Možnosti studentského života v atmosféře všeobecného marasmu
7. 6. 2011Recenze
Současné výtvarné umění může být vnímáno i jako určitý exkurz do „zákulisí“. V době, kdy se demonstrace dokonalých technologických postupů stala přežitkem, se na poli výtvarného umění prezentují spíše myšlenkové rámce a způsoby vnímání, tedy určitý konceptualismus. Mezi populární autorské přístupy současné české scény patří i fenomén tzv. postprodukce N.Bourriauda, kdy se duchampovský motiv ready made používá v novém kontextu. Dochází tak k přeprogramování stávajícího vizuálního kódu a převažuje vnímání umělecké expozice jako určité koncentrované informace mutující do hybridní podoby archivu či tržiště. Reminiscence, odkazy či citace tak dle optiky autora modelují minulost i současnost, autor je v pozici eklektika, který vybírá to pravé ze všech možných epoch a odvětví. Součástí aktuálních uměleckých strategií se stává určitý aktivismus a práce se světem reklamy a masmedií: např. demarketing - negativní reklama používaná skupinou Pode Bal nebo záměrná mystifikace či dezinformace Davida Černého.
Umělecké dílo se tak stává způsobem demonstrace, kdy tenká hranice mezi uměním a aktivismem bývá často nerozpoznatelná a její prolomení je součástí autorského záměru. Pojetí současného výtvarného umění z hlediska určitého procesu se promítá i do způsobu vnímání instituce galerie, která mutuje do negalerijní podoby. Překvapivé a jakoby náhodně vybrané prostory jsou dnes všední kulisou současné výtvarné scény. Setkání s uměním se tak často odehrává v jiných kontextech, podprahově a skrytě, kdy je zásadní určitá improvizace. Výstavní projekt nazvaný „Možnosti studentského života“ autorů Vasila Armatovova, Václava Magida a Tomáše Uhnálka prezentovaný v nově vzniklé mini galerii K4, situované v rámci Filosofické fakulty UK v Celetné ulici v Praze má přesahy do aktivistické polohy a je umístěn právě v takové galerii, která si teprve svou podobu hledá a funguje v rámci konspirativního utajení ve sklepním prostoru.
Projekt je vlastně remakem výstavy prezentované pod stejným názvem v galerii TranzitDisplay k 70. výročí mezinárodního dne studentstva 18.12.2009-31.1.2010. Tématem výstavy je zamyšlení se nad soudobým pojetím univerzitního vzdělání. Aktuální pohyb v myšlení, zejména v českém kontextu, směrem k vnímání hodnot pouze z pozice tržní, a tedy krátkozrakého účelu a funkce, by měl být pro veřejnost určitým varováním. Tento podivný technokratický funkcionalismus vnímá vzdělání nikoliv jako nezastupitelnou hodnotu, která má zásadní podíl na kultivaci společnosti a rozvoji demokratických principů, ale i jako mechanismus chrlící na pracovní trh stále flexibilnější a efektivnější jedince. Zdá se, že výchova autonomní, rozvinuté a především vzdělané a tedy méně manipulovatelné společnosti je v přímém rozporu s fungováním pracovního trhu a s optikou zjednodušujících ekonomických ukazatelů. Z tohoto titulu je „vzdělávání“ především humanitního či uměleckého charakteru vnímáno v celospolečenském kontextu se značným despektem, jako určitá nadstavba či přepych, který nemá jasný přesah a uplatnění v současné realitě.
