TZ: Příjemné závislosti

Příjemné závislosti / MG: Pražákův palác / Brno / 17. 7. – 18. 10. 2009

O tom, že sedmé desetiletí minulého století nebylo v socialistickém Československu jen obdobím normalizace, tesilového oblečení a bigbeatu, se mohou přesvědčit návštěvníci aktuální výstavy v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně, jehož přízemí nyní patří fotografické tvorbě. Období silné populační vlny v 70. letech 20. století bylo plodné totiž také v oblasti amatérské fotografie, které je věnována výstava s názvem Příjemné závislosti. Tato výstava inscenované fotografie se vrací k širokému proudu amatérské fotografické tvorby sedmdesátých let minulého století a velké množství převážně černobílých fotografií je na ní doplněno projekcí dobových filmů a dobovými reáliemi, díky nimž divák lépe pochopí kontext vzniku vystavených snímků. Návštěvník se tak na výstavě setká nejen s expresivními fotografiemi, ale nahlédne i do prostředí, které motivovalo jejich vznik.

Autor výstavy Jiří Pátek upřesňuje: „Přestože produkce amatérské fotografie, k níž inscenace 70. let patří, byla více než hojná a amatérské hnutí patřilo v bývalém Československu ke státem podporované aktivitě, jeho otisk v historii fotografie je prakticky neviditelný a její zastoupení ve sbírkách velmi skromné nebo žádné. Cílem projektu, jehož výstupem je i výstava Příjemné závislosti, bylo hledat příčiny toho paradoxu. Inscenace 70. let se objevují na fotografických výstavách řadu let. Především poslední dobou, kdy přicházejí 70. léta do kurzu, se frekvence jejich zařazování zvýšila. V případě Příjemných závislostí je to však poprvé, kdy je tato pro svou dobu problematická produkce prezentována na galerijní půdě v postavení samostatného tématu, a ne jen jako součást přehledu epochy postrádající bližší specifikaci. Nová je i koncepce projektu, která proti sobě staví naši tradiční závislost na umění coby produktu tvůrčího génia s poněkud méně romantickou verzí, v níž je autor součástí procesů vycházejících z logiky fungování společenských struktur.“

Jediná fotografická dekáda je na výstavě členěná do několika oddílů a nabízí široké spektrum nejen vizuálních, ale i racionálních a emotivních zážitků: reálnou perspektivu i posunutou realitu; atraktivní prostředí člověkem pozměněné i přirozené krajiny, tedy industriální a urbanizované prostředí i šum ptačích křídel a stín kapradí; pohledy portrétovaných osob; vztahy a osudy lidí; ženy víly nebo famme fatale… Doplnění vybraných oddílů klasickým uměním pak nabízí neotřelé srovnání jednotlivých typů fotografií například s malovanými obrazy.

Další zajímavostí expozice je stěna s tapetou složenou z citátů z dobových fotografických časopisů, které ukazují, jak moc byl amatérismus zpolitizovaný, respektive jak moc si to stát přál. Další výstřižky zase ukazují mechanismy organizující běh fotografických salonů: od vyhlášení konání až k vyhlášení oceněných. Zajímavé je jistě také doplnění instalace výroky a fotografiemi ze zasedání porot a cenami z těchto soutěží — poháry, medailemi a diplomy.

Příjemné závislosti představí 38 fotografů z bývalého Československa (dnes z Česka a Slovenska), ale také z Polska, Lotyšska, Litvy, Finska, USA a Belgie. Prezentováno je přes 200 fotografií, ukázky z filmů 60. a 70. let, plakáty a reálie spojené s provozem salonů umělecké fotografie, i několik děl tradičního výtvarného umění.

Popudem ke zpracování tématu inscenované fotografie byl požadavek reflexe strategií formování sbírky fotografie Moravské galerie v Brně, v jehož rámci měly být analyzovány proměny v hodnocení fotografie. Znamenalo to vyrovnat se s koncepcí umělecké fotografie, která ovládala obor po dobu několika předešlých desetiletí. Od toho se odvíjí také text katalogu, který výstavu doprovází. Ten hledá odpověď na základní otázku: Jak vypadal pojem umění ve fotografii, když se s ním inscenovaná fotografie 70. let neshodla?

Ke zvolenému tématu autor výstavy dodává: „Výstava Příjemné závislosti není jediným projektem, který se v poslední době věnoval 70. letům 20. století ve fotografii. Řadí se za nedávno uskutečněnou výstavu Fotografie 70. let v ČSR (Galerie Klatovy-Klenová 2. 9. – 28. 10. 2007) a výstavu Třetí strana zdi (Moravská galerie v Brně 14. 11. 2008 – 15. 2. 2009), která se soustředila na fotografii 70. a 80. let. Posláním obou jmenovaných projektů bylo dát do souvislosti politické poměry v socialistickém Československu s dobovým vizuálním projevem, naše koncepce však sledovala i další aspekty. V důsledku své specializace mohla na rozdíl od předchozích dvou výstav eliminovat ambici vytvořit obraz dekády a rozvést kapitolu inscenované fotografie do většího detailu. Především chtěla propracovat ideu poměru dobové vizuality a autorství. Primát Příjemných závislostí spočívá však především v tom, že přinášejí do kamenné instituce amatérismus jako samostatné téma. Neprezentují tvorbu amatérů, tak jak to bylo zatím běžné, tedy jako nepojmenovaný doplněk jiného širšího tématu, ale jako svébytnou aktivní součást dobového diskurzu.“

