Zahrada konce antropocénu

Oficiální podtitul Y Events je Sdílený časoprostor pro performativní umění, současnou teorii a výtvarnou scénu. Nabízí se otázka – co je to vlastně za žánr? Performativní umění s přesahem do vizuálního? Imerzivní instalace? Živý organismus tvořený lidmi, věcmi, uměním, vnímajícími, interakcemi? Pečlivě kurátorované scénografické večery okořeněné prvkem nepředvídatelnosti?

Y Events mi byly poprvé představeny jako „něco mezi performance, výtvarným uměním a večírkem“. To mi i teď přijde jako dobré vstupní shrnutí formátu, který vychází z divadelního prostředí, má zázemí v prostoru Divadla X10 v podzemí bývalého Domu uměleckého průmyslu v Charvátově ulici (dříve v prostorách Strašnického divadla na Praze 10), kde třikrát do roka Y večery probíhají. Jednou za rok se Y Events s Divadlem X10 přesunou na Divadelní festival Kutná Hora, odkud je i tato reportáž. Každý rok je série provázaná jedním tématem, umělce oslovuje a vyzývá přes open cally kurátorský tandem Anny Chrtkové a Petra Dlouhého.

Velký plátěný stan uprostřed Breuerových sadů v Kutné Hoře vytváří hranice barevnému organickému prostoru plnému podnětů. Pestré plstěné ostrůvky a brokátové bloby všemožných tvarů vybízejí k spočinutí, poskládání a protažení těla podle organičtějších křivek, než nabízí židle a pracovní stoly. Nebe tu je plné baldachýnů, kolem rostou recyklované civilizační květiny nejrůznějších tvarů a na měkkém mechu si lebedí jemné artefakty přesouvající pozornost i k mikro měřítku.

Pohled do Y: Restful Garden, chillspoty a site specif scénografie Lenky Bondorové, zavěšený textilní objekt Lie Down and Wait for the End Marie Hrachovcové. Foto: Patrik Borecký

Attention Bugs Markéty Skalkové. Foto: Patrik Borecký

Prostor, který je určený především pro relax, oslovuje všechny věkové kategorie. Jsou zde děti i důchodci. A samozřejmě účastníci divadelního festivalu promíchaní s místními. Chvílemi si říkám, jestli jsem se neocitla ve světě víl. Víly ostatně provádějí svoje rituály i v perníkové chaloupce Ester Grohové. Na perníkové videoinstalaci Chronicle of Changeling spolupracovala spolu s Kaho Watanabe a Sinclair Brazier. Všude kolem jsou mechy a květiny. Napřed jsem trochu znejistěná jejich umělostí, ale brzy hru na lidmi stvořený, a přece organický prostor přijímám. Když se dozvím, že většina scénografického materiálu pochází z žižkovského art re use centra, specializovaného na recyklaci a další sdílení uměleckého materiálu, a od Second Handed Flowers, ekologické alternativy tradičních květinářství, vnímám celou tuto lidskou aktivitu příznivěji. Je to civilizační příroda podle vize Ester Grohové, která tento časoprostor s jí přizvanými umělkyněmi utkala a připravila i zvukové prostředí včetně večerní zahajovací tanečně-hudební preformance Washaway / Before You Pierce The Ground a DJingu (expandcollapse).

Perníková video instalace Chronicle of the Changeling Ester Grohové. Foto: Patrik Borecký

Ester Grohová při zahajovací performance Washaway / Before you Pierce the Ground. Foto: Patrik Borecký

Další květiny – Květiny Rodiny – od Fabienne Böhm mají podobu hutných akvarelů. Video od Terezy Chudáčkové a Kláry Ondračkové v klidové zóně za závěsem s gaučem (ano, i klidová zóna živé instalace může mít svoji ještě víc klidovou zónu) Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled si hraje s optickými radostmi a citlivě nainstalované fragmentární kresby a objekty Attention Bugs Markéty Skalkové odkazují k její letošní diplomové práci na brněnské FaVU Rest (work in progress), ve které se věnovala tématu odpočinku.

