Jurkovič, basketbal a emancipace

Výstava Vesna 2.0 v Jurkovičově vile v Brně chce propojit aktuální témata ženské identity a historické odkazy emancipace. Vila byla postavena na počátku 20. století a pod instalacemi fotografky Michaely Karásek Čejkové a Veroniky Velčovské Jirouškové se proměňuje v místo, kde se proplétají příběhy počátku ženské emancipace s činností ženského spolku Vesna. Zároveň zde rezonuje energie současné ženské identity v podání mladých sportovkyň z klubu Žabiny Brno, které duo umělkyň vnímá jako „Vesny druhé generace“.

Dušan Jurkovič přišel do Brna v roce 1899 na pozvání Františka Mareše, ředitele dívčích vzdělávacích ústavů, aby navrhl zařízení penzionátu Vesna. Spolek Vesna, zaměřený na edukaci a emancipaci žen, mu tímto poskytl možnost realizovat vizi propojení umění, architektury a řemesel. Podobně i výstava využívá Jurkovičovu vilu jako významonosný prostor, který otevírá otázky o roli žen v současné společnosti, a přináší tak ideály Vesny do aktuálního kontextu. Sám Dušan Jurkovič byl známý svou podporou moderních trendů, které se vztahovaly i na zlepšení postavení žen ve společnosti. Ženská emancipace dnes stojí na stejných základech jako tehdy a prohlubuje se do boje za rovná práva, spravedlivé odměňování, zajištění rovnosti v pracovních příležitostech a uznání práv žen na jejich vlastní rozhodování, například v oblasti reprodukčních práv. Zobrazení mladých basketbalistek zde má fungovat jako personifikace moderní podoby ženské síly, disciplíny a spolupráce, propojené s hodnotami ženského spolku, který již od 70. let 19. století symbolizoval úsilí o posílení společenského postavení žen v době, kdy jejich role byly značně omezené.

Výstava se snaží ukázat, jak ženská emancipace, na niž cílil spolek Vesna již od svého založení, pokračuje dnes, a to zejména prostřednictvím mladých sportovkyň. Volba basketbalu také není náhodná. Basketbal jako sport symbolizuje sílu, týmovou spolupráci a odvahu, v dnešní době je ale stále považován za doménu mužského světa. Zahrnutím basketbalistek z klubu Žabiny Brno se umělkyně dotýkají tématu ženské síly, odhodlání a průlomů v tradičně mužských oblastech. Basketbal zde symbolizuje, jak ženy dnes, stejně jako v minulosti, bojují za rovnost a uznání v různých sektorech, nejen ve sportu.

Celek výstavy kombinuje média fotografie, videoprojekce a zvukové instalace, které nabádají k zamyšlení nad tím, jak se utváří a vnímá ženská identita v současnosti i v historickém kontextu. Výstava se snaží ukázat, jak ženská emancipace pokračuje dnes, zejména prostřednictvím mladých sportovkyň. Videa zachycují pohyb, dynamiku a týmovou práci sportovkyň, čímž podtrhují paralelu mezi fyzickou a psychickou odolností žen v minulosti a současnosti. Veronika Velčovská Jiroušková pak přidává k celku instalace mediální rozmanitost svými návrhy vzorů brokátových látek. Tyto vzory obohacují prostory vily na objektech, jako jako jsou obrovské basketbalové míče, totemy nebo idealizované sportovní dresy. Portréty hráček jsou rámovány ručně vyřezávanou dřevěnou konstrukcí umělkyně Dick Wolf.

Jedním ze zajímavých momentů výstavy je propojení interiéru vily s její zahradou. Při návštěvě jsou diváctvu předány potřebné informace o kontextu a historii vily, bohužel už ne tolik o samotné aktuální výstavě. Absence textových materiálů, které by podrobněji vysvětlovaly jednotlivé prvky expozice, může být pro nezasvěcené návštěvnictvo matoucí. Může být zábavné všímat si propojení instalací a fotografií ve folklórním duchu a vnímat je čistě jen v kontextu vily, ale nestačí to pro předání sdělení týkajících se emancipace. Nepoužití textových panelů může podporovat u návštěvnictva zvědavost, jež by ideálně měla vést k individuální interpretaci jednotlivých vizuálních i zvukových podnětů, možná posléze i k vlastní rešerši, a tedy osobnějšímu prožitku. Ve mně, jako návštěvnici s kritickým pohledem, zůstává otázka, zda je možné povšimnout si kontextu, tedy propojení s počátkem ženské emancipace ve spolku Vesna z konce 19. století, i bez textového doprovodu. Anebo bude návštěvnictvu bez znalosti historických souvislostí tento kontext chybět? Obávám se, že v tomto případě hrozí nepochopení a přehlédnutí tak důležité otázky, která se za výstavou skrývá – totiž jaké formy emancipace potřebují ženy dnes a jak se tyto potřeby proměňují ve vztahu k historickému odkazu spolku Vesna.

Ačkoliv výstava Vesna 2.0 vytváří prostor pro reflexi otázek ženské identity a reflektuje historický odkaz spolku Vesna a jeho ideály, nezahrnuje spolupráci s aktuálním sdružením. V současné době totiž existuje nový spolek Vesna, který navazuje na meziválečnou tradici v podpoře žen a jejich práv, jeho činnost se navíc také přizpůsobuje aktuálním otázkám a výzvám. Spolek nabízí humanitní a psychosociální pomoc a podporu ženám v těžkých životních situacích, stejně jako podporu ukrajinským uprchlicím a celkově podporu ženám v krizových podmínkách. Spolek dále podporuje genderovou rovnost a empowerment žen, a to také prostřednictvím vzdělávacích aktivit, právní pomoci a kariérního poradenství. Nepropojení doprovodných programů s aktivitami současného spolku je nutné vidět jako promarněnou příležitost. Celý obsah výstavy je tedy ochuzen o jeho praktický rozměr a tato absence přímé interakce se ženami z aktuální Vesny je opomenutí příležitosti k širší spolupráci, která by podtrhla relevanci výstavy. Ta ale nabízí aspoň silný výchozí bod pro diskusi o ženské roli ve společnosti, o boji za rovnost a o významu ženského aktivismu.

Michaela Karásek Čejková, Veronika Velčovská Jiroušková / Vesna 2.0 / kurátorka: Michaela Kádnerová / Jurkovičova vila – Moravská galerie v Brně / Brno / 24. 5. 2024 – 30. 3. 2025

Foto: Archiv Moravské galerie v Brně