Jeskynní střeva vyprávějí o smrti

Do podzemních prostor Centra experimentálního divadla v Brně připravili kurátoři Šimon Kadlčák a Daniel Hüttler třídílnou site-specific sérii výstav nazvanou Spooky Butt. Daniel Burda prochází v recenzi sklepní útroby a přibližuje projekt i jednotlivá díla, která společně tvoří potemnělou střevní krajinu vyprávějící o smrti a lidských biologických procesech.

Jeskynní střeva vyprávějí o smrti

V rámci aktivit kreativní platformy Terén se v podzemních prostorech Centra experimentálního divadla v Brně odehrává během letních měsíců série tří výstavních bloků souhrnně pojmenovaných Spooky Butt. První výstava ze série nese podtitul Bio-Organic / Somatic Digestion a dle kurátorského textu se věnuje nepříjemným pocitům z tělesnosti a nesnázím moderního člověka žijícího v těle protkaném kručícím žaludkem a zamotanými tlustými střevy.

Výprava nechutným trávicím traktem počíná logicky cestou směrem k toaletám, záhy ale divák směrovaný mapkou vchází do prostoru divadla. Prostředí bývalé Galerie Katakomby, do které se vstupuje shora z jeviště, představuje působivý zážitek, a to nejen proto, že umožňuje chladivý únik z rozpáleného Zelného trhu. Vlhké podzemní chodby s klenutým stropem a dramatickým nasvícením diváka matou, svírají a nutí skrčit se, nebo dokonce pokleknout a mátoživě se účastnit neznámého gastrického rituálu.

Čtyřmi malbami je na výstavě zastoupen maďarský malíř Csiba Kis Róka. Jeho obrazy jsou hravé svojí barevností, ale naopak i ponurými motivy protáhlých tváří, které ve strnulé křeči omračují kompozici dynamických maleb. Další a zároveň nejznámější vystavující je holandská malířka Kinke Kooi. V jejích jemně stínovaných kresbách se opakují kruhové struktury, které evokují ilustrace z učebnic biologie. Střevní zátočiny v jejím případě představují zdobené pokladnice, v jejichž zákoutích se ukrývají krásné perly. Na posthumanistickou materialitu odkazuje tchajwanská sochařka Chin Tsao, vedle níž vystavuje německá umělkyně a kurátorka Kea Bolenz svoji evokativní kresbu, jejíž pečivový rám okusují mouční červy.

V jednom jeskyňovitém výklenku vystavuje svá díla umělecká dvojice Anna Slama a Marek Delong. V prostoru s nejnižším stropem stojí na čtyřech nohách podivně dekorované katafalky, ve kterých spočívají beztvaré postavy. Posmrtnou atmosféru doplňují svícny a potemnělé osvětlení rozehrává hru stínů na různě prodyšných látkách a výplních. Stojí za to dodat, že se jedná o první veřejné vystavení části instalace You Mean the World to Me, jež byla hlavním výstupem dvojice v rámci výstavy laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která probíhala za zavřenými dveřmi Galerie PLATO v Ostravě.

Nejhlasitěji se prostorem chodeb ozývá donekonečna opakovaná mantra „smrt-prd“ v instalaci brněnské umělkyně Markéty Wagnerové, která připomíná rituální obřadní místo. Do něj divák vstupuje nahoru po schodech směrem k oltáři, na kterém jsou umístěné různé předměty jako kadidlo, dýka, pomalovaná lebka nebo kniha zápisků. Tajemný efekt ponuré instalace dokresluje stále opakovaná smyčka otrocky odříkávaného textu, ovšem jen do chvíle, než se v řadě „smrtí“ ozve jeden „prd“. A nebo ve chvíli, kdy se hlouběji začtete do deníkových zápisů, ve kterých umělkyně plánuje postavit spalovnu bobů.

Výstava jako celek představuje exkurzi do hypersoučasného umění, které je přirozeně situované v prostředí internetových platforem typu Tzvetnik nebo Ofluxo a mezinárodní výběr umělců/umělkyň společně s kvalitními fotografiemi z výstavy může snadno na těchto platformách vyvolat velký ohlas. Problematické zůstává naplnění proklamovaného tématu, jímž mají být organické procesy, související s trávící soustavou, a jejich reflexe v podvědomí hostitelů. Mnohem více však na výstavě rezonují témata makabrózní, temná, týkající se smrti a posmrtného života (zde nutno poznamenat, že recenzent neměl možnost zhlédnout dvě performance, které jsou součástí výstavního bloku, což činí jakékoli hodnocení polovičatým). Vystavená díla však komentují logickou souvislost těchto dvou atmosfér. Alegorie biologických trávicích procesů jako smrti probíhající neustále v lidských střevech není nezáměrná a tato představa je nakonec spíše uspokojující než děsivá. Jak jinak si totiž vysvětlit neskrývanou ironii, která se ozývá v mantře rezonující podzemními chodbami. Kurátoři navíc pojmenovali projekt Spooky Butt, což volně přeloženo znamená „zadnice, která vypadá strašidelně a směšně zároveň“, a tak lze věřit, že sami téma vnímají jako lidské a humorné.

Kurátorské dvojici Šimon Kadlčák a Daniel Hüttler se povedlo shromáždit různorodé seskupení umělců, rozprostřené jak geograficky, tak věkově. Výstava Spooky Butt sází na líbivou vizuální prezentaci a je umístěna v rozmanitých prostorech, přičemž autoři slibují, že konfigurace těchto prostorů bude během každé části série odlišná. Zbývající dva výstavní bloky budou zkoumat problematiku biologických procesů z hlediska technologických vylepšení lidských těl nebo koncept parazita, který nemusí být chápán jen negativně. Nová prozkoumávání podzemních střev, která se větví pod povrchem Brna, bude pak možné podniknout opět na začátku srpna a září.

Csaba Kis-Róka, Kinke Kooi, Markéta Wagnerová, Štěpán Brož, Marek Delong & Anna Slama, Kea Bolenz, Frank Yunker, Daniela Ponomarevová, Judita Levitnerová, Saon, Julie Villard & Simon Brossard, Chin Tsao, Leon Eisermann, Sebastian Mittl, Laura Lintrup, Petr Nápravník, Lukas Posch, José Eduardo Barajas / Spooky Butt 1: Bio-Organic, Somatic Digestion / kurátoři: Šimon Kadlčák a Daniel Hüttler / Terén – pole performativního umění / Brno / 2.–11. 7. 2021

Foto: František Svatoš