TZ: Oskar Felber a Josef Vorlíček v Galerii Sibiř

Oskar Felber, Josef Vorlíček / Please také care of me / VýTěr 2023 / kurátorka: Noémi Czinege / Galerie Sibiř / Kulturní centrum Sibiř v brněnských Husovicích / Brno / 19.9. – 31.10. 2023

Letošní, již 5. ročník opencallu VýTěr nabídl možnost 58 umělcům a 22 teoretikům spojit síly a zhmotnit svou vizi ve třech brněnských galeriích. VýTěr je unikátní příležitostí pro studenty, absolventy i solitéry, aby vzájemně zúročili svou práci v rámci galerijních prostor a díky tomu nabrali potřebných zkušeností z praxe – tvorba samotného projektu, profesního portfolia i koncepce tématu. Medailony všech participujících jsou také archivovány na webových stránkách galerie OFF/Format, díky čemuž se účastníci mohou později prezentovat v rámci dalších projektů. VýTěr disponuje i dalším, velmi důležitým rozměrem. Během jednoho odpoledne, kdy jsou stěny galerie volně přístupné všem přihlášeným umělcům, kteří je oživí artefakty napříč médii, dochází k tolik potřebným, recipročním diskusím. Poskytnutí zpětné vazby, kritiky či příkladných inspiračních pramenů tvůrcům (ať už těm kteří procházejí a prošli svou studijní dráhu, nebo takovým, kteří pracují nezávisle na instituci) a to přímo z pozice teoretika, může jedince posunout za horizont, vytrhnout jej z pomyslné tvůrčí bubliny. VýTěr není zdaleka jen o vítězných projektech. Je to inspirující, otevřené prostředí pro všechny. Třeba pro ty, co se dlouho ostýchali prezentovat svou tvorbu, sdílet ji s někým zcela neznámým a vystavit ji možné kritice, či analýze.

VýTěr 2023 zprostředkoval tři výstavy, které budete mít možnost v rámci podzimní sezóny navštívit v galerii OFF/Format, Galerii Sibiř a Galerii Mladých. Dovolím si tvrdit, že všechny výstavy spojuje určitý daydreaming, prorůstání emocí a imaginace do každodenní reality, a to v různých škálách. Od silně romantizující a melancholické, přes razantní a surově přímočarou, až po tu, co se objevuje v náznacích, zaobalená do povědomých objektů s pozměněným významem.

Helena Todorová spojila tvůrčí síly s autory, kteří působí zejména na poli malby. Jejich dílo spojuje silná osobní symbolika, zobrazování pestrých vnitřních světů a jejich obyvatel. Dominik Málek vdechl objem těmto bytostem s využitím keramiky a v prostorách galerie OFF/Format jim také vytvořil příznivé prostředí pro život. Fungují tu v symbióze, v pestrobarevných krajinách Adély Valchařové, s doprovodem autorčiných poutníků a pozorovatelů. Společně a potají je výstavou, která Vám připomene důležitost nezapomenout na nepřeberné množství dimenzí vlastní imaginace, kterou mnohdy postupně drobíme za sebou v cestě k dospělé nepružnosti a stálosti. Pokud tuto vlastnost nepěstujeme, můžeme přijít o všechny nájemníky osobního světa a později je těžko volat zpět. Při procházce touto krajinou, pokud jste již na denní návštěvy svých snových monokultur nějakou dobu zanevřeli, se můžete nechat inspirovat otevřeností autorů sdílet své vlastní prostory, dát jim fyzickou podobu tak, jak to jen tvůrčí prostředky dovolují. Výjevy z putování těmito krajinami (jako tehdy, když jsme si při cestě na houby, po lesní stezce s košíky v rukách, tvarovali celou krajinu před námi, zejména když byla zahalena do podzimní šedi) popisuje kurátorka v silně ztotožnitelném textu, který může váhavému návštěvníku poskytnout skrytý překlad na nevyšlapaných cestách.

Spolupráce na druhou, tedy kurátorky i umělkyně se zkušenostmi z obou stran pomyslné barikády představí v Galerii mladých výstavu s názvem The most cultivated public toilet. Office space prorůstající vlákny trefně uchopených metafor se špetkou sarkasmu. Monochrom, pod jeho taktovkou měkké tvary i samotný prostor. Nastolenou jednolitost propichují tenké, pomalu se roztékající, ale o nic méně ostré detaily kovových artefaktů, jejichž přítomnost vyvolá otázky směrem k zavedenému řádu. Magdalena Šimurdová propojuje objektovou tvorbu s využitím hmoty výplňového molitanu, který je spojován a šperkován cínem. Místo vymezené pro kancelář, kde se odehrávají dohody, domluvy a vše je proloženo důležitým papírováním. Viktória Citráková má vlastní kódovací jazyk, a k vyřčení toho důležitého jí stačí jedno slovo. Monotyp, multiplikace, poetika v mantinelech pročištěného kanclu plného odložených předmětů. A na úplném začátku dialog.

V brněnských Husovicích se vracím k číslu tři, které se nejednou opakuje nejen v tomto textu.  Tvůrčí tým, který představuje výstavní projekt Please také care of me, opět přináší malbu. Tu expresivní, tolikrát opakovanou a přece s kusem něčeho vlastního. V Galerii Sibiř se čas od času promění podlaha k obrazu umělce. Vzhledem ke stavu linolea, které má odžito svoje a na jeho povrchu se z posledních sil opakuje vzorek mozaiky z rozbitých kachliček v béžové. Původní záměr jeho podzimní rudý nátěr o něco přitmavit se v rámci výtvarníky tolik oblíbené náhody poněkud změnil. Kaluže sražené penetrace s příměsí pigmentu vytvořily tmavou neuronovou síť po celé ploše podlahy a dokončily společné dílo. Noémi Czinege odhalila základní spojnici, totiž konkrétní emoční náboj, kterému dávají formu. Josef Vorlíček přizval náznaky figury a plátna vykostil, zavěsil je do zákoutí galerie. Černá linie rýsuje trajektorie bezhlavě, impulzivně, zbavena řádu. Jako výbuch či rytmické výboje, afekt, reakce na situace nepříznivé, bez přímého východiska. Oskar Felber přizval do hry barvy a tvarům ubral na chaosu, vymezil jim prostor. Rozechvělá pasta skrze kterou protéká černá hranice, šum podmalby protínají zásahy sprejem v neonových odstínech. Potřebná opozice v barvě, s oporou rámu na stěnách galerie dokresluje/vyvažuje emoční rozpoložení celé výstavy. Finálním vstupem jsou zrcadlové tabule. Použijte je, po chvilce společného trávení času s odrazem sebe sama v prostoru nasyceném všemi spektry nálad a pocitů je to finále, dokončení celku, který se bude proměňovat s každým návštěvníkem.