AR3: Neformální Taipei

Moderní město zahalené do pestrobarevné mozaiky. Jeho rukopis je zašifrován, směsice neuspořádaných částic tříští bloky do drobného měřítka. Plechová vrstva prorůstá oficiální zástavbou města – neuhlazená, nespoutaná, ryzí. Ucpává prázdné prostory mezi budovami a zaplavuje uliční profily. Rozlévá se městem jako voda a vyplňuje každý kousek volného prostoru. Přetéká balkony ven ze stísněných interiérů a plazí se po fasádách domů. Přisává se na prázdné střechy, kde se množí a postupně šíří od okraje po okraj. Křehká, provizorní, a přesto odolávající času a nepřátelskému počasí. Její surovost a neučesanost utváří atmosféru a dokresluje tvář města.

Střešní krajina střeží vesnické panorama, nepřístupné uličním pohledům. Odkrývá poslední zbytky lidského měřítka, vzdorující expanzi metropole. Vzpomínky, tradice, záblesky minulosti. Historie, která dodnes nebyla vymazána. Shluky improvizovaných chatrčí parazitují na formálním městě. Jsou tato uskupení náhodná, nebo se za vším skrývá hlubší logika? Na jedné straně komunita, sousedské vztahy, oslava volného prostoru, na druhé izolace, anonymita a tíživá stísněnost. Každá střecha nese svůj jedinečný příběh. Pro jednoho plechová cela, pro druhého maják, poskytující kontrolu nad městem.

Oficiální město se ocitá v zajetí parazitující vrstvy, přesto zde nalézáme i symbiózu. Obchody v parteru osvětlují přilehlé DIY stánky, poskytují jim útočiště před prudkým deštěm. Pouliční obchodníci generují šum, přitahují davy zvědavých diváků a hladových zákazníků. Rušné ulice dělají město bezpečným, obchod prosperuje.

Nekonečné řady stánků se vyrojí se setměním jako hejno světlušek. Tržiště, jež si samo razí prostor a určuje pravidla. Zaplní ulice a převleče město do vířivé atmosféry. Improvizované divadlo. Každý den stejný scénář, přesto nová show. Chaos, přetékající fronty, směs vůní a barev. Značkové boty hned vedle stánku s pearl milk tea, padělky Louis Vuitton po boku nejnovější elektroniky. Dělník vedle manažera, student vedle profesora. S půlnocí večerní rituál opouštějí poslední zbytky diváků. Ulice jsou náhle mrtvé. Souvislá vrstva odpadků ještě chvíli připomíná, co se tu odehrálo, a o pár minut později se po ní slehne zem. Zdánlivě neorganizovaný systém, který sám sebe reguluje. Kulisy, jež dokážou zmizet tak rychle, jako se objevily.

Shluky drobných přístřešků okupují pozemky zavržené moderním městem. Osedlávají svažitý terén, krotí divokou krajinu. Meandry řek, úrodné nivy, zelené kopce. Soustavy vesniček odtržené od reality velkoměsta, stále však v jeho těsné blízkosti. Krčí se ve stínu oficiálních struktur a čekají na poslední soud. Podaří se jim odolat prudké modernizaci?

Plechové přístřešky vyrůstají v centru města i na jeho periferii. Okupují hustě osídlené čtvrti či městem nepoznamenané fragmenty krajiny. Střechy budov a požární odstupy jsou jejich stavební parcelou. Expandují z interiéru na úkor balkonů i oken. Spojuje neformální struktury pouze vizuální charakter a touha po okupování prostoru, nebo je mezi nimi větší pouto? Jaký je jejich původ a čím jsou generovány?

Neformální vrstva v kontextu historického vývoje Taipei

Geografický faktor

Ostrovní stát, limitovaný prostor, předem určená pravidla hry. Pohoří okupující dvě třetiny rozlohy předurčilo Taiwanu nevýhodnou startovní pozici. Dramatická morfologie střední a východní části ostrova determinovala koncentraci velkých měst do západních nížin. Severně ležící oblast budoucího města Taipei, obklíčená horami a protkaná soustavou říček, nastoupila do boje vyzbrojena pouhými 45 % obyvatelného území.

