Prosakující kanalizační imaginace

Jednou ze tří sólových výstav, kterou v listopadu minulého roku pro ostravskou galerii PLATO otevřely kurátorky Linda a Daniela Dostálkovy, je expozice německé fotografky a filmařky Aliny Schmuch s názvem prosakování. Autorka v ní zachycuje svůj umělecký výzkum vody, která proměnou svých zažitých koloběhů a hranic ohrožuje nejen lidské zvyklosti, ale i obydlí. Výstava se zaměřuje na vzájemný metabolismus vody a západního člověka, zprostředkovaný kanalizačními sítěmi a vodní infrastrukturou, a sleduje jej v různých měřítkách: od intimního prostoru koupelny přes vědeckou experimentální laboratoř až po veřejné, turisticky exponované protipovodňové hráze.

Již s příchodem k výstavní místnosti je slyšet hluboký hukot, který se se vstupem příjemně zintenzivňuje. Výstava je nainstalována v betonově strohém prostoru, který primárně osvětlují pouze samotná díla, jež jsou prezentována na třech velkých projekčních plátnech a čtyřech televizích. Kromě dvou párů židlí veškeré vybavení visí ze stropu, čímž je zvýrazněna chladně lesklá betonová podlaha připomínající zamrzající kalnou vodní plochu. Zvolená instalace sama evokuje kanalizační tunely či vodní nádrže, jejichž exteriéry i útroby sledujeme ve videích a na fotografiích – prázdné, tmavé prostory, jimiž proudí usměrněná vodní těla, podobně jako světlo projektorů přivádí do prostoru obrazy.

Jednokanálové video Obojživelné linie, jež vzniklo mezi lety 2022 a 2025 ve spolupráci s Marií Ebbinghaus, přináší do výstavy dokumentárně-edukační pohled na problematiku zvyšující se mořské hladiny v Nizozemsku a na možnosti řešení lidmi způsobené klimatické krize. Observační záběry vodních krajin – širého moře, pláží, hrází, kanalizační infrastruktury, hydrologických modelových akvárií či bazénů – doplňují mluvící hlavy bohužel blíže nekonkretizovaných odborníků a odbornic, kteří s klidným zaujetím představují současné předpovědi stoupající hladiny moře a uvažují možné lidské kroky v nově vznikajících situacích. Statické záběry kamery rámují realitu blížící se změny a nutnosti pohybu – mapují lidské reakce od výstavby ochranných hrází, přehrad a adaptivních obojživelných domů přes „protiútok“ vůči moři v podobě umělých bariérových ostrovů až po strategie ústupu do vnitrozemí. Navzdory tematizované nutnosti pohybu však film sám zůstává statický a místo aktivizace diváka akcentuje především informační rovinu.

Bezmála půlhodinový snímek doplňují observační záběry obojživelníků a trénujících akvabel. Tvůrkyně tím zdánlivě vytvářejí paralelu mezi živočichy, kteří jsou schopni plynule přecházet mezi životem ve vodě a na souši, s výsostně estetickým, avšak prapodivným tancem, tzv. uměleckým plaváním, v němž publikum sleduje primárně nad vodou kmitající nohy tanečnic. Toto spojení klidného pozorujícího mloka a dech zadržujících žen tančících s hlavou pod vodou dodává videu až ironickou rovinu. Namísto adaptování se na dvojí život ve vodě i na pevnině se západní společnost rozhodla pro nejasný, avšak nesmírně náročný pohyb na místě, jenž popírá gravitaci i další fyzikální zákony a pro který je potřeba obsáhnout přísné technické dovednosti a naučit se dostatečně dlouho nedýchat.

Mírně zcizující dokumentární efekt Obojživelných linií zlidšťuje, a zejména zvnitřňuje dvoukanálová videoprojekce s názvem Koupelnové studie, kterou Schmuch vytvořila v témže období. První projekce zobrazuje detailní pohledy do minimalistických koupelen, v nichž se performerka snaží „prosáknout“ do vodovodních systémů, zatímco na druhé ploše kamera klesá betonovou rourou. V té následně kráčí inspekční robot, mechanický průvodce, vyzvědač a zástupce lidí v těžko přístupných kanalizačních sítích. Díky dvoukanálové instalaci spolu videa komunikují dva odlišné principy: technický pohled, jenž zprostředkovává a kontroluje přízračný, běžně neviditelný a vzdálený svět podzemních infrastruktur, a současně intimní dotek tanečnice, která prozkoumává chladný mramor a keramické obložení ztělesňující ústí těchto infrastruktur v prostorách našich domovů. Podobně jako v předešlém videu, v němž vidíme jen detaily těl akvabel nad hladinou, i zde pozorujeme zejména ženské nohy a ruce, jež tančí do ticha koupelen.

Ačkoli jsou lidé v temných tunelech přivádějících vodu do našich naleštěných interiérů nahrazováni externalizačními technologiemi, Koupelnové studie do výstavy přinášejí tělesné a metabolické kvality prostřednictvím dvou kontrastních materialit. Na jedné straně stojí hladká noha tanečnice, na druhé kovově lesklá, neohrabaná nožka robota čvachtající ve vodovodní šachtě. Pomalé pohyby performerky artikulují emocionální napětí tekutých, liminálních vazeb mezi vodou a lidským světem, zatímco mechanický rytmus stroje materializuje technokratické představy budoucnosti.

Propojení Obojživelných linií a Koupelnových studií dává výstavě plnost diváckého zážitku: zatímco první video by samostatně tíhlo k dokumentární informativnosti, druhé by bez faktického ukotvení zůstalo zahalené v abstraktní poetice. Jejich kombinace nabízí komplexní obraz vztahu člověka k vodě, který osciluje mezi technickým plánováním a existenciální nejistotou a zranitelností. Je však škoda, že se obdobnou vazbu nepodařilo vytvořit i u dalších prvků instalace. Dvojici videí doplňuje série autorských a archivních fotografií Ústí vodní cesty, prezentovaných v zavěšených televizních obrazovkách. Zachycují detaily betonových vodních koryt, avšak bez bližšího kontextu se jejich vizuální i obsahový potenciál ve výstavě ztrácí. Tyto fotografie budou v únoru dále zpracovány v knižní podobě pod názvem Mouth of the Waterway, v níž bude jejich kontext zřejmě podrobněji rozveden.

V práci Aliny Schmuch sledujeme proměny nepřehledných sítí umělých kanalizačních systémů a prostupných ekologických vztahů napříč planetárními vodním těly a lidskou společností. Na ostravské výstavě tak vzniká plnohodnotný ekosystém, který představuje mnohovrstevnatost vybrané problematiky. Prostřednictvím imaginativních proudů své práce propojuje racionální, technooptimistické strategie boje se stoupající hladinou moře s osobním a emotivním zakoušením klimatické krize, v němž se odráží široká škála vzájemnosti lidí a vody.

Alina Schmuch: prosakování / kurátorky: Daniela a Linda Dostálkovy / PLATO / Ostrava / 20. 11. 2025 – 22. 3. 2026

Foto: Martin Polák, PLATO