Až příliš mnoho pohledů na slovenské výtvarné umění

Přinášíme recenzi výstavy XXL pohledů na současné slovenské výtvarné umění aktuálně probíhající v Galerii Středočekého kraje. Že méně je někdy více a jaká úskalí skýtá příprava takto velkorysého a obsáhlého projektu, o tom píše ve své recenzi Barbora Čápová.

Až příliš mnoho pohledů na slovenské výtvarné umění

Kutnohorská Galerie Středočeského kraje (GASK) zaplnila velkolepé prostory druhého patra a podkroví výstavním projektem představujícím přední slovenské současné umělce všech generací. V rámci specifického kurátorského záměru výstava prezentuje jednotlivé umělce v časovém a místním kontextu, přičemž je na díla nahlíženo perspektivou etablovaných českých i zahraničních teoretiků a kritiků umění.

Z kulturního, místního i politického úhlu pohledu představuje kutnohorská galerie GASK v posledních letech své existence přinejmenším „svéráznou“ instituci, ovšem o prostorových kvalitách výstavního prostoru budovy bývalých jezuitských kolejí nemůže být pochyb. Vysoké klenuté stropy, rozlehlé prosvícené místnosti a chladné klášterní zdivo doplňují expozici až existenciálním rozměrem. Občas ale bohužel ani takto specifický a silný prostor výstavu nezachrání.

Slovenská umělecká scéna se může pochlubit velkým množstvím výrazných autorů kvalitativně překračujících lokální prostředí. Stejně jako u ostatních zemí východního bloku i v tehdejším Československu bublal a krystalizoval autonomní přístup k obsahu i formě, jehož poselství zůstává silně citelné i v současné tvorbě mladé generace. Myšlenka představit a komplexně uchopit hlavní principy současného slovenského umění v takto širokém časovém i konceptuálním rozpětí může vést k propojenému a celistvému přehledu slovenské scény, nicméně v tomto případě došlo spíše k vytvoření lehce banálního roztříštěného celku bez hlubší kontinuity a specifikace. Sled jednotlivých autorů ilustruje chronologii stylů a hnutí natolik doslovně, až jsem se chvílemi cítila jako při listování učebnicí umění 20. století. I přes nezpochybnitelnou kvalitu jednotlivých děl působí v rámci daného kontextu většina z nich jako přímá interpretace největších klasik světových autorů, což by mohlo být zajímavé pro školní exkurze, ale ne už tolik pro více zainteresované diváky. Působení děl samotných je natolik potlačováno kontextem jejich návaznosti, že například práce Petera Meluziny jako by nepřímo citovala akcionalistické performance Hermanna Nitsche, tvorba Petera Bartoše byla prostě odvozená od díla Zdeňka Sýkory a Stano Masár se svojí sérií JEN jako by zkrátka plnil školní zadání.

Zajímavé situace bezpochyby vznikaly tam, kde se promítla iniciativa teoretiků a kde byli představeni jimi vybraní tvůrci. V těchto částech výstavy vznikaly zcela nové kontextuální vazby oscilující mezi spekulativní individualitou kurátorů a dlouhodobým směřováním samotných umělců (o to více v rámci dvojic, v nichž se alespoň jeden aktivně věnuje teorii i praxi). Díky tomuto přístupu jsou zde prezentována díla nejen v Čechách notoricky známých umělců, ale také autoři lokální úrovně, s nimiž se na výstavách setkáváme zřídka, kteří však kvalitativně do expozice jednoznačně zapadají. Jeden z osvěžujících momentů přináší například francouzský teoretik Étienne Cornevin, který výběrem Igora Minárika a jeho post-internetových maleb posouvá celou expozici mnohem blíže k současným tendencím. Také příspěvky Kláry Bočkayové a Ivana Csudaie zaštítěné teoretickým pohledem Ivo Janouška představují v kontextu ostatních vystavených děl hravý a odlehčující prvek dnešního přístupu ke klasické malbě.

GASK je jednou z mála českých institucí schopných finančně podpořit nákladnější dlouhodobé výstavní projekty, které by však z mého pohledu mohly být koncepčně dotaženější, výmluvnější a méně okázalé. Ovšem kolik návštěvníků, tolik chutí, a tak věřím, že mnohé další výstava nadchne a obohatí.

XXL pohledů na současné slovenské výtvarné umění / kurátoři výstavy: Zuzana Bartošová a Richard Drury / iniciátor a koordinátor projektu: Ladislav Snopko / Galerie středočeského kraje / Kutná Hora / 26. 6. - 23. 10. 2016

Foto: Tomáš Souček