Tíha nejlehčího kovu

Ekologická těžba neexistuje. Jediný přislib systematických snah o zmírňování klimatické krize formulovaný Green dealem se však o těžbu nerostných surovin opírá plnou vahou. Lithium, „prvek budoucnosti”, se v boji proti enviromentálním změnám stává klíčovou surovinou pro výrobu lithio–iontových baterií, na něž se spoléhá (nejen) energetická transformace postavená na elektromobilitě a technologiích skladujících nestálou energii z obnovitelných zdrojů.

Ústecká galerie Hraničář se nachází něco přes dvacet kilometrů od krušnohorského vrcholu Cínovec, pod nímž se skrývá největší evropské ložisko tohoto nejlehčího a nejstaršího kovu. Těžkým průmyslem poznamenaná krajina, jejíž vytěžování zdánlivě skončilo rokem 1945 proto možná opět vydá své bohatství. Výstava Symptomy budoucnosti završuje společný výzkum kurátorky Martiny Johnové, historičky umění Anny Remešové a environmentální antropoložky Karolíny Žižkové sledující dopady těžby na živé i neživé aktéry místních ekosystémů.

Plánovaná extrakce lithia představuje vedle příslibu uhlíkové neutrality a energetické nezávislosti Česka také obrovskou zátěž pro místní komunitu, jednotlivce a životní prostředí. Naše rostoucí závislost na lithiu pak přímo či nepřímo způsobuje destrukci cenných přírodních společenství i postižených přilehlých obcí. Kov se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách a také proto je jeho získávání energeticky vysoce náročné, způsobuje vysokou míru prašnosti, znečištění ovzduší i vody, hluk a další nežádoucí jevy spojené s důlní infrastrukturou, které můžou severočeské Dubí, Košťany a Újezdeček i obce za německou hranicí učinit téměř neobyvatelnými.

Ekologicky, sociálně i ekonomicky kontroverzní těžební projekt zpracovávalo souběžně s probíhajícím výzkumem šestero tvůrců a tvůrčích kolektivů – každý svým způsobem zpochybňuje obecně přijímané představy o udržitelnosti, získávání a distribuci energetických zdrojů. Ve svých v galerii prezentovaných projektech kriticky reflektují postupy kapitalistické energetické tranzice podřizující se mocenským a ekonomickým zájmům. Hlavní otázka tu zní: Jak můžeme vytvářet scénáře spravedlivější budoucnosti?

Po schodišti evokujícím surové prostředí důlní šachty stoupáme do nejvyššího patra galerie, kde se nejprve navracíme do minulosti, respektive na přelom 18. a 19. století, kdy lithium plnilo naprosto odlišné funkce. Anastasia Kubrak v instalaci fiktivní pracovny českého lékaře a mineraloga Franze Reusse vzpomíná na prvotní využití blahodárných účinků lithia ve zlatých časech lázeňství. Archivní předměty zdobící malou místnost přibližují život člověka, jenž dohlížel na místní těžbu hnědého uhlí a zasloužil se o popularizaci Bílinské kyselky, kterou předepisoval při léčbě dny nebo depresí. Lázeňský pramen vyvěrá i do naší současnosti kde se lithium stává strategickou komoditou, jejíž kolísající hodnotu určuje světový trh.

Současná kapitola historie těžby na Cínovci započala podle Barbory Mrázkové už někdy okolo roku 2015, kdy lithium získalo globální status klíčového prvku pro boj s klimatickou změnou. The Sky Does Appear To Be Falling (2024) ve smyčce střídá meditativní videa doprovázená rozporuplnými voiceovery – první z nich, mužský hlas bez emocí předčítá obžalobu napadající podezřelý prodej parcel, na nichž se má těžba odehrávat. Znalecký posudek určující jejich hodnotu nezohlednil nerostné bohatství, které se zde nachází a jejich cena proto hrubě neodpovídá skutečné hodnotě. Jak se společnost extrahující přírodní zdroje pro prodej na světovém trhu a export vztahuje k půdě, kterou získala nezákonně?

Druhým videem provází optimistický tón korporátní rétorikou hovořící o ochotě přijímat odpovědnost, zajišťovat ekonomický vzestup a energetickou bezpečnost celého regionu. „Naším cílem je být odpovědným občanem a dobrým sousedem, který aktivně podílí na rozvoji komunitního života, podporuje trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst a usiluje o udržení statusu quo.”

