoD, 2014

Projekty uskutečňované v Komunikačním prostoru Školská 28 jsou často zaměřeny interdisciplinárně, jsou experimentální, společensky angažované. Vůli po společenské angažovanosti lze přitom vyčíst i ze základního dokumentu Statut Linhartovy nadace. Chcete nyní klást na tuto sociální či politickou rovinu dramaturgie větší důraz?

Ano, rádi bychom se zaměřili na projekty, které reflektují současnou společnost, vnímání hodnot a etiku. Jak říkáte, posláním nadace je mimo jiné uměleckou formou reflektovat aktuální otázky v oblasti kulturní, sociální a v oblasti životního prostředí. Chceme podporovat projekty, které pomáhají rozvíjet umělecké, společenské a názorové vyjádření.

Současně však naše činnost není politicky vyhraněná, jak je také uvedeno ve Statutu – k provozování kulturních prostorů přistupujeme apoliticky. Je pravda, že s ohledem na dramaturgii se nějakému politickému “škatulkování” zřejmě nevyhneme, zásadně však k tématům dnešní společnosti přistupujeme skrze umění a kulturu.

Nemyslíte si, že si to trochu protiřečí? Realizovat společensky angažovaný program a současně se prezentovat jako apolitická organizace?

Jak jsem říkala, asi se úplně nevyhneme tomu, abychom byli vnímáni jako organizace s určitou politickou orientací. Není to ale tak, že bychom chtěli prezentovat nebo vytvářet vysloveně politické umění a už vůbec ne vystupovat z nějaké konkrétní politické pozice. Chceme především zprostředkovávat diskuzi, být otevření různým názorům.

Bylo by možné charakterizovat rozdíl v dramaturgii výstavního programu Experimentálního prostoru NoD a Komunikačního prostoru Školská 28? V čem podle vás spočívá a jak se zaměření galerie NoD bude nadále vyvíjet?

Galerie NoD se svou dramaturgií zaměřuje na 2 hlavní linky – na významné osobnosti spojené s NoDem a Linhartovou nadací od úplného počátku a další osobnosti této starší generace a na mladou nastupující generaci. Tam můžeme najít ještě specifickou linku spolupráce s ateliéry vybraných škol, jako jsou FaVU, UMPRUM a AVU. Umělci jsou často představováni v tematických výstavách, které se prolínají jak v klasické, tak ve videogalerii. Lépe by vám dramaturgii Galerie NoD jistě představil její kurátor pan Jiří Machalický. Ve Školské se dramaturgie v lecčem shoduje – zejména v práci s mladou generací umělců. Je ale více zaměřena na mezinárodní a interdisciplinární projekty, na konceptuální umění a na další formy, jako například na alternativní a improvizovanou hudbu. Tyto formy ale nakonec můžete vidět i v NoDu... rozdíl je tedy především v tématech a specifikách každého z těchto prostorů.

Jde o dva oddělené, svébytné projekty – o každý se stará jiný produkční a dramaturgický tým a také každý z těch prostorů má svoje specifika, která ovlivňují i prezentované umění. Co tyto prostory spojuje, jsou právě aktivity nadace, které jsou v nich realizovány. Tuto spolupráci chceme do budoucna stále více posilovat.

Hovořím ovšem o výstavní činnosti, tedy Galerii NoD. Co se týče Teatra NoD a jeho divadelní dramaturgie, to je, myslím, na další rozhovor. V prostorách pak probíhají i hudební produkce a to už jsme zase u dramaturgie Roxy...

Pohled do instalace výstavy Virtual modality v rámci projektu Video NoD, 2016, foto: Pavel Kubesa

A pokud jde o nadační sbírku, chcete pokračovat i v nákupu uměleckých děl?

Nákup uměleckých děl je jeden ze způsobů, jakým chceme podporovat mladé umělce. Umění nakupujeme jak v aukcích, tak přímo od autorů.

Kdo se o sbírku stará a vybírá např. umělce, jejichž práce do sbírky pořizujete?

Dosud to byli převážně členové správní rady nadace a kurátoři, kteří v Galerie NoD v danou chvíli působili. V současnosti je to tedy i pan Machalický nebo Pavel Kubesa. Oslovujeme i další osobnosti a dáváme dohromady uměleckou radu nadace, která bude další rozvoj sbírky určovat. Pracujeme na novém kurátorském modelu a přemýšlíme, jak sbírku uchopit.

Máte vy sama nějakou představu o tom, kam by se sbírka měla ubírat? Jaký druh umění vás zajímá? V současné době sbírku tvoří především malby nebo grafiky.

Momentálně nad tím hodně přemýšlíme a diskutujeme, chtěli bychom se určitě zaměřit na mladou generaci výtvarných umělců.

Nicméně nedá se říct, že by sbírka odrážela výstavní dramaturgii v NoDu a ve Školské, je to tak?

Jak jsem popsala, jistý vliv na sbírku mají vždy daní kurátoři a snažíme se ji rozšiřovat i z výstav, které jsou uvedeny právě v Galerii NoD. Chtěli bychom směřování galerie v tomto smyslu s nadací více propojit. Dramaturgie jako taková, ať už v NoDu, nebo ve Školské, vliv na vývoj sbírky ale nemá.

Plánujete sbírku vedle pronájmů i vystavovat?

Ano, jedinečná možnost zhlédnout vybraná díla z nadační sbírky bude již teď v listopadu od 16. do 20., kdy bude jejich výstava v Galerii NoD otevřena veřejnosti. Je to předznamenání třicetiletých oslav nadace, které v plném proudu vypuknou příští rok. Myslím, že je na co se těšit.

MgA. Magdaléna Lišková (*1986) vystudovala ateliér Divadelního manažerství na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde v současné době realizuje doktorský výzkum v oblasti umění ve veřejných vztazích a kulturní diplomacie. V letech 2010 až 2016 žila Magdaléna v Bruselu, kde pracovala na řadě uměleckých a kulturních projektů v evropských organizacích, jako jsou ENCATC (Evropská síť pro kulturní management a politiku), EUNIC (Síť národních kulturních center zemí Evropské unie) nebo European Youth Forum. Od března 2016 žije v Praze a působí jako ředitelka Linhartovy nadace.