Projekt kolegy Jiřího Pátka velmi dobře reprezentuje snahu Moravské galerie v Brně vnímat umělecká díla v kontextu nesamozřejmosti pojmu umění, jehož historický, společenský, ideologický a institucionální podklad zatím bývá v kontextu českých muzeí umění diskutován pouze výjimečně. Fotografická produkce, která tvoří jádro výstavy Příjemné závislosti, má z pohledu standardních dějin „umělecké fotografie“ velmi problematický statut. Její prezentace v muzeu umění, podobně jako tomu bylo v případě projektu Bytosti odnikud převzatého od Galerie hlavního města Prahy, narušuje obecně uznávaný kánon toho, co do instituce typu Moravské galerie v Brně patří a co ne. Ani v případě výstavy Příjemné závislosti nejde jen o rehabilitaci určitého typu výtvarné fotografie, která se z různých důvodů ocitala až na samé hranici kýče, ale o rozšíření a nové zmapování pozoruhodné umělecké produkce, jejíž dobová vizualita vypovídá nejen o dějinách konkrétního média, ale také společnosti.

Marek Pokorný

ředitel Moravské galerie v Brně

Fotografie se momentálně nachází ve fázi, která bývá označována jako „doba po umělecké fotografii“. S koncem jedné historické etapy přichází ohlédnutí, které hodnotí, vyjasňuje a nově definuje věci, jež byly bez časového odstupu neviditelné. Zpětná snaha pochopit podstatu umělecké fotografie znamená také pochopit podstatu a principy toho, co vyloučila. Vize fotografie jako umění byla v několika předešlých desetiletích ideou jednotící veškerou aktivitu oboru. Mezery, které zanechala v historii fotografie, sbírkových fondech a ve výstavní činnosti, lze sice chápat jako přirozené a logicky zdůvodnitelné důsledky působení preferenčního systému směrovaného na jediný úběžník, přesto je třeba je vysvětlit.

Inscenovaná fotografie 70. let je jednou z položek, na niž se právě řečené vztahuje. Mechanismy, které z ní udělaly špatně čitelnou část historie, začaly fungovat na přelomu 60. a 70. let, kdy se fotografie dostala do zájmové sféry státu. Etablovala se v kamenných institucích sbírajících umění a stala se oborem studovaným na vysoké škole. Doposud homogenní celek se tím rozpadl na dvě části: profesionální a amatérskou. Přestože obě vyznávaly pravidla umělecké fotografie, rozdílný status, který jim připsala autorita státu, zrodil hierarchii, v jejímž rámci se profesionální instituce stavěly k amatérské tvorbě se značnou rezervovaností, protože v ní viděly pouhé hobby.

Inscenovaná fotografie představovala v dané situaci výjimku. Díky výrazné ikonografii plné patosu a snových vizí na sebe od začátku poutala pozornost kritiky. Ta ji opatřila přívlastky křečovitosti, manýrovitosti a romantičnosti, vytýkala jí návraty k tradičním slohovým projevům a za problematickou považovala její masový charakter. To vše nepřímo zpochybňovalo příslušnost amatérské produkce k uměleckému kontextu. Nesoulad s kritérii modernisticky stavěného modelu umělecké fotografie, násobený tendencí vidět v amatérismu spíše sociální než umělecký jev, způsobil, že inscenovaná fotografie víceméně vypadla ze spektra zájmu odborníků. Pokud přece jen zasáhla do kanonického obrazu domácí fotografie, bylo to zlomkovitě a v souvislostech, které zakrývaly její pravou podstatu.

Koncepce výstavy nabízí alternativu k naší tradiční závislosti na uměleckosti fotografie a fotografu-umělci, jenž stojí jako inspirovaná osoba a zdroj originálních přínosů v jejím středu. Expozice přibližuje atmosféru mezinárodních salonů umělecké fotografie, jejichž konkurenční prostředí, společně s mechanismy sdílení a distribuce ideových a obrazových schémat, tvořilo živnou půdou amatérismu.

Uzavřené celky, do nichž je výstava rozdělena, prezentují úspěšné ikonické typy, které se zásluhou fotografických salonů staly vlastnictvím amatérů po celém světě. Proti obrazu tajemného senzitivního umělce tak stojí poněkud střízlivější postava stratéga, vpleteného do sítě vizuálních a ideových podnětů, jehož práce zohledňuje klíčová kritéria situace, pro niž je dílo určeno. Na skutečnost, že daná praxe je univerzální a lze ji jen těžko spojovat pouze s jednou skupinou tvůrců, poukazuje sekce věnovaná vzdělávání fotografů. Průniky v oblasti ikonografie a v personální oblasti naznačují, že navzdory polaritě, kterou fotografii připsala teorie, existovalo mezi světem amatérů a profesionálů překvapivě těsné sepětí. Především v 70. letech, kdy se mladý obor formoval, byla amatérská základna přirozeným východiskem profesionalismu.

Jiří Pátek

autor výstavy a kurátor Moravské galerie v Brně