Vrchol absurdity pokořen

Minulé pondělí se ve Veletržním paláci konala druhá ze série veřejných rozprav o NG, tentokráte o budoucnosti Veletržního paláce a Sbírky moderního a současného umění NG (první se vztahovala ke starému umění, tento týden se řeší finance). Nejen výzva, aby NG obnovila důvěru v samotnou instituci, vyzněla naprázdno.

Na prvním místě se v horolezecké kompetici s přehledem umístilo duo borců Vlnas-Savický za tým NG, s drobnou prodlevou jim přizvukovala Helena Musilová z téhož družstva. Exhibici sekundovali také přespolní, kteří nebyli předem informování, na jakém že poli se soupeření odehraje. Někteří přinesli kordy, jiní plavecké brýle, nikdo však lana a cepíny.

Národní galerie uspořádala debatu o budoucnosti Veletržního paláce a implicitně tak i o dalším směřování Sbírky současného a moderního umění (SMSU), která v paláci sídlí. Od Heleny Musilové, od podzimu 2011 prozatímní ředitelky SMSU, a dalších diskutujících z řad odborné (Martina Pachmanová, Vojtěch Lahoda a Zbyněk Baladrán) i zainteresované veřejnosti (Ondřej Brody) se očekávalo, že nastíní problémy současného stavu a poodhalí budoucí možné směřování velkolepého prostoru i bohaté sbírky. Smršť argumentů měla směřovat především k uším vedení galerie, které ostatně diskusi iniciovalo (ač Vladimíra Rösela osobně odvedly povinnosti na Art Basel). Očekávání byla pramálo naplněna, jakoby mezi kritiky a zástupci galerie stála překážka propouštějící slova, ne však obsah. Jasně položeným otázkám se dostávalo klišovitě prázdných odpovědí a naplno se tak ukázala bezradnost současného vedení galerie (v publiku zastoupeno Vítem Vlnasem a Nikolajem Savickým), jež hraničí s nekorektností.

Na první pohled precizně připravená panelová diskuse se s postupujícím časem rozpadala do prázdných výkřiků. Jednotliví aktéři představili své výhrady vůči současnému fungování galerie i vize, jak by budova a sbírka měly fungovat. Opakování dobře známých problémů spojených s budovou (špatné možnosti instalace, nevhodná klimatizace) a současnou koncepcí prezentace sbírek (dělení na české a zahraniční) směřovalo k jednoznačnému konstatování, že nic není možné měnit, dokud nebude jmenován nový ředitel SMSU.

Šokující bylo konstatování zástupců vedení galerie, kteří veřejně deklarovali svůj nevyhraněný postoj ke způsobu jmenování nového ředitele SMSU. K 30. 6. 2012, tedy více jak rok poté co byl Vladimír Rösel jmenován generálním ředitelem NG, Vlnas slibuje zveřejnění nové koncepce NG. Zde se snad dočteme, jakým způsobem bude instituce dále vedena. Jestli bude vypsáno výběrové řízení na post ředitele SMSU, či zda zůstane pod dočasnou správou Heleny Musilové. Možná je také třetí varianta, kterou Savický označil jako proces „osvíceného jmenování“, a aby toho nebylo málo i čtvrtá a sice rozdělení sbírky moderního umění na moderní a současné, podle toho i výběr dvou ředitelů, nikoli jen jednoho.

Alarmující zjištění, že zodpovědnost za instalace mají jen a pouze kurátoři, vyvolalo reakci Tomáše Wintera, který rezolutně prohlásil, že v SMSU se nesmí nic dít, dokud nebude jmenován nový ředitel. Představa, že každý z osmi současných kurátorů SMSU se impulzivně rozhodne měnit současný stav, by vedla k chaosu.