Nejsilnějším zážitkem pro mě na Restful Garden byla zvuková performance Fragments of Sonic Extinction – výběr z kolekce zvukových děl věnujících se tématu vyhynutí. Posluchači odpočívají v prostoru umělé zahrady na barevných ostrůvcích z filcu, vypodloženi brokátovými bloby všech možných organických tvarů, kolem se míhají křehké závěsné objekty, raší a pučí kovové a plastové rostliny a začíná live stream nahrávek. Kalas Leibfried uvádí jednotlivé nahrávky hlasem klidného moderátora nočního radiového pořadu a s každým dílem se přenášíme na několik (desítek) minut do subjektivního přiblížení mizejícího nebo už zmizelého zvukového fenoménu.

Kalas Liebfried pouští poslechovku Fragments of Sonic Extinction. Foto: Patrik Borecký

Foto: Patrik Borecký

Kalas oslovuje ke spolupráci umělce z celého světa, tři tematicky sestavené kolekce nahrávek se dají pustit i z webu Sonic Extinction. Nahrávka vycházející ze zvuků černého nosorožce bránícího se vystřílení mě dostává na pokraj pláče. Zvuková stopa věnovaná indonéskému tygrovi, který kvůli lidem už na zemi sto let nežije, rozehrává zvukové spekulace kolem skutečnosti, že tygr je pořád v dané oblasti nějak přítomný. Z prostoru mezi sférami je dvacetidvouminutová nahrávka věnovaná efektu Lazara – to je termín z paleontologie, který odkazuje na druhy, které byly považovány za dávno vyhynulé a které se z ničeho nic znovu objeví. Do akustické krajiny je přimíchaný bulharský chorál vyvolávající Lazara zpět do života mantrickým opakováním invokace „Vstaň, Lazare!“. Až mystický zvukový zážitek ve mně zpřítomňuje otázku ekologického žalu, přiznání si, co všechno jako lidi způsobujeme nejen sobě navzájem, ale i jiným druhům (a zvukům) v plném rozsahu, a přitom mi skrze akustický prožitek dává nový pohled na otázky mezi nebem a zemí, téma naděje a rozšíření možných typů aktivit, jež by přispěly k proměně našeho destruktivně-extraktivního působení na Zemi. Petr Dlouhý, kurátor Y Events, tyto emotivní momenty později komentuje slovy, že scénograficky vytvořený prostor zahrady (bezpečný, odpočinkový, esteticky podnětný) poskytuje posluchačům čas i zdroje dokázat zůstat s těžkými tématy.

Oproti průvodnímu textu z uživatelského manuálu, který ke každé Y Event vzniká, Restful Garden vlastně ani moc netematizuje práci. Spíše se zamýšlí nad podobami podnětů a prostředí, která nám vůbec umožní fungovat a jít dál. Ať už je to jít dál pracovat, nebo jít dál nést svůj osud, nebo jít dál časem klimatické krize. Nejde jen o únikovou chill-out zónu, ale scénograficky promyšlený prostor imerzivní zahrady na pomezí lidského a přírodního, umělého a živého. Zahrada jako místo setkávání s druhými organismy, ale i spočinutí s těžkostmi naší doby.

Květiny Lenky Bondorové. Foto: Patrik Borecký

Tanečnice Lenka Vořechovská při zahajovací performance Washaway / Before you Pierce the Ground. Foto: Patrik Borecký

Ester Grohová, Fabienne Böhm, Kaho Watanabe, Kateřina Jagla, Kalas Liebfried (Mnichov), Klára Ondračková, Lenka Vořechovská, Marie Hrachovcová, Markéta Skalková, Sinclair Brazier, Tereza Chudáčková / Y: RESTFUL GARDEN / kurátoři: Anna Chrtková, Petr Dlouhý, Ester Grohová / scénografie: Lenka Bondorová / světelný design: Eliška Kociánová / produkce: Tomáš Sosna, Petra Kupcová / Divadelní festival Kutná Hora / 20.–21. 9. 2024