TZ: Alfred Kubin a Sascha Schneider

Alfred Kubin a Sascha Schneider / Démoni ze země nevědomí / AJG: Zámecká jízdárna / Hluboká nad Vltavou / 24. 5. – 28. 9. 2014

Alfred Kubin a Sascha Schneider: Démoni ze země nevědomí

24. 5. – 28. 9. 2014

vernisáž: 24. 5. 2014 od 16:00 Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou

Společná výstava Alfreda Kubina (1877–1959) a Saschi Schneidera (1870–1927) je první světovou premiérou představující reflexi jejich díla ve vzájemných souvislostech. O Alfredu Kubinovi, který se narodil v Litoměřicích, a dnes patří k významným průkopníkům symbolismu, víme téměř všechno. V jeho díle se nalézají pro české prostředí četné paralely (např. Josef Váchal), zatímco Sascha Schneider, který se narodil v Rusku, zůstává pro zdejší publikum neznámým německým autorem bez bližší vazby na naše prostředí. Výstava je tedy pojata jako polemická laboratoř, jejímž motivem je ukázat, jak oba malíři zásadním způsobem utvářeli diskurz četných „ismů“ na přelomu 19. a 20. století. Ačkoliv ho každý formoval trochu jinak a z jiných pozic, jak u Kubina, tak u Schneidera jsou zajímavá zejména stylová a psychologická východiska, jejichž analýza může hodně napovědět o duchovním klimatu na přelomu 19. a 20. století. Podobně působivá může být proměna vnímání kategorií umění a změna statusu u obou autorů. „Schneider byl oproti Kubinovi kolem roku 1900 celebritou uměleckého světa. O sto let později se již jejich role prohodily a hvězdou první třídy je dnes Kubin,“ jak píše Adam Hnojil v připravovaném katalogu k výstavě. Páteří projektu se stávají dva pozoruhodné celky. Grafický cyklus Facsimiledrucke nach Kunstblättern von Alfred Kubin (1903), tzv. Weberovo album, kterým Kubin vstoupil na uměleckou scénu a doslova na ni zazářil, neboť bylo zřejmé, že přišel někdo, kdo od základů mění rétoriku vnímání podvědomí a světa fantazie a cyklus Zwölf Zeichnungen von Sascha Schneider (1896), které autor vytvořil jako osobní žalobu světa v jeho pokrytectví a zkáze. Oba vycházeli z mocného vlivu Maxe Klingera, který přetavili v polaritu osobitého pojetí démonické dekadence závislé nejen na uměleckých vzorech, ale především na hojně se rozrůstající společenské frustraci pramenící z potlačovaného nevědomí, jak ji definoval Sigmund Freud. Oba předznamenali surrealismus, který s náskokem svých talentů dekódovali v samých kořenech nevědomí. Schneider je v současné době vděčným objektem pro stále populárnější queer studies, které se zabývají otázkami spojenými s homosexuální identitou umělce v jeho tvorbě.