Design muzeum mezi jeskyní a obchodním domem

Po několikaleté rekonstrukci se s novým konceptem, rekonstruovaným vnitřním prostorem, stálými expozicemi a dočasnými výstavami otevřelo Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie. Marta Filipová a Matthew Rampley se pozastavují nad tím, jak málo nové podoby stálé i dočasných expozic reflektují současný svět i diskuse, které probíhají kolem a hlavně v samotných muzeích designu po celém světě, naše nejbližší sousedy nevyjímaje.

Pohled do expozice Black & Light Depo

Design muzeum mezi jeskyní a obchodním domem

Při vstupu do novorenesanční budovy na první pohled ihned upoutají intervence současného umění a designu do vnitřního prostoru muzea. Dochází tu k symbolickému spojení starého a nového pomocí lávek propojujících patra od studia Olgoj Chorchoj, zavěšených objektů Lightness Lucie Koldové a sochou Démon růstu Krištofa Kintery z balonů, balonků a míčků různých velikostí. Návštěvníci jen těžko rozeznají, jestli jsou v uměleckoprůmyslovém muzeu, anebo v něm vlastně nejsou: Uměleckoprůmyslová expozice se totiž přetransformovala do muzea designu, což je patrné již z názvu celé koncepce: ART DESIGN FASHION. Tato na první pohled radikální transformace pojetí prezentace uměleckého průmyslu v tradiční výstavní instituci stojí nepochybně za pozornost a vyvolává stěžejní otázku po roli a poslání dnešního muzea vystavujícího design a jeho vztahu k návštěvníkům.

Pohled do historie

Jako termín a koncept je dnešní termín design nepochybně spjatý s anglosaským jazykovým, kulturním a průmyslovým světem. Uměleckoprůmyslová muzea vznikla po britském vzoru v polovině 19. století. Londýnské South Kensington Museum, dnešní Victoria and Albert Museum, založené roku 1852, se rychle stalo vzorem, který následovaly ostatní země. V Rakousku-Uhersku se reformátorské myšlenky ujaly okamžitě a po celé monarchii začaly vznikat podobné instituce nejprve ve Vídni v roce 1864, pak v dalších městech jako Krakov, Kluž, Lvov, Budapešť, Praha a Brno. Jejich zakladatelé byli z velké části exulanti, kteří po nepovedených revolucích v roce 1848 pobývali v padesátých a šedesátých letech 19. století v Londýně. Muzeum se pro ně stalo prostředkem k dosažení modernizace jiným způsobem. Když už nešlo politické změny směrem k demokratickému zřízení provést přímo, pokusili se docílit společenské reformy pomocí hospodářské obnovy, ke které mohlo přispět i uměleckoprůmyslové muzeum.

V původním konceptu se muzea zaměřila na výběr objektů, které ukazovaly dobrý vkus a byly rozděleny podle materiálů a výrobních technik. Díky úzkému propojení s průmyslovou výrobou zažívala tato muzea úspěch. Například vídeňské Muzeum užitého umění (dnešní MAK) si vytvořilo úzký vztah s řadou textilních a sklářských podniků. Brzy se ale objevili kritici, kterým se nelíbilo, že podobná muzea dbala více na estetiku a vkus než na nové výrobní technologie, které by k ekonomické prosperitě mohly přispět více. Větším problémem ale bylo, že uměleckoprůmyslová muzea dohnala doba: Snažila se sice soustředit na to nejlepší v designu současnosti, tuto roli ale rychle přebíraly obchodní domy. Ačkoliv se v Rakousku-Uhersku nikdy nerozšířily tak jako ve Francii, zákazníci se zájmem o nejnovější trendy spíše zavítali do obchodního domu, kde se zboží a aranžmá měnilo častěji než v uměleckoprůmyslových muzeích, která oproti nim brzy vypadala jako zastaralé depozitáře zboží z předešlých sezón.

Pohled do expozice Jeskyně: Panorama designu

Změny v samotném designu tak byly rychlejší, než mohla muzea postihnout. V šedesátých a sedmdesátých letech 19. století vnímali zakladatelé svá muzea jako instituce, které propagují ekonomiku založenou na malovýrobě a řemeslných dovednostech. Jak ale víme z příkladu hnutí Arts and Crafts nebo vídeňských Werkstätte, takovýto model se přestal vyplácet, protože vytvářel malé množství výrobků pro elitní zákazníky. Ve spotřebně orientované společnosti se tak designéři stále více orientovali na potřeby hromadné výroby pro většinový trh.

