TZ: Priority Národní galerie v Praze: návštěvnická otevřenost, atraktivní prezentace sbírek a mezinárodní spolupráce

Priority Národní galerie v Praze: návštěvnická otevřenost, atraktivní prezentace sbírek a mezinárodní spolupráce / Národní galerie v Praze / Praha / 15. 6. 2015

Priority Národní galerie v Praze: návštěvnická otevřenost, atraktivní prezentace sbírek a mezinárodní spolupráce

Národní galerie v Praze představuje novou Koncepci rozvoje na léta 2015–2020, zpracovanou novým vedením instituce v čele s generálním ředitelem Jiřím Fajtem. Velký důraz je kladen na prezentaci stávajících a akvizici nových výtvarných děl, atraktivní program a kvalitu vědecko-výzkumných projektů. Galerie se v následujících letech promění v otevřený, přátelský a širší veřejností vyhledávaný veřejný prostor nabízející estetickou kultivaci, vzdělávání i volnočasové aktivity.

Národní galerie v Praze jako nejvýznamnější výtvarná sbírka v Česku shromažďuje, eviduje, studuje, publikuje, vystavuje a zprostředkovává umělecká díla všech výtvarných oborů od antiky po současnost. „Vedle zákonem stanoveného poslání, tj. prezentace uměleckých děl, by galerie měla být institucí, která stimuluje zájem o výtvarné umění a vizuální kulturu. Měla by přispívat k poznání, inspirovat, rozvíjet kreativitu jednotlivce a duchovně obohacovat celou společnost,“ uvádí generální ředitel Jiří Fajt.

Atraktivní prezentace sbírek, atraktivní výstavní program

Národní galerie má obrovský potenciál vycházející z tradice, kontinuity i kvality sbírkových fondů. Vybrané oblasti, např. středověk, manýrismus a baroko, česká a evropská klasická moderna či asijské umění, dosahují špičkové evropské úrovně. Zájem veřejnosti těmto kvalitám bohužel ani vzdáleně neodpovídá. Jednou z priorit pro následujících několik let je proto reinstalace expozic s cílem zvýšení návštěvnické atraktivity a komfortu – mimo jiné budováním doplňkových zařízení jakými jsou odpočinkové zóny, kavárny, poutavé galerijní obchody atd. „Naším cílem je, aby se galerie stala multifunkčním prostorem vyhledávaným všemi generacemi a její atraktivní program nepostradatelnou součástí kulturního života v České republice,“ uvádí Jiří Fajt a dodává: „Několikrát zmíněným záměrem je také zavedení dobrovolného vstupného do stálých expozic po vzoru britských a amerických muzeí. Dílčí krok se nám již podařil v dubnu díky spolupráci s generálním partnerem Komerční bankou a.s., kdy jsme umožnili vstup zdarma pro děti, mládež a studenty do 26 let.“

Výstavní dramaturgie bude každoročně rytmizována třemi vrcholy – zimním v únoru, letním a podzimním s jedním mezinárodním projektem a několika drobnějšími. Hlavním bodem blížící se letní sezóny 2015 bude výstava Umělci a proroci, která vznikla ve spolupráci s frankfurtskou Schirn Kunsthalle a představí mimo jiné díla Egona Schieleho, Františka Kupky, Friedensreicha Hundertwassera nebo Josepha Beuyse. Podzim bude v Národní galerii nesen několika rozsáhlejšími výstavními projekty – např. oslavující umělecké mecenášství na půdě Akademie věd, mapující oficiální reprezentaci Československého státu v letech 1918 až 1989, shromažďující pozdní gotiku a renesanci z Krušnohoří nebo objevující sochařskou kreativitu Marie Bartuszové. Výstavní sezónu roku 2016 zahájí v únoru výstava s tématem velkorysosti, dárcovství a filantropie, která připomene 220. výročí založení Národní galerie v Praze, léto bude ve znamení mezinárodní výstavy o Karlu IV., na podzim se připravuje rozsáhlá reprezentativní přehlídka americké grafiky a Henriho Rousseaua.

Nová budova Národní galerie nebo jiné využití stávajících objektů?

