Reakce vedení AVU na rozhovor s M. Topolčanskou

TZ: Bývalá rektorka neskončila ve funkci bezdůvodně, vysvětluje vedení AVU

V pátek 13. prosince vyšel na Artalk.cz rozhovor s bývalou rektorkou AVU Mariou Topolčanskou. Kromě jejího subjektivního náhledu na období, kdy školu vedla, zde bohužel prezentuje také výrazně zavádějící a v některých případech zcela nepravdivá tvrzení. Nemá smysl komentovat všechny jednotlivosti, ale jako vedení AVU máme povinnost na některé body reagovat.

Maria Topolčanská vnímá kritiku své práce a vlastní rezignaci jako výsledek tlaku patriarchálních a konzervativních sil, které očekávaly „tradiční, většinově mužský způsob řízení“. Jedná se o nesmyslné tvrzení, jehož důkazem budiž skutečnost, že vedení školy tvořily tři prorektorky a jeden prorektor a v čele Akademického senátu stojí dvě ženy. Patriarchální tlaky jsou to poslední, co by zrovna na AVU dostávalo prostor.

Prorektorky a prorektor podle Marii Topolčanské „potřebovali někoho, kdo je ochrání před dalšími útoky“ letošní petice některých umělců a umělkyň kritizujících Akademii. Ve skutečnosti to však byli právě prorektorky a prorektor, kdo se v publikovaném prohlášení veřejně postavili na obhajobu školy, zatímco tehdejší rektorka považovala za správné nevyjadřovat se.

Především však Maria Topolčanská čtenářům sugeruje, že „neudělala nic, za co by mohla být odvolána“ a kritika jejího řízení přišla jako blesk z čistého nebe. To není pravda. Kritika jejích pracovních postupů byla dlouhodobá, jak dokazuje například dopis, který jí prorektorstvo adresovalo již minulý rok, v červnu 2023. Mezi vytýkané body, které byly v dopise konkrétně formulovány, patřilo například:

• špatně připravená jednání, neochota naslouchat, chaotické řízení, nedodržování termínů 
• tendence autoritářsky opanovat pracovní setkání svými názory a neposkytnout ostatním prostor pro jejich vlastní vyjádření
• nevhodná komunikace směrem k Akademickému senátu
• rektorčiny chyby v projektovém řízení, které vyústily v několikaměsíční zbytečnou práci týmu a vedly k finančním ztrátám
• opakovaně napravovaný stav akreditačního řízení, jemuž chyběl plán i průběžná kontrola výstupů
• rozhodnutí o podpisu zásadní smlouvy bez sepsaného finančního, prostorového a časového plánu a bez plánu udržitelnosti
• nevyslyšené žádosti o nápravu. 

 

Pro tyto i další skutečnosti ztratila Maria Topolčanská po dvou a půl letech svého působení ve funkci důvěru všech prorektorek, prorektora i jednohlasně celého Akademického senátu, což je samo o sobě dostatečně vypovídající.

Paní Topolčanská zajisté dosáhla i úspěchů a po pedagogické a umělecké stránce. AVU zůstává institucí vynikající úrovně, ale manažerská selhání bývalé rektorky byla četná, zdokumentovaná a nezpochybnitelná.

Věříme, že toto je poslední příspěvek do debaty o personálních otázkách spojených s bývalou rektorkou a od této chvíle se AVU bude moci opět soustředit na svou budoucnost.

 

Vedení AVU