Svařák, Albertina a příběh světla na plátně

11. září 2009 - 14. února 2010 (prodlouženo)

Vídeňská Albertina je dobře známý tahák středoevropského regionu, co se týče velkých tematických či monografických výstav. Ani právě probíhající výstava Impresionismus. Jak se světlo ocitlo na plátně. není krokem do experimentálního neznáma. Téma je populární i v rámci nejširších vrstev, které kdy zavadily o výtvarné umění. A hned můžeme s klidem říci, že z tohoto pohledu bude výstava úspěchem, diváků je a s předvánočními zájezdy do Vídně stále bude dost. Aby jeden viděl některé obrazy, je třeba nabrousit lokty a dělat, že žádnému ze známých jazyků nerozumí. U slabších povah se vyplatí před výstavou investovat do několika voňavých svařáků, aby jim narostla přidrzlá ramena. Vím, o čem mluvím.

Návštěvník nejvyššího patra Albertiny začne svou vzdělávací procházku u několika málo obrazů učitelů, či předchůdců impresionistů – např. plátna Daubignyho nebo Boudina. A když už jsme u jmen, žádná výrazná osobnost zde samozřejmě nechybí (Monet, Manet, Renoir, Sysley, Pissarro atd.), nejen z impresionistů, ale také z postimpresionistů. Nemá cenu vypisovat celý seznam. Je však třeba dodat, že se objeví i jména méně známá (Luce, Besnard, Maufra, Rysselberghe).

Snahou kurátorů výstavy bylo, aby divák odešel z výstavy s jasnými odpověďmi na otázky typu – Co je impresionismus? Imprese? Malování v ateliéru či v plenéru? Kdy je malba hotová? Obrazy jsou doplněny řadou informací, které lze vždy přidat k dobru v jakékoli správné intelektuálské debatě o impresionismu – jak nosili malíři a malířky svá ještě nezaschlá díla domů? Jaké barvy byly používány v průběhu dějin umění? Nevíte? Do Vídně! Zjistíte i mnohem víc, pokud jste se tedy detailně impresionismem nezabývali.

Na druhou stranu jsem se nemohl často ubránit pocitu, že všechny ony vtipné a zábavné informace spolu s dalšími detaily maskují vlastně už okoukané obrazy. Třeba nad vitrínkou s obuví baletky, kterou vlastnil Edgar Degas. A ještě je ten růžový piškot jen jeden. Impresionismus a postimpresionismus jsou v kurzu už nějaký ten pátek a najít nové aranžmá, nové obrazy na výstavu 170 děl, není jen tak. Kdo se alespoň občas do nějakého většího muzea v zahraničí vydá, impresionismu se nevyhne. A připočtěme, že k obrazům, které většinou příběh postrádají, je vhodné nějaký příběh doplnit. V tomto případě je určen již podtitulem výstavy.

Je nutno přiznat, že konfrontace s originály – v mém případě s Pissarrovou plasticitou, Monetovými mlhami nebo Cézannovou modří – potěší. Zvláště Cézannův Portrét sedláka z roku 1905/06 překřtěný na Sedícího kyklopa v klobouku, kterému ani stín nezakryl fakt jednoho oka, zvedne náladu, stejně jako úsměvné Matissovo prostitutecké hledání vlastního výtvarného výrazu.

Závěrem dodávám, že o patro níže si může jeden odpočinout od davů před obrazy výstavy Mistrovská díla moderny z Albertiny, kde se lze v klidu, tichu a samotě kochat Picassem, Beckmanem, Richterem, Rothkem apod.

Shrnuto: není kam se hnát, ovšem, kdo přijde, neprohloupí.

Výběr z obrazů výstavy.