Uměleckoprůmyslové muzeum tak už víc jak sto let prožívá permanentní krizi vycházející z faktu, že vystavuje objekty, které rychle zastarají. V&A tento problém zasáhl asi nejméně, protože její sbírky jsou velice rozmanité. I tam se ale krize dostavila, když několik bývalých zaměstnanců V&A založilo v osmdesátých letech Design Museum, jelikož se jim nelíbilo považovat design za odvětví dějin umění. V Design Museu začali poukazovat na roli designu v konzumním světě a roli stylu k definici vlastní identity. I ve střední Evropě hledala přeživší muzea různé strategie, jak se transformovat. V Praze se nedávno rekonstruované uměleckoprůmyslové muzeum rozhodlo zůstat u tradičnější uměleckohistorické prezentace, zatímco vídeňskému MAKu zřejmě došly nápady a ve stálé expozici se rozhodl komodifikovat vlastní historii jako nostalgickou propagaci Vídně roku 1900 namířenou na turisty. Ani jedna z těchto strategií ale neslavila velký úspěch a kromě několika přechodných výstav zůstávají dodnes prostory většinou bez návštěvníků.

Brněnské uměleckoprůmyslové muzeum, založené roku 1873 jako menší verze svého vídeňského protějšku, spadá do stejného historického kontextu. Od konce 19. století sice pořádalo výstavy současného užitého umění, ale postupně se z něj stala instituce zaměřená spíše na historii uměleckého řemesla. Zatímco ve 20. století vznikl samotný koncept designu, který se poměrně rychle proměňoval, brněnské muzeum zůstalo u původních expozic. Ty ještě v meziválečné době podporovaly „zvýšení vkusu nejširších vrstev“, stále v duchu materiálového rozdělení sbírky. Jednou významnou inovací bylo zavedení sbírky fotografie. Po 2. světové válce došlo k obratu k moravskému poslání muzea a adaptaci budovy Bohuslavem Fuchsem a spojení muzea s obrazárnou Moravské galerie v novou instituci. Předposlední rekonstrukce pak byla dokončena těsně po roce 2000. Muzeum tak za svou historii prošlo několika přestavbami a revizemi svého ideologického obsahu i poslání. Dnes se proti své historii snaží vymezit a poslední proměna je oslavou designu jako úzce vyprofilované umělecké profese známé ze současných soutěžních přehlídek designu. Zároveň ale představuje design jako elitářskou návrhářskou disciplínu úzce propojenou se světem průmyslu a obchodu.

Zaměření na současnost, u které ale také hrozí, že bude zastarávat, je markantní ve všech patrech nové expozice. Historickou část zde nyní najdeme jen v jedné místnosti v přízemí, která má podle vysvětlivek připomínat buď Platonovu jeskyni, nebo pirátské doupě s pokladem. Zde najdeme výběr objektů od kurátorů a kurátorek Moravské galerie (Andrea Březinová, Ondřej Chrobák, Rostislav Koryčánek a Marta Sylvestrová), který ve 133 vitrínách představuje historii designu od 19. století do Sametové revoluce s tradičním ohniskem v brněnském a moravském prostředí. Objekty umístěné po všech stranách a výškách lze prohlížet z kovové platformy, která je vybudovaná uprostřed a na které jsou umístěny tablety s popisy děl. Zde však někteří návštěvníci mohou narazit.

Výstava Jiřího Pelcla Design, pohled do expozice skla

Přístupnost

Jedním z hlavních atributů jakéhokoliv současného veřejného muzea i galerie by měla být přístupnost jak návštěvníkům různého znalostního základu, věkových kategorií, tak i mobility. Například lidé s omezenou pohyblivostí se do muzea designu sice dostanou a navštíví snad bez potíží všechny místnosti. Skyty jim však zůstanou pohledy na objekty vystavené v historické místnosti ve výšce, které lze prohlédnout jen ze schodišťové rampy. Zde jsou umístěny i vysvětlující tablety, ke kterým se člověk se sníženou mobilitou nedostane. Oproti tomu nejmladší generace, která by jednou měla být stěžejním návštěvníkem muzeí i uživatelem designu, se dostane všude. Děti se mohou po galeriích v klidu projít a na exponáty se podívat – ovšem z bezpečné vzdálenosti. Od pozorného dozoru se rychle dozví, že na exponáty umístěné opravdu nadosah se sahat nesmí, stejně jako na některé tablety na spojovacích lávkách, ačkoliv na jiné tablety se zase sahat může.