Národní galerie v Praze v současnosti prezentuje svoje sbírky v šesti objektech. Připravované změny přinesou především odklon od koncepčně neuspokojivého dělení expozic na umění tuzemské a zahraniční – galerijní sbírky budou naopak prezentovány ve společném historickém a tematickém kontextu. Zásadní změny zaznamenají dva ze tří hradčanských paláců. Ve Schwarzenberském paláci bude revitalizována expozice baroka, do Šternberského paláce se po jeho nutné rekonstrukci přesune asijské umění. V klášteře sv. Anežky České proběhne již v nejbližších měsících díky grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska úprava exteriérů včetně sochařského parku, později zde bude středověké a raně renesanční umění prezentováno v širším evropském kontextu. Palác Kinských se s ohledem na unikátní umístění na Staroměstském náměstí promění ve „výkladní skříň“ Národní galerie v Praze – stane se živým informačním centrem o galerijních sbírkách, programové nabídce a místem pro krátkodobé výstavní projekty s vysokým návštěvnickým potenciálem. Budoucnost Veletržního paláce je v tuto chvíli stále otevřená. „Přes počáteční skepsi vůči zachování prezentace moderního a současného umění ve Veletržním paláci tuto možnost dnes nevylučuji. Naopak, pokud by se podařilo realizovat záměr jeho kompletní a radikální rekonstrukce a vyhovět tak prostorovým nárokům pro provoz muzea umění, mohla by jeho odvážná a chytrá revitalizace vyvolat podobný zájem široké domácí a světové veřejnosti jako případná novostavba. Ta by připadala do úvahy v případě, že stavebně-technická expertíza a diskuze o koncepci památkové ochrany Veletržního paláce vyvrátí možnost jeho dalšího využívání pro výstavní účely,“ vysvětluje Fajt.

Akviziční strategie

V současné době nemá Národní galerie moderně koncipovanou akviziční politiku. Nástrojem pro změnu je tvorba funkční akviziční rady. Za klíčovou oblast galerie považuje vytvoření strukturované a mezinárodně relevantní sbírky vizuální kultury posledních tří až čtyř desetiletí s těžištěm na tvorbu českých a středoevropských umělců, náhradu restitučních ztrát v oblasti starých mistrů či vybrané oblasti asijského umění. Jedním z důležitých bodů programu je práce s mladou uměleckou generací. Pořádáním kurátorských přehlídek pro domácí i zahraniční publikum otevře galerie tolik důležitou diskuzi na mezinárodní scéně. „Systematické nákupy současného umění byly v Národní galerii léta opomíjeny, což považuji za bolestivou chybu. Národní galerie jako hlavní paměťová instituce v České republice tak neplnila svoje poslání spočívající v dokumentaci dění na výtvarné scéně a shromažďování relevantních děl jejích hlavních protagonistů,“ říká Jiří Fajt. Trvalou podporu současné vizuální kultury dokládá mimo jiné v únoru t. r. otevřený prostor pro Pohyblivý obraz představující filmové médium a video art, institucionální zájem o tvorbu nejmladší generace zase program Introducing nebo pravidelná přehlídka současného umění nazvaná Mladá scéna.

Vysoké standardy vědecko-výzkumných projektů

Na kvalitu výstavních aktivit bude dohlížet kurátorská rada složená z kurátorů a vědeckých pracovníků Národní galerie v Praze, jejímž úkolem bude dodržení vysokých standardů na poli kurátorských, restaurátorských a lektorských aktivit. S tím souvisí i nastavení funkčního modelu strategicky orientovaného řízení, ale také interní a externí hodnocení ve spolupráci s domácími i zahraničními odborníky. „Národní galerie musí pružně reagovat na aktuální podněty a inovativní přístupy,“ uvádí Jiří Fajt.

Žádné moderní muzeum umění se neobejde bez mezinárodních vědecko-výzkumných aktivit, které vytvářejí důležitý potenciál pro odborný rozvoj celé instituce. Nově připravované výzkumné projekty vytvoří podmínky pro vznik strategických partnerství galerie s jednotlivými domácími a mezinárodními centry uměleckého výzkumu. Začlenění galerijních uměleckých sbírek do těchto projektů výrazně napomůže propagaci v zahraničí a potvrdí odborný význam instituce.

Dlouhodobé podfinancování

Národní galerie v Praze se dlouhodobě potýká s problémem financování. Vzhledem k dlouhodobému podfinancování se galerie nebude moci spoléhat výhradně na dotační podporu státu, ale bude nutná institucionalizace vícezdrojového financování. Národní galerie tak bude muset hledat možnosti zefektivňování přijmových aktivit a snižovat tak míru závislosti na státním rozpočtu – vlastní obchodní činností, prostřednictvím pronájmů atd. Existenčně důležitým aspektem je kultivace vztahů s privátní sférou a vytváření silného společenského zázemí pro spolupráci s partnery, sponzory a mecenáši. „Národní galerie je v tuto chvíli podfinancovaná jak v oblasti mzdových, tak provozních i investičních prostředků – výše státního příspěvku se za posledních dvacet let téměř nezměnila. Navíc nevhodná právní forma příspěvkové organizace mnohdy ani neumožňuje hospodárné nakládání se státním majetkem. Mým cílem tak je, aby se z Národní galerie v Praze v souladu s vládním programovým prohlášením stala institucí veřejné služby,“ uzavírá Jiří Fajt.