Moderátor Tomáš Pospiszyl, člen poradního orgánu NG, řídil také loňskou diskusi o budoucnosti Národní galerie (zde). Jeho role v pozici mediátora mezi odbornou veřejností a Národní galerií je vzhledem k výsledku setkání poměrně nejasná. Jako člen Pracovní skupiny ke koncepci stálých expozic Národní galerie v Praze se také podílel na plánu dislokace sbírek (zde) a na výsledku dlouhodobého zájmu týmu, který Savický na jednu stranu prezentuje jako argument činnosti NG a otevřeného konzultování s odbornou veřejností, na druhou o jeho výstupech říká: “jde o sci-fi, realizovatelné až v roce 2016 a do té doby se může stát cokoli.”

Jako humorná tečka pak působila shoda diskutujících nad mizivou informační i vizuální hodnotou webu NG. Když pak Martina Pachmanová vznesla dotaz, proč nejsou na internetu prezentována u jednotlivých sbírek alespoň jména jejich kurátorů, bylo jí řečeno, že editace stránek sebou nese nemalé množství komplikací a po tří měsíčním diskutování problému se patrně za další měsíc či dva dojde řešení.

Naprázdno vyzněla především výzva, aby NG obnovila důvěru v samotnou instituci. První a nejdůležitější krok, tedy vypisování veřejných a transparentních výběrových řízení a to jak na post ředitele SMSU, tak na stavební práce pro galerii, či na post poradce pro revitalizaci Veletržního paláce, je tím základním, co by si přítomní pánové měli z diskuse odnést. Situace, kdy v rámci diskuse Vít Vlnas vyzval přítomné, ať mu dají tip, kdo by funkci ředitele NG vzal, však pochopení podstaty výběrových řízení příliš nenasvědčuje.

Otázka, která tedy ze setkání vzešla, zní, zda-li jediným cílem panelových diskuzí pořádaných Národní galerií (během nadcházejících měsíců jich proběhne hned několik) je vytvoření dalších alibi stran nekončícího seznamu projevených neschopností. “Hovoříme přece s odbornou veřejností”, může prohlásit plural maiestaticus, ono silné “My”, kterým se prve v submisivní obranné pozici kurátorka Helena Musilová, následně bohorovně Vít Vlnas a Nikolaj Savický oháněli. Ono “My”, které nechybuje a pouze trpělivě snáší prohřešky minulých dob jako té dnešní. “V 80. a 90. letech se špatně přistoupilo k rekonstrukci Veletržního paláce, dnes nemáme peníze, atd.” Národní galerie je zkrátka obětí okolností: finančních, společenských, personálních, kosmických. A pomoci? Pomoci ji není. “Přijmout nového ředitele SMSU znamená rovnou odepsat dalšího člověka,“ dodává ještě Vlnas při odchodu z budovy. “Divili byste se kolik jsme jich již oslovili, nikdo nechce, a mnoho z nich tam dnes sedělo.” O řešení se tedy raději netřeba snažit. Ponechat vše plánování, projektování, konstruování a dlouhodobým řešením tajně upečených ve skrytu instituce, za která nebude nikdo zodpovědný. V situacích, jako je tato, možná platí staročeské pořekadlo: “Nechte to koňovi, má totiž větší hlavu a ví, co je pro něj dobré."

Spoluautorkou textu je Johana Lomová Autoři jsou studenti VŠUP ______________________________________________________________

OPRAVA:

V článku je chybně uvedeno, že Helena Musilová je prozatímní ředitelkou Sbírky moderního a současného umění (SMSU). Pověřenou ředitelkou SMSU (a sbírky umění 19. století)  je Šárka Leubnerová, která se debaty nezúčastnila. Helena Musilová je její zástupkyní a z této pozice, podle vlastních slov, také v diskuzi vystupovala. Za tuto nepřesnost se omlouváme.

______________________________________________________________

Veletržní palác - znovu zapálit, nebo je i jiné řešení? / NG: Veletržní palác / Praha / 4. 6. 2012 od 16:00

Veletržní palác vyhořel v noci z 14. na 15. srpna 1974 / popis zásahu hasičů (zde)

Nikolaj Savický o Veletržním paláci v pořadu Ozvěny dne na Radiožurnálu (zde)