Například ve vizuálně asi nejatraktivnější části expozice otevřeného depozitáře skla, keramiky a porcelánu, tedy instalaci Maxima Velčovského, Radka Wohlmutha a studia Edit! Black and Light Depo, se nachází vitrínka s rozbitým sklem (chytře zamaskovaným další vrstvou skla), která jakoby vybízí k osahání nejen děti, ale i jejich doprovod. I tato instalace se však smí jen prohlížet. Když pak dojdeme k výstavě materiálů věnované Jiřímu Pelclovi, návštěvník kteréhokoliv věku tápe, jelikož tato část sice je určená k osahání, chybí ale instrukce a dosavadní zkušenosti velí zdrženlivost. Malé piktogramy označující osahatelnost objektů by zde určitě pomohly. Stejné je to i s popiskami jednotlivých exponátů. Bylo asi snahou autorů koncepce minimalizovat textovou zátěž a maximalizovat působení samotných objektů, ale zvolená míra redukce radikálně snižuje edukativní stránku expozice. Pokud se někteří návštěvníci textem zatěžovat nechtějí, je přece na nich, jestli si popisky přečtou, nebo ne. Každý by ale měl mít na výběr, zda své znalosti chce prohloubit.

Právě rozmanitost materiálů používaných v designu by k tomu vybízela. Retrospektivní dlouhodobá výstava Jiřího Pelcla, jednoho z nejznámějších českých designérů, zabírá celé druhé patro a je rozdělena opět tradičním způsobem do jednotlivých místností podle materiálů. Papír, textil, dřevo, sklo, plast ukazují šíři záběru jeho díla až do současnosti. K aktuálnímu designu se hlásí i instalace 2000+ zachycující výběr z posledních dvou dekád českého designu, který vzešel z otevřené výzvy pro nové akvizice. Doplňuje ho kolekce oděvů Liběny Rochové, kterou návrhářka galerii darovala. Vedle místnosti se současnou módou tu je i platforma užitkových objektů, na které se kurátoři pokusili vydefinovat šest tendencí v současném designu: Nostalgie, Emo, Ars, Fér, Funkce a Vize. Je to také jediný pokus o nějakou interpretaci role dnešního designu, i když ani zde není snadné rozšifrovat, co jednotlivé tendence představují a proč nám tvůrci vybrali právě tyto.

Pohled do instalace Lucie Koldové Lightness

Otázky, otázky, otázky

Nová expozice tak oslavuje designéra (mužský rod je užit záměrně i přes několik málo žen v expozici) jako hlavního aktéra v odvětví designu, který určuje podobu, funkci a význam předmětu. Z těchto atributů ale vyvstává zodpovědnost k zákaznici, konzumentovi a uživatelce a k prostředí, do kterého se výtvor – ať už kus designu, nebo celá instalace – vkládají. Mnohé progresivní designérky, designéři a studia již reagují na otázky, kterými žije společnost. Nemělo by to ale dělat i muzeum designu a kriticky upozorňovat na problémy dnešního světa, do kterých design zasahuje? Muzeum by nemělo jen ukazovat, co je dobrý a špatný design a z jakého úhlu pohledu se to snažíme změřit, ale mělo by dostát i své vlastní společenské zodpovědnosti. Jak nás design ovlivňuje, co v minulosti způsobil, čím může v dnešním světě pomoci, čím přispět do budoucna? Když se například v roce 2019 otevřela nová pobočka V&A ve skotském Dundee, takzvané skotské galerie zde nejen vypráví příběh známých výrobků a fenoménu jako například látkového vzoru Paisley, ale upozorňují i na často nepříjemná a přehlížená fakta spojená s vlastní koloniální minulostí. Další instituce poukazují nejen na to, jak design může pomoci lidem s různými tělesnými či psychickými schopnostmi, ale i na genderovou nerovnováhu, na migrantskou krizi nebo na neodvratnou globální ekologickou katastrofu: Výstavy o ženách v designu tak nedávno uvedl například MAK či Vitra, MoMA upozornilo na dopady přesunů tisíců lidí po světě. V Budapešti ukazují romský design, zatímco změny klimatu jsou častým tématem nejen v londýnském Design Museu a v newyorském Cooper Hewitt, ale i v bližším MAKu.

Jelikož design má většinou praktickou funkci, jeho zasazení do kontextu a interpretace tedy má mít i společenskou relevanci a schopnost ovlivnit život a myšlení jeho uživatelů. V Brně se momentálně některými z těchto otázek, konkrétně těmi genderovými, zabývá jen výstava Civilizovaná žena o meziválečné vizuální kultuře v Československu, jež probíhá sice v jiné budově, ale v téže instituci. Svým způsobem se tak muzeum vrací ke svým komerčním kořenům. Minimální důraz na palčivé otázky dneška, rozdělení sbírky a výstav podle materiálů, důraz na tvůrce-muže a jeho pohled na design či chybějící inkluzivita tak řadí novou instalaci mezi ty konzervativní místo toho, aby ji stavěla po bok progresivních a kriticky smýšlejících institucí.

---

ART DESIGN FASHION / Uměleckoprůmyslové muzeum – Moravská galerie / Brno / od 25. 11. 2021 (stálá expozice)

Foto: archiv Moravské galerie v Brně