Japonská kolonizace

Taiwan byl až do poloviny 20. století jen zřídka osídlen. Shluky vesniček, divoká příroda, smogem netknutý vzduch. Prvotní energie se koncentrovala do modernizace hlavního města Taipei, rostoucího mezi lety 1895–1945 pod rukama japonských kolonizátorů.

Sporé příbytky jsou nahrazovány moderními domy, formují se počátky oficiálního města spolu s prvními územními plány. Nový layout Taipei zavádí blokovou zástavbu s komerčním využitím parteru a startuje přirozené prolínání funkcí, typické pro dnešní podobu Taipei. Promísení bydlení, pracovních příležitostí a vybavenosti napříč městem je zárodkem pozdějšího tzv. mixed-use planu, jednoho z mnoha faktorů podporujících rozkvět neformálních aktivit ve městě.

Během japonské kolonizace byly do městského plánu poprvé zaneseny arkády. Přirozeně vybízely k rozšíření komerčních aktivit z parteru do krytého poloveřejného prostoru a staly se kolébkou sociálních interakcí v sousedství. Majitelé přízemních jednotek si podloubí postupně začali nárokovat pro vlastní účely. Arkády hýřily obchodem a plnily se houfy neregistrovaných aktivit.

Příchod Čankajškovy delegace – rapidní nárůst populace

Po občanské válce v Číně r. 1949 na ostrov utíká Čínská národní strana (Kuomintang – KMT) v čele s generálem Čankajškem. Delegace dvou milionů vojenských emigrantů obsazuje území a zaplavuje město dočasnými chatrčemi. Populace ostrova rázem houstne. K plánovanému návratu zpět na pevninu nikdy nedošlo a početná vrstva nových obyvatel splynula s formálními městy. Provizorní osady budované na zelených kopcích za městem přetrvaly v čase a vzdorují tržnímu tlaku v lukrativních částech dnešní metropole.

Vláda KMT a absence plánování

Po druhé světové válce se na celých 38 let Taiwan ocitá v režimu výjimečného stavu zavedeného Čankajškovou vládou. Svoboda slova, hromadné shromažďování a politické názory jsou v zajetí přísného autokratického režimu. Vláda KMT považuje Taiwan za své dočasné působiště, než na pevnině padne komunismus. Veškeré plánování města podléhá účelům obrany před leteckými nálety z Číny. Neřízený rozvoj města na jedné straně a lhostejnost vlády na druhé. Urbanismus nezvládá pracovat s obrovským množstvím obyvatel migrujících za prací a selhává v časech největší urbanizace. Chudí dělníci postrádají přiměřenou typologii obydlí a uchylují se k životu mimo formální rámec. Původní kmeny neschopné soužití s moderním městem staví příbytky na jeho okraji. Pokračují v zemědělském způsobu života. Souhra všech okolností vyústí v 60. letech v urban sprawl a položí zárodky prostorové segregace. Města se rozšiřují, napadají okolní krajinu. Mozaikovité struktury rostou v jejich bezprostředním zázemí. V roce 1964 se 28 % populace ostrova ocitá v provizorních obydlích.

Made in Taiwan – ekonomický boom a urbanizace

Průmyslová revoluce je hnacím motorem druhé vlny urbanizace. Přes milion zemědělců odchází z venkova za prací. Města začínají praskat ve švech, jsou zahlcena výrobou. Celkový počet obyvatel Taiwanu prudce vzrůstá. Od 50. let se vyšplhal z původních 9 milionů na dnešních 21.

Taipei se rychle transformuje v pulzující metropoli a centrální řídící uzel veškerého obchodu. Ovládá zbytek ostrova a vysílá impulzivní signály do nejvzdálenějších končin. Velkoměsto přesycené průmyslem později přesedlá na obchod a služby. Drží si roli rozhodujícího orgánu a výrobu přirozeně odstaví mimo své hranice.

