TZ: Italští umělci na Strahově
3. 9. 2013Infoservis
Italští umělci na Strahově / Strahovská obrazárna / Praha / 4. 10. - 31. 12. 2013
KRÁLOVSKÁ KANONONIE PREMONSTRÁTŮ NA STRAHOVĚ: STRAHOVSKÁ OBRAZÁRNA
ITALŠTÍ UMĚLCI NA STRAHOVĚ: NOVĚ OBJEVENÉ A ZHODNOCENÉ ITALSKÉ MALBY ZE STRAHOVSKÉ OBRAZÁRNY
4. září – 31. prosinec 2013
Autoři výstavy: Zdeněk Kazlepka; Moravská galerie v Brně, Libor Šturc; Strahovská obrazárna
Restaurátorské práce: Adam Pokorný, Mojmír Hamsík (†)
Od 4.9.2013 bude ve Strahovské obrazárně zpřístupněn soubor obrazů italské provenience, jež byly v rámci právě probíhajícího vědeckého zpracování fondu identifikovány a některé z nich rovněž nově restaurovány. Do sbírek premonstrátské Strahovské obrazárny, založené roku 1835 opatem Jeronýmem II. Josefem Zeidlerem (Jihlava 1790 – Řím 1870), se výtvarná díla dostávala různým způsobem. Jejím základem byla malířská díla, umístěná v prostorách premonstrátského kláštera na Strahově. Kromě svozů z dalších klášterních rezidencí, kostelů a far postupně obohatily sbírkový fond Obrazárny dary a nahodilé i systematické nákupy. Převažovaly obrazy malířů z českého a německého prostředí. Nemalou část pak tvořila díla flámských autorů. Oproti tomu bylo italské malířství ve Strahovské obrazárně zastoupeno spíše poskrovnu. Pozornost kdysi vzbudil obraz „Madonna della sedia“, zakoupený roku 1793 společně s Dürerovou „Růžencovou slavností“. Dnes nezvěstná malba, pokládaná původně za originál Raffaela Santi z Urbina, se do Prahy dostala z Říma prostřednictvím jezuitů. Bez zajímavosti není, že až do násilného zrušení obrazárny roku 1950 nebyla sbírka vědecky zpracována. Tak se ještě počátkem dvacátého století soudilo, že ve sbírce jsou originální díla Bassanova, Tintorettova, Reniho, Marattiho, Canalettova, Tiepolova aj. Po roce 1950 byla sbírka rozptýlena na řadu míst Čech, proto se v následujících desetiletích dostalo dílčího odborného zpracování pouze části obrazů, včleněných do sbírek pražské Národní galerie. Až v průběhu posledních let, kdy se v rámci restituce obrazy vrátily z depozitářů státních institucí, se díky podpoře ze strany vedení kláštera i spoluprací s předními českými historiky umění daří mnohá malířská díla nově identifikovat. K tomu je nápomocné rovněž systematické restaurování obrazů, díky němuž lze objasnit nebo alespoň prohloubit informace o okolnostech vzniku a dalších osudů maleb. Strahovská obrazárna nyní z dosavadních výsledků vědeckého poznání v uměnovědné i restaurátorské činnosti připravila komorní výstavu obrazů, u nichž se podařilo nově zjistit a v některých případech i jednoznačně potvrdit italský původ. Jak upozornil Zdeněk Kazlepka, jenž provádí ve strahovské sbírce vědecké zpracování souboru italských maleb, je nejcennějším exponátem výstavy obraz „Paridův soud“. V sedmdesátých letech 16. století jej namaloval Luca Cambiaso, mj. autor malířské výzdoby stropu baziliky ve španělském Escorialu, kam jej povolal král Filip II. Strahovský obraz pochází s největší pravděpodobností ze sbírky císaře Rudolfa II. na Pražském hradě, což potvrzují záznamy v rudolfínských inventářích z let 1621 až 1648. Na rozdíl od většiny dalších obrazů z Rudolfovy hradní obrazárny nebyl odvezen mimo Čechy. Otázkou zůstává, jak se dostal do strahovských sbírek, Snad byl zakoupen s dalšími obrazy z některé ze zrušených šlechtických obrazáren někdy v průběhu 19. století. Mimořádně hodnotný je rovněž rozměrný obraz, představující „Vraždění neviňátek v Betlémě“, který byl do nejstaršího strahovského katalogu zapsán jako dílo Petra Brandla podle Petra Pavla Rubense. Nově je autorsky určen jako dílo Andrea Celestiho, působícího převážně v Benátkách. Tato malba existuje ještě ve dvou replikách, z nichž jedna je v Muzeu Akademie výtvarných umění v Sankt Petěrburgu, druhá v Niedersächsisches Landesmuseum v Hannoveru. Obdobný obraz vytvořil Celesti také pro benátský kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari. Překvapením je i autorské připsání kvalitní pozdně barokní malby „Sv. Jan Nepomucký s andělem“ Giuseppe Angelimu. Ten byl svého času prezidentem benátské Akademie výtvarných umění. Restaurátorské zásahy u některých z vystavených obrazů, prováděné v posledních letech předním českým restaurátorem Adamem Pokorným, prohloubily znalosti technologie zhotovení maleb. Umožní též srovnání s výsledky laboratorních analýz, prováděných italskými restaurátory na jiných obrazech jmenovaných malířů.