Právě poslední věta odhaluje představy o budoucnosti „zeleného kapitalismu”, v níž si dokážeme uchovat obyvatelnou planetu, aniž bychom se vzdali dosavadního životního standartu, nekonečného růstu výroby a spotřeby. Zakládá se na antropocentrickém chápání světa, v němž je výhradním hybatelem planetárních dějů člověk, soustavně opomíjející ostatní činitele. Jediné řešení klimatické krize se touto optikou nachází v těžbě.

„Budoucnost nemusí lidstvu náležet stejným způsobem jako dnes,” promlouvá zcela odlišným tónem Sára Märc, prostřednictví jejíž instalace se ocitáme v temnotě důlní šachty. Hluboko pod zemským povrchem se zaměřuje na geologické procesy, které jsou mnohem dlouhodobější a trvalejší, než je samo lidstvo. „Představte si nás samotné jako potomky nerostů, spojené se zemí, hlubokým časem a kosmem.” vybízí sugestivní hlas, který nám pomáhá odpoutat se od lidské subjektivity a naladit se na nepředstavitelně dlouhý nelidský čas. V jeho měřítku nelze vnímat planetu jako neměnný zdroj – naopak, geologické procesy jsou aktivními socio-politickými figurami, které spoluutváří civilizaci a kulturu stejně jako člověk sám.

Stádia materiální existence nelidských činitelů zkoumá Dominik Styk, jehož působivý objekt Elemental Harvest (2024) vznikl zpracováním vedlejších produktů recyklace baterií. Baňky tu naplňují roztoky chloridu lithného a dalších látek vznikajících při separaci akumulátorů a jednou extrahované minerály se tak znovu vpíjí do půdy, z níž byly před časem vyňaty a započínají další cyklus své existence.

Blue Pulsar Kolektiv vytvořil strategickou počítačovou hru, která v otázce těžby napomáhá hledat spravedlivé řešení. Lithium (2024) rozvíjí scénáře odlišné budoucnosti, v níž se zdánlivě ztracený boj proti těžařské společnosti podaří díky systematické spolupráci aktérů vyhrát. Hráčstvo si vybírá za kterou skupinu (aktivisty, město či místní) bude vystupovat a čí zájmy bude během hry obhajovat. Spekulativní hra spatřuje řešení situace v inkluzivní otevřené demokratické debatě, do níž se zapojí všechny skupiny a za pomocí politických nástrojů těžbu zastaví.

O síle společenství rozpráví také Paula König v rozhovoru s portugalskou aktivistkou Aidou Fernandes bojující proti těžbě o regionu Barosso. Farmářka hospodaří na rodinném statku na strmých kopcích stejně jako její předkové, odpovědnost za nedostačující vodu sdílí s ostatními členy vesnické komunity. Také sem proniká zájem nadnárodních těžařských společností, které po sobě podle Fernandes zanechávají spoušť a neplodnou zem. V informační válce se přitom snaží přesvědčit běžné Portugalce, že „řízením elektromobilu zachrání svět”.

Dilema globálního severu zvyklého na offshoring těžby umocňuje napjatá geopolitická situace. Světové zásoby suroviny se nachází v takzvaném lithiovém trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií, trhu s li–ion bateriemi dominuje Čína. Evropská unie proto ve snaze o energetickou nezávislost usiluje o zajištění těžby na domovském kontinentu. Kromě České republiky ji v různých stádiích připravuje také Německo a Portugalsko. V Srbsku byl projekt v důsledku masových protestů zrušen, aktivisté zde vyhráli.

V Krušných horách měla podle původních plánů započít těžba už v loni. Kvůli stále probíhajícímu procesu hodnocení enviromentálních vlivu EIA posunula prozatím společnost ČEZ, vlastnící rozhodující podíl 51 procent, definitivní rozhodnutí o těžbě do poloviny roku 2025. Lithium prozatím ztěžkává pod vahou nesnadných otázek o tom, jak by měla zelená tranzice vypadat, a je-li vůbec žádoucí se ke kritickým materiálům upínat. Není totiž jisté, jak dlouhou budoucnost nám zásoby nerostných komodit zajistí.

Blue Pulsar kolektiv, Šimon Chovan, Denise Ferreira da Silva & Arjuna Neuman, Paula König, Anastasia Kubrak, Sára Märc, Bára Mrázková, Dominik Styk, Marie Šrajerová / Symptomy budoucnosti / kurátorský tým: Martina Johnová, Anna Remešová / Galerie Hraničář / Ústí nad Labem / 14. 9. 2024–16. 2. 2025

Foto: Marie Šrajerová, Galerie Hraničář
Titulní fotografie: Still z videa Barbory Mrázkové: The Sky Does Appear To Be Falling, 2024