Blízkost mezinárodního přístavu Keelung, vzestup ekonomiky řízené neoliberalismem a dobře rozvinutá infrastruktura. To vše pomohlo v upevnění pozice Taipei na světovém trhu. Díky rapidní expanzi se stala 40. nejlidnatější metropolí na světě. V objetí své sílící aglomerace dosahuje dnes šestkrát větší hustoty obyvatel než průměrné evropské velkoměsto.

V pozadí velkého ekonomického boomu Taiwanu však paradoxně stojí i živelné rozpínání měst. Průmysl spočíval ve výrobě komponentů, soustředěné do neformální sítě rodinných a družstevních manufaktur na okraji měst, které díky svému charakteru úspěšně obcházely administrativní poplatky.

 Boty, sukně a kalhoty Made in Taiwan postupně nahradí výroba počítačových součástek. Mikročipy střídají šicí stroje, tolik typické pro první etapu výroby. Flexibilní systém neformální sítě úspěšně podchytil nestabilní poptávku globálního trhu.

Cyklus neformální vrstvy v čase

Vlivem prudkého ekonomického vzestupu vzrůstá cena půdy a nemovitostí, bydlení ve městě se stává nedostupným. Hranice metropole se rozpínají. Lidé motivováni nedostatkem prostoru a limitováni svými prostředky svépomocí budují příbytky v posledních dostupných parcelách bujícího města. Ilegální struktury v počátcích ekonomického rozmachu města jsou tak zároveň jeho produktem na samotném konci. Forma zůstává stejná, mění se poloha. Přízemní úroveň města vyčerpala svou kapacitu, chatrče rostou na střechách a zaplňují poslední volné škvíry mezi domy. Město striktně limitované prostorem nutí neformální vrstvu k přirozené integraci. Taipei jako jedna z mála metropolí dokázala absorbovat rapidní nárůst obyvatel, aniž by došlo k sociální a prostorové segregaci. Korporátní manažeři a dělníci sdílejí stejný dům, stejné město, aniž by byli vykázáni za jejich hranice. Podíl neformality na samotném vývoji města a její provázanost s formálním rámcem je základem jedinečnosti Taipei.

Neformální vrstva v urbanistickém a společenském kontextu Taipei

Všudypřítomné služby a obchody dokreslují dnešní tvář města. Jídelní stánky vedle opraven motorek, masážní salony a bubble tea na každém rohu. Horlivé podnikání vyhnalo bydlení do vyšších poschodí a přivlastnilo si výdělečný parter. Promíšenost funkcí namísto striktního zónování přirozeně zkrátila vzdálenost mezi prací a domovem. Urbánní bloky velkého měřítka hustě vyplněné mřížkou obytných domů napomohly městu v absorpci masivního nárůstu obyvatel. Výstavba 4–6patrových domů známých jako „walk-up apartments“ v 60.–80. letech byla odpovědí na rapidní urbanizaci v limitovaném prostoru. Staly se nejrozšířenějším archetypem obytného domu v Taipei City. Rodinná soudržnost tradiční společnosti generovala výstavbu velkých bytů. Stometrové buňky symetricky napojené na centrální schodiště. Sdílené balkony či vstupní terasa jako tranzit mezi soukromým a veřejným prostorem. Později, s rostoucími nároky na životní prostor, začaly tyto přechodné sféry mizet. Společné prostory domu byly nenápadně integrovány do jednotlivých bytů. Mezi obyvateli platí tiché dohody a nepsaná pravidla. Touha po prostoru, tolerance sousedů a zakořeněná mixed-use mentalita však popohání lidskou kreativitu mnohem dál.

