Muzejní instituce: Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía (Reina Sofía) Madrid

Barbora Ropková, která na svém blogu pravidelně píše o světových muzejních institucích, se v tomto svém příspěvku věnuje jednomu z nejvýznamnějších a v současnosti nejprogresivnějších státních muzeí ve Španělsku.

Atrium, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía

Španělské národní muzeum Reina Sofia v Madridu nese jméno bývalé královny Sofie a nachází se na jižním cípu tzv. zlatého trianglu umění, kam patří ještě Museo del Prado a soukromé muzeum Thyssen-Bornemisza. Reina Sofia je jedním z největších muzeí zasvěcených současnému umění na světě a pyšní se světově renomovanou stálou sbírkou.

Původní neoklasicistní budova byla v 16. století založena jako nemocnice králem Carlosem III. a její struktura byla v 18. století pozměněna významným dvorním italským architektem Fernando Sabatinim, jehož budova s vnitřním dvorem je jádrem současného muzea. V roce 1977 byla budova národním dekretem prohlášena za národní historicko-uměleckou památku a od 80. let byla v několika fázích adaptována na výstavní prostory. V 90. letech připojil k budově britský architekt Ian Ritchie tři vertikální skleněné výtahové tubusy, které napomohly efektivnímu pohybu v rámci budovy a přispěly k regeneraci náměstí před muzeem.

Nejvýraznější proměnou prošla jihozápadní strana strohé budovy, na kterou byla v roce 1999 vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, jejímž zadáním bylo rozšíření prostoru muzea. Jedinečnou moderní podobu zde Reina Sofia nakonec získala díky francouzskému architektu Jeanu Nouvelovi, který je vyhledávaný pro svůj cit pro materiály a nejnovější technologie, díky kterým působí jeho stavby navzdory svým dimenzím lehce a jemně. Na 84 000 m² se rozprostírá velkolepá knihovna ze dřeva se stovkou čtecích míst a s fondem čítajícím na 250 000 svazků, dvě velké posluchárny, dva nové prostory pro krátkodobé výstavní projekty, restaurace a knihkupectví.

Exteriér přístavby je nesmírně elegantní, provokativní a technicky brilantní zároveň. Návštěvníka přivítá rozlehlé nádvoří s černými a rudými zkosenými stěnami, které zastiňují centrální náměstí, poskytující příjemný stín. Zde prostoru dominuje Lichtensteinův Brushstroke - ikonický tah štětcem převedený do podoby objektu, který není jediným zdejším příkladem dialogu soch a architektury. Na vrcholu Nouvelovy přístavby je terasa, kde se mohou návštěvníci nadechnout čerstvého vzduchu nebo se pokochat výhledem na vlakové nádraží Atocha a staré madridské čtvrti. Pro Nouvelovu konstrukci byly použity materiály a techniky, které byly ve Španělsku do té doby nové. Tyto materiály jsou kompozitem, který pokrývá plášť budovy – jak uvnitř, tak vně – a dodává jí výrazné načervenalé zbarvení. Aerodynamická střecha je pokrytá "alucorem" a zinkem. Knihovna a výstavní plochy jsou potom vyrobeny z válcované oceli. Část s posluchárnami je vytvořena na železobetonovém systému. Díky této přístavbě připomíná budova alespoň z části novodobé muzejní stavby, vyznačující se svou nepředvídatelností a nejednoznačnou čitelností hmot, a výstižně ukazuje španělský způsob kombinace starého a avantgardního.

Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, přístavba Jeana Nouvela

Dvě rozsáhlá patra muzea jsou určena pro dočasné výstavy a další dvě patra jsou věnována stálým sbírkám. Největší diváckou atrakci muzea představuje Picassova proslulá Guernica. Impozantní plátno procestovalo svět a stalo se protiválečným symbolem předtím, než našlo dočasný domov v newyorské MoMA. Picassovou podmínkou bylo, že obraz nesmí být poslán do Španělska, dokud zde neskončí diktátorský režim. Guernicu tedy MoMA vrátila až v roce 1975 do Prada a odsud byla přesunuta do Reiny Sofie.

Kromě Picassa jsou ve sbírce dobře zastoupeny také práce dalších španělských umělců, Miróa a Dalího. Dále zde lze nalézt také tvorbu umělců jako Juan Gris, Julio González, Eduardo Chillida, Antoni Tàpies, Pablo Gargallo, Pablo Serrano, Lucio Muñoz. Kolekce mezinárodních umělců je v menšině, ale o to kvalitnější výběr je; obsahuje díla Roberta Delaunayho, Yvese Tanguyho, Man Raye, Jacquesa Lipchitze, Lucio Fontany, Yves Kleina, Maxe Ernsta, Richarda Serry, Bruce Naumana, Donalda Judda, Damiena Hirsta, Juliana Schnabela, Josepha Beuyse, Nam June Paika, Wolfa Vostella, Gabriela Orozca, Clyfforda Stilla, Georgese Braquea nebo Francise Bacona.

Expozice je rozdělena do tří hlavních celků, které se věnují nástupu avantgardy, poválečné situaci a politickým, kulturním a technologickým změnám, které určují současnou globální situaci. Surrealismus či španělský informel jsou zde představeny v mezinárodním kontextu.

Instalace Jiřího Kovandy v Palacio de Cristal, 2012

Během roku hostí Reina Sofia velké množství krátkodobých výstav, ale produkuje také velké množství putovních výstav a projektů, které španělské umění představují v zahraničí. Krátkodobým projektům slouží ještě dva přidružené prostory v rozsáhlém městském parku Retiro – Palacio de Velázquez a Palacio de Cristal, kde byly v minulosti prezentovány projekty Romana Ondáka nebo Jiřího Kovandy.

Reina Sofia klade velký důraz na vzdělávání různých zájmových skupin a na jejich specifika. Nezvykle edukativní charakter mají také webové stránky, které umožňují nahlédnout do místností stálých expozic, přečíst si doprovodné texty nebo si prohlédnout fotodokumentace výstav. Veřejnosti je přístupná také dobře vybavená knihovna, výzkumné centrum a archiv, které poskytují podporu vědcům, studentům a muzejním kurátorům. Muzeum samo vydává výstavní katalogy, ale i monografické publikace, eseje, edukační materiály nebo průvodce expozicemi.

Muzeum za finanční podpory banky Santander poskytuje zdarma také různé semestrální studijní programy určené absolventům různých vědních oborů, zaměřených na praktický výzkum a reflexi vztahu mezi teorií a muzejní praxí, kritikou a řízením kulturních organizací.

Muzejní knihovna

_______________________________________________________

Foto: Joaquín Cortés / Román Lores