Výstavní projekt „Možnosti studentského života“ se vyjadřuje právě k této aktuální celospolečenské diskuzi o povaze současného procesu vzdělávání. Formálně výstavní expozice imituje archiv, kde se divák může na časové ose seznámit s významnými revolučními počiny pomyslné studentské obce v rozmanitém historickém a společenském kontextu. Pro diváky je zřejmá reminiscence na léta 60., kdy docházelo k radikálnímu přehodnocení a především diskuzi o povaze vysokoškolského vzdělání a to zejména v západní Evropě. Soubor hesel a transparentů, které zaplavily přilehlý studentský klub, dle mého soudu posunuly celou expozici do až přehnaně aktivistické polohy. Nicméně přestože tyto strategie výtvarného projevu jsou relevantní, je možné chápat tento výstavní počin i jako určitou otázku po smysluplnosti současného vzdělání.
Bezesporu je tato výstava aktuální. Nicméně musím podotknout, že časy se mění k lepšímu. Už samotná existence malé galerie a studentského klubu v podzemí Filosofické fakulty symbolizuje atmosféru určitého uvolnění. Výstavní projekt „Možnosti studentského života“ tak není v pravém smyslu slova aktivistický, ale naopak velmi živě koresponduje s lokací galerie, je tedy předvídatelný. Pokus o určité přehodnocení postojů a o diskuzi o povaze současného vzdělání je jistě vítaná aktivita. Nicméně aktuální česká realita se potýká s daleko bezprostřednějším ohrožením v podobě chystané rovné daně 17.5%, která bude bez výjimky uvalena na všechny produkty, které se dříve nacházely v nižší sazbě, což naprosto bezprecedentně zdraží (v jiných státech Evropy samozřejmě podporované služby) jakými jsou kulturní nabídka či knihy. V tomto smyslu se čeští studenti mohou velmi brzy těšit na nový underground a nový samizdat.
Matouš Karel Zavadil autor je nezávislý vizuální umělec a kritik, přednáší na FHS UK
__________________________________________________________________
Možnosti stuentského života / Galerie K4 / Praha / 4. 5. - 27. 5. 2011
Matouš Karel Zavadil | Narozen 1976, je nezávislý vizuální umělec, kurátor a kritik. Absolvent Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby Adély Matasové na VŠUP v Praze (2003). V roce 2019 obhájil doktorské studium oboru Vizuální komunikace na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Dlouhodobě se zabývá vizuálním uměním a problematikou způsobů jeho prezentace v kontextu sociálně-politických interakcí, kdy ho na pozadí těchto procesů zajímá především rozvoj principů občanské společnosti. Kromě výtvarné tvorby se věnuje také publicistice, své texty uveřejňuje v tištěných médiích: Ateliér, Art & Antiques, Literární noviny. V rozmezí let 2004-2006 publikoval řadu celoplošných rozhovorů s předními českými vizuálními umělci a kurátory v časopise Art & Antiques ( např. Kurt Gebauer, Pavel Humhal, Tomáš Ruller). V letech 2008-2015 uveřejňoval své texty v časopise Ateliér. Působí též jako kurátor, kdy se jeho profesní zájem soustředí na problematiku prezentace současného vizuálního umění v kontextu pojmů jako je např. periférie či provizorium. V letech 2012-14 byl členem umělecké rady sochařského studia Bubec, kde se podílel na organizaci výstav a PR aktivitách studia. Od roku 2011 do současnosti pomáhal se zajištěním provozu galerie Tranzitdisplay v Praze. Externě přednáší na Fakultě humanitních studií UK, kde v roce 2010 inicioval vznik experimentálního projektu nazvaného Galerijní Laboratoř, který v rámci FHS UK probíhá do současnosti. V rámci tohoto projektu se uskutečnila řada nízkorozpočtových výstav v kontextu mnohdy atypických galerijních prostor, např. Mni Wiconi - Barbara Benish (2017), Česko Čechům - Alena Foutsková (2017), Podivuhodná květina - Kamila Ženatá (2018), ZOKADOKA - Jan Mladovský (2018), Průnik barevného bytí - Diana Winklerová (2019). Od roku 2017 působí externě také na Technické univerzitě v Liberci, kde v rámci Katedry umění pomáhal se vznikem a profilací nízkorozpočtové galerie Stěna.