Konvertování malých zahrádek před domem v komerční stánky bylo pro obyvatele přelidněného centra dalším přirozeným krokem. Rodinné podniky v přízemí dnes doplňují mobilní stánky s různorodým sortimentem. Oboustranně výhodná interakce komerčních arkád a uličního ruchu v rádiu ilegálních stánků je zdrojem prosperující ekonomiky a důvodem přetrvávající tolerance vůči neformálním strukturám. Živelné obchodní struktury převálcovaly svými obraty a návštěvností plánem vymezené komerční čtvrti s hluchými fasádami nákupních domů. Arkády obsypané neformálními stánky se propsaly formou lineárních obchodních čtvrtí do oficiálních plánů města.

Dominující ploché střechy jako poslední dýchající parcely uvnitř stísněných bloků. Rub mladého unifikovaného velkoměsta. Platforma přístupná ze společných schodišť či soukromých bytů v posledních patrech vyzývá svou prázdnotou k zastavení. Poskytuje prostor k vlastní seberealizaci a vytváří konkurenční prostředí. Střešní krajiny uspokojují touhy svých obyvatel, které oficiální byty nenaplňují. Nabízí odlišné scénáře – plnohodnotný domov i přechodné ubytování. Dostupné bydlení v lukrativních čtvrtích zajišťuje přirozený sociální mix a oslabuje segregaci chudších mimo rámec města.

Plechové jednotky nekontrolovaně převyšují kapacitu střech. Jejich počet a stav se nestíhá monitorovat stejně jako statika hostitelských domů. Regulace neformální vrstvy není natolik přísná, aby dokázala rozlišit mezi uspokojováním základních potřeb a komerčními záměry majitelů, kteří si vytěžováním střech neoprávněně plní vlastní kapsy. Pronájem střechy ale zbavuje ostatní obyvatele domu starostí s její údržbou a zatékáním. Snadno pak přimhouří oči nad přivýdělkem svého souseda.

Přítomnost a četnost neformální vrstvy vypovídá o chybách a nedostatcích uvnitř naplánovaného města. Strukturální změny společnosti se odehrály tak rychle, že se jim plány nestačily přizpůsobit. Dvanáctihodinové směny, kariérismus, generace singles, LGBTQ komunity. Věková hranice porodnosti a zakládání společných domácností se oddaluje. Rozpínající se metropole, nová doba a odlišné nároky. Současné oficiální město postrádá dostupné jednotky, jež by uspokojily potřeby tak rozsáhlé vrstvy společnosti. Převažující prostorné apartmány ze 70. let jsou v přelidněném velkoměstě luxusem. Odpovídají potřebám tradičních mnohočlenných domácností. Tak jako ubytovaly tisíce dělníků napříč historií, reagují neformální přístřešky na současnou absenci úsporné typologie. Prostorové limity města se nemění, neformální vrstva přetrvává.

Typologie neformální vrstvy v současné struktuře měst

Barevná mozaika, všudypřítomná paralelní vrstva nesoucí svůj komplikovaný příběh se výrazně propsala do dnešní podoby Taipei. Lze ji vnímat na každém rohu. Její nahodilost a neorganizovanost, kterými na sebe upozorňuje náhodné kolemjdoucí, je však zdánlivá a při bližším zkoumání vykazuje společné rysy a vzájemná pojítka.

V rámci projektu Illegal Taipei, který jsme založily společně v roce 2016, jsme při terénních výzkumech nejprve vytipovaly veškeré podoby neformálních struktur opakující se napříč městem pouze na základě jejich vizuálního charakteru. Zkoumání kořenů a poodhalování souvislostí stojících v pozadí vývoje metropole dopomohlo k rozpoznání jednotlivých typologií struktur a užšímu výběru lokalit vykazujících jejich typické projevy. Výsledkem je mimo jiné i kategorizace neformálních struktur do čtyř základních typologií podle jejich vztahu k oficiálnímu městu: střešní nástavby, urbánní vesnice, expanze zevnitř ven, okupace uličního profilu.

