Rafani Osobností roku

V sobotu 17. ledna 2009 proběhlo v Klatovech udílení ceny Osobnost roku 2008, kterou loni posedmé vypsala Galerie Klatovy / Klenová. Jedná se o cenu udělovanou za nejvýznamnější počin na české výtvarné scéně v předcházejícím roce. Vítěz vyplyne z hlasování kritiků, historiků umění a kurátorů muzeí a galerií. Tu za loňský rok získali Rafani za výstavu v Galerii Václava Špály v Praze.

Jak podotýká Marcel Fišer, ředitel Galerie Klatovy / Klenová, výsledky ukázaly několik zajímavých faktů: 1. úspěch nonprofitních výstavních prostorů v Praze, které byly otevřeny v posledních letech (Galerie Václava Špály, Tranzitdisplay, Karlin Studios, Meet Factory), 2. úspěch galerií ležících mimo umělecká centra (Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie města Plzně), 3. neúspěch velkých výstavních institucí v Praze a Brně.

Komentář Marcela Fišera k výsledkům: Držitelem ceny Osobnost roku 2008 se stala skupina Rafani, kterou tvoří Luděk Rathouský, Radim Kořínek, Petr Motejzík a Marek Meduna. Získali ji za svou výstavu v pražské Špálově galerii. Jestliže někoho možná překvapí samotné vítězství, pak suverénní náskok nečekal asi už vůbec nikdo. Výstava odrážela posun v jejich tvorbě, který je nejpatrnější na jejich webových stránkách, kde jsou všechny texty pečlivě přeškrtány: Rafani v reakci na zahlcení českého umění texty programově zavrhli psané slovo. Jejich výstava neměla název, text se neobjevil se ani na pozvánkách. S tím koresponduje i vývoj, který byl patrný na této výstavě, směřující od spektakulárních akcí, kterými se proslavili (roční vstup do KSČ, pálení vlajky u sochy Svatého Václava, utopení obrazu zapůjčeného z NG, natření tzv. Lennonovy zdi na zeleno), k méně určitým, takřka nesrozumitelným, velmi jednoduchým až banálním, ale přesto silným situacím, které prezentovali formou krátkých videí (např. natírali kozlovi rohy na černo, koni uřízli žíně, ranou z revolveru zastřelili kapra, otrhali všechny listy jediného stromu rostoucího na holé skále). Adriena Šimotová se letos stala držitelkou prestižní Ceny od Vladimra Skrepla pro umělce nad 35 let. První dáma českého umění přes všechny obtíže spojené s jejím vysokým věkem stále tvoří a letos bodovala dvěma silnými výstavami: Na začátku roku to byla retrospektiva starších prací Perforace, kresby (1975-1985) v Roudnici nad Labe, na podzim výstava tvorby posledních let Hosté v Galerii města Plzně. Třetí místo si odnesl Ján Mančuška, výtvarník, který má z českých výtvarníků aktuálně asi nejsilnější pozici na mezinárodní scéně. Po delší pauze se představil i u nás výstavou Jihozápadní sloup a jeho stín na začátku novely v galerii Tranzitdisplay. Čtvrté místo obsadil loňský držitel ceny Jiří Kovanda, který měl velkou výstavu v Klatovech (Když jsem byl malej, hrál jsem si s holkama), na níž přizval i několik žen, počínaje Toyen a studentkami svého ateliéru na AVU konče. Kdyby vyšel obsáhlý katalog, který se stále ještě připravuje, možná by jako první aspiroval i na obhájení ceny... Páté místo se stejným počtem bodů zaujmuli představitelé nejstarší a nejmladší výtvarné generace: Eva Koťátková a Zdeněk Sýkora. Loni čtvrtá Eva Koťátková brala body hned za několik projektů, zejména za Cestu do školy v Galerii Václava Špály a Výtvarnou výchovu v Karlín Studios. Doyenu českého umění Zdeňku Sýkorovi vyšla první z řady publikací (nakladatelství Gallery), které by měly postupně zmapovat jeho celoživotní dílo. Představila jeho grafiku a sloužila jako doprovod zdařilých výstav v Příbrami, Litvínově a Klatovech. Federico Diaz loni uzavíral první desítku, letos si o tři místa polepšil. Body získal především za monumentální monografii Resonance, obsahující jeho práce a projekty za posledních patnáct let. Vydal jí jeho galerista Zdeněk Sklenář spolu s newyorským P.S.1, jednou z nejstarších nonprofitních organizací v USA, dnes pobočkou MoMA. Pro P.S.1 Diaz také připravil site-specific instalaci ULTRA na veletrhu Art Basel Miami Beach. Výstava Michaela Rittsteina Vlhkou stopou, která se konala na přelomu let 2007 a 2008 ve Veletržním paláci, byla snad jedinou celoživotní retrospektivou, která v Praze probíhala. Rittstein s ní bodoval již loni, kdy skončil pátý. Kritiky na výstavu Veroniky Bromové Království v Galerii hl. města Prahy nebyly vždy příznivé, deváté místo tomu vcelku odpovídá. V malé konkurenci výraznějších monografických projektů by výstava na takto prestižním místě měla určitě skončit o něco lépe. Zato desáté místo brněnského Petra Veselého je pro něj výsledkem bezesporu vynikajícím. Malíř byl vysoko hodnocen zejména za výstavu v brněnském Domě pánů z Kunštátu, kurátorsky připravenou Richardem Adamem, která měla vynikající odezvu. Vedle toho se na začátku roku uskutečnily ještě dvě další výstavy v Karlových Varech a ve Zlíně. Za zmínku letos stojí i ti, kteří skončili těsně za první desítkou. Igor Korpaczewski alias KW měl výstavu v pražské Meet Factory (Wake up), která je stále ještě díky své poloze na periferii hlavního města poněkud stranou hlavní pozornosti. Ovšem ti, kdo ji viděli, nešetřili chválou. Vedle toho volitelé ve svých komentářích zmiňovali jeho zastoupení na výstavě Resetting v Městské knihovně. Stejně bodů získal i Petr Nikl. Vůbec poprvé v dějinách ankety uspěl někdo tak vysoko pouze s knižní tvorbou, navíc pro děti. Ostatně jeho Zá hádky obdržely i cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku; další kniha Orbis Pictus zase shrnula jeho interaktivní herní projekty. Naopak, volitele překvapivě nezaujali Kateřina Šedá se svým kvalitním projektem pro berlínské Bienále, prezentovaným i na Bienále Zvon, nebo Michal Pěchouček, jehož Screen v Galerii Jirího Švestky byla podle aktivity Umělec má cenu výstavou roku; podobně mimořádnou událostí byla i výstava Die Gehilfen v Klatovech, kterou zároveň spolukurátoroval.