Warhol a Basquiat: živost vzájemného dialogu

Na první pohled je vídeňská výstava v soukromém výstavním prostoru Bank Austria Kunstforum dobrým způsobem, jak z jiného, a přesto relevantního úhlu představit tvorbu pop-ikony Andy Warhola. Výstava nás zavádí do první poloviny 80. let a představuje výsledky krátkého kreativního přátelství dvou amerických uměleckých hvězd, Andy Warhola a Jean-Michel Basquiata. V té době byla společně vytvářená díla (tzv. collaborations) mezi umělci velmi populární a jejich realizace byla většinou podpořena blízkým přátelstvím. O plodnosti spolupráce, která mezi těmito odlišnými typy umělců probíhala od jara 1984 do podzimu 1985, svědčí přibližně 130 pláten, z nichž zlomek výstava představuje.

Obrazy v Kunstforu pochází ze soukromých sbírek, primárně z majetku jejich společného galeristy a přítele Bruno Bischofbergera, který oba umělce v roce 1982 seznámil a podnítil jejich uměleckou spolupráci. Podobnou výstavu by bez těchto zdrojů bohužel nebylo možné uskutečnit, společné práce se v době vzniku nesetkaly s příliš velkým ohlasem odborné veřejnosti a většina se jich tak v současné době nachází v soukromém vlastnictví. To samé platí bohužel i pro plátna Jean-Michel Basquiata, který se sice za svého krátkého života stal mezinárodní hvězdou, ale v muzeích až na malé výjimky zastoupen není.

Výstavě nelze upřít výběr kvalitních prací, citlivá instalace nechává vyznít stěžejním dílům výstavy – jako obrazu Brown Spots (Podobizna Andy Warhola v podobě banánu) nebo pětimetrovému plátnu Zydeco od Basquiata. Individuálním kariérám obou umělců byly potom taktně vymezeny postranní místnosti. Je však nutné podotknout, že současná výstava není jediným tematickým projektem představeným během posledních let. Na přelomu let 2011 a 2012 byla výstava společných prací těchto dvou umělců představena na výstavě v Arken Museum of Modern Art v Kodani a v roce 2012 uspořádala Bundeskunsthalle v Bonnu výstavu společných děl Andy Warhola, Jean-Michel Basquiata a Francesca Clementa, který s nimi původně spolupracoval. V porovnání s těmito počiny není sice vídeňská výstava žádnou nafouknutou bublinou, představuje díla prvotřídní kvality a výpůjčky se v porovnání s předchozími dvěma výstavami často překrývají, přesto se však od předchozích prezentací v něčem liší.

Kurátorem obou předchozích projektů byl známý historik umění a bývalý ředitel Kunsthalle v Kremsu Dieter Buchhart, který se také hlavní mírou podílel na doprovodných výstavních katalozích. O jeho povolanosti pro daný úkol mluví také jeho předchozí spolupráce na publikacích o Jean-Michel Basquiatovi nebo Keithu Harringovi. V případě vídeňské výstavy a přidruženého katalogu se však jedná o práci interního týmu Kunstfora ve spolupráci se švýcarskou galerií Bruno Bischofbergera. Jak poznamenává redaktorka deníku Der Standard Anne Katrin Fessler, i z toho důvodu zůstává nad výstavou stín pochybností, zda nebyla pouze záminkou, jak přilákat kupce (1). Od roku 2007 zůstává jedna třetina těchto společných děl neprodaná a jejich ceny jsou stále jen zlomkem ceny, za kterou lze pořídit samostatná díla obou autorů.

Přídavkem vídeňské výstavy je potom spojení s dobovou hudební scénou. Primárně se nejedná o špatný nápad, tehdejší výtvarná scéna žila s tou hudební ve vzájemné symbióze. Sám Warhol začínal jako ilustrátor desek jazzových alb a Basquiat byl na začátku své kariéry členem kapely Gray. Tracklist skladeb, které je možné si na výstavě poslechnout, jako skladba I’ll Be Your Mirror od Velvet Underground, ke které je přirovnáván vztah Warhola a Basquiata, už spíše spadají do sféry popularizační. Jako nevhodné pro solidní výstavní projekt se může jevit i společná nahrávka raperů Jay-Z a Kanye West, kde oba umělce označují za svoje múzy. Na druhou stranu však nahrávka odkazuje na další vlnu uměleckých kolaborací.

I přes tyto drobné výtky je výstava zajímavou příležitostí, jak se setkat se společnými obrazy Warhola a Basquiata, které jsou záznamem jejich vzájemného dialogu vedeného na poli obrazu, v němž se projevovala Warholova rozvážnost i flirtování s dobovým „návratem“ malby a Basquiatův nekončící tok myšlenek. Plátna působí svou svěží živostí a přitom si zanechávají pop-artovou poetikou.

______________________________________________________________