Střešní nástavby

Kategorie zahrnující obytné ilegální přístřešky parazitující v druhé úrovni města. Ploché střechy bytových domů vytváří novou vrstvu stavebních parcel. Terénní výzkum, který spočíval v zaměřování střešních domácností a rozhovorech s jejich obyvateli, ukázal, že na základě odlišných prostorových charakteristik nástaveb, finanční situace a motivace obyvatel tato typologie vykazuje ještě tři základní podkategorie: střešní nástavba solitér, střešní nástavba mezonet, střešní kolonie.

a/ střešní nástavba solitér

Nástavba solitér je způsob bydlení odkazující k tradiční vesnické zástavbě nebo vysněnému rodinnému domu v přelidněném velkoměstě. Vyhledávají ho zejména lidé, kteří touží po výhledu, střešní terase, volnosti a kontaktu s okolím. Přístup na střechu je umožněn převážně z veřejného schodiště, střecha bývá zpravidla ve vlastnictví majitele domu a nástavba obývaná nájemníkem.

b/ střešní nástavba mezonet

Typ nástavby, který nabízí svým nájemcům cenově přijatelný kompromis k bydlení ve městě. Mezonetové jednotky, které navyšují poslední patra domů, jsou přístupné z bytů pod nimi. Často patří majitelům bytů v nejvyšších patrech, kteří mají ve svých bytech integrován přístup na střechu, a tak si její prostor přirozeně přivlastnili.

c/ střešní kolonie

Střešní krajina, která často opticky navyšuje původní budovu o celé další patro. Střecha je rozparcelována na maximální počet jednotek, oddělených od sebe uzoučkými chodbami. Prostor střechy je přístupný ze společného schodiště a často patří majiteli domu; případně putuje výdělek z pronájmu mezi majitele legálních bytů v domě. Nájemníky bývají mladí kariéristé přicházející do Taipei za účelem maximálního výdělku a minimálních výdajů. Byty jsou strohé, malé a temné a nájemníci v nich jen přespávají po náročných směnách. Často ubytovávají i sociálně slabší vrstvu.

Urbánní vesnice

Jedná se o samostatná sídla a komunity, shluky vesniček krčící se ve stínu rostoucího města. Je to autentická urbánní vrstva nesoucí historii a vzpomínku na venkovský život.

V Taipei se vyskytují dvě opakující se podkategorie urbánních vesnic s vlastním příběhem, identitou a osudem: domorodé vesnice a vesnice válečných veteránů.

a/ domorodé vesnice

Drobné osady ve městě založené příslušníky původních taiwanských kmenů, kteří přicházeli z venkova do Taipei za prací. Živili se většinou jako dělníci na stavbách a nemohli si z finančních důvodů dovolit standardní bydlení. Zároveň jim byl bližší život v přírodě, a proto se usazovali v neformálních osadách na okraji města vystavěných svépomocí ze second hand materiálů. V architektuře vesniček je stále patrná kmenová identita ve formě typických prvků a dekorací.

b/ vesnice válečných veteránů

Vesničky, jejichž původním posláním bylo provizorní bydlení pro vojáky Kuomintangu, kteří společně s Čankajškem a čínskou vládou uprchli na Taiwan v 50. letech. Tato vrstva, zahrnující provizorní obydlí pro cca 2 miliony válečných migrantů, splynula s městem. Dnes v ohrožení setrvává v lukrativních polohách moderní Taipei, vystavena neustálému tlaku developerů cílících na její odstranění. V opozici proti nim fungují organizace bojující za práva místních obyvatel s cílem záchrany tamních komunit a zachování jejich diverzity. I přes jejich komplikovanou minulost a ilegalitu jsou právě tyto vesnice dokladem vrstev bohaté minulosti a ukázkou tradiční lidové architektury z kolonizačních období.

Expanze zevnitř ven

Tato kategorie zahrnuje rozšiřování interiéru z budov ven skrze otvory, okupování společných prostor domu (pavlačí, chodeb, schodišť), zastavování balkonů, požárních uliček nebo atrií uvnitř bloků. Vláda KMT v reakci na poválečný nedostatek bydlení postavila pro své stoupence modernistické obytné domy. Z vojenských vesniček se tak část obyvatel přesunula do malých startovních bytů. Po krátké době vojáci začali zakládat rodiny, jejich prostorové nároky se zvětšovaly a strohé bytové domy začaly přirozeně obrůstat DIY konstrukcemi. Tento typ expanze dnes můžeme pozorovat po celé Taipei. Díky přebírání západní podoby bydlení s nulovou adaptací na místní klima a potřeby obyvatel se projevuje i na těch nejmodernějších domech ve městě. Lidé vytvářejí přizpůsobováním společných prostor spoustu praktických vychytávek (chybí jim úložné prostory, nastavují na okna konstrukce s mřížemi na sušení prádla, zavěšení květin atd.). Prolínáním interiéru do exteriéru vznikají často živá místa s autentickou atmosférou a silnou identitou. Komunitní život, drobné měřítko, bezpečí a sociální kontrola. Mnohdy stačí projít kolem a číst z dekorací fasád příběhy obyvatel.

Nekontrolovatelná expanze bez jakýchkoli limitů s sebou samozřejmě nese velká bezpečnostní rizika. Neprofesionální přístavby mohou být nebezpečné během tajfunů a zemětřesení. Zacpané odstupy budov brání provětrávání a hašení požárů – naopak pomáhají jejich šíření. Konstrukce postupně degradují. I to je důvod, proč chce město tyto obytné soubory zbourat a nahradit novými. Plány obnovy města ale málo pracují s identitou lokalit, místo barvitých čtvrtí jsou zde obyčejné věžáky, které nejsou adekvátní náhradou za toto autentické prostředí.

Okupace uličního profilu

Na rozdíl od struktur, které expandují z budov ven, tato kategorie zahrnuje struktury, které zabírají veřejný prostor nezávisle na interiéru. Patří mezi ní objekty, které ucpávají požární odstupy mezi budovami, nezávisle stojící pouliční stánky, garáže a ve větším měřítku pak noční trhy. Často je jejich chování motivováno komerčním využitím. Trhy jsou převážně večerní záležitostí. Okupují místa, která mají přes den vlastní funkci. Tradiční tržiště se v počátcích rozvíjela v blízkosti chrámů. Dodnes jsou oblíbenou kratochvílí a zdrojem příjmů drobných obchodníků. Pozice ilegálních stánků se časem do jisté míry zlegalizovala a dnes mají předem vymezená stanoviště k pronájmu a připravené přípojky elektřiny.

Prameny:

Illegal Taipei – výzkumný projekt, www.facebook.com/illegaltaipei, illegaltaipei.wordpress.com.

Reginald Yin-Wang Kwok (ed.), Globalizing Taipei: The Political Economy of Spatial Development, New York – London 2005.

Francis Chia-Hui Lin, Heteroglossic Asia. The Transformation of Urban Taiwan, London 2015.

Shu Chang, Chun-Hsiung Wang, Kwang-Ting Wu, Hsuen-Neng Chuang (eds.), Taipei Unveiled, Taipei 2013.

Min-Jay Kang, Confronting the Edge of Modern Urbanity – GAPP (Global Artivists Participation Project) at Treasure Hill, Taipei, příspěvek na Asian Modernity and the Role of Culture Cities, Asian Culture Symposium, Gwangju, Korea, 4.–7. 12. 2005.

Min-Jay Kang, Informal Urbanism from Inside-Out. Internalizing Taipei Experiences of Informality, in: Lei Qu et al. (eds.), The New Urban Question Urbanism Beyond Neo-Liberalism, 4th Conference of International Forum on Urbanism, Conference Proceedings, Amsterdam 2009, s. 229–238.

Artalk Revue 3: Sřet / editor: Cyril Říha, 2018. 

PDF ke stažení v české i anglické verzi.