Běloruský protirežimní umělec Ales Puškin zemřel ve vězení

Ve věku 57 let zemřel v noci na 11. července za nejasných okolností v běloruském vězení umělec Ales Puškin. Odsouzen byl jako jeden z 1 500 politických vězňů v návaznosti na masové protesty po posledních prezidentských volbách.

Dílo Stitchit a Kolektivu (Rufina Bazlova a Sofie Tocar) z výstavy Bílá vlajka, 2023, ArtivistLab. Foto: Josef Rabara

Jak uvedla lidskoprávní organizace Viasna, Puškin byl v březnu 2021 zadržen a obviněn z „úmyslných akcí zaměřených na ospravedlňování a rehabilitaci nacismu“ a vloni v březnu byl odsouzen k pěti letům výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou. Obvinění se týkalo jeho obrazu zachycujícího historickou postavu běloruského vojáka Jevgenije Žichara, kterého zobrazil jako člena běloruského odboje a bojovníka proti bolševikům, čímž údajně oslavoval a schvaloval jeho činy. Malbu Puškin vytvořil již v roce 2012; v době jeho zadržení byla právě vystavována v západoběloruském Grodnu. Odsouzen byl rovněž za podněcování nenávisti a zneuctění státních symbolů.

Puškin se dlouhodobě vymezoval vůči vládnoucímu diktátorovi Alexandru Lukašenkovi. Jeho protirežimní protesty sahají však ještě do doby, než se v roce 1994 Lukašenko ujal prezidentského úřadu. Puškin se narodil v roce 1965 a během studií se začal věnovat monumentální malbě. Později se kvalifikoval jako restaurátor a celý život se podílel na obnově výzdoby především církevní architektury. Roku 1984 byl povolán do sovětské armády a účastnil se bojů v Afghánistánu. „Tehdy jsem se přestal bát vlády, KGB i policie. A teprve o 20 let později jsem si uvědomil, že maluji ikony pro pravoslavné i katolické kostely jako pokání za svou krutost – i když to bylo v daleké zemi,“ řekl Puškin v roce 2011 v rozhovoru pro OpenDemocracy.

Po návratu z Afghánistánu se Puškin aktivně zapojil do národního hnutí, které usilovalo o obnovu běloruštiny a historických národních symbolů. 25. března 1989 organizoval demonstraci k 71. výročí vyhlášení nezávislého Běloruska, vůbec první akci svého druhu. V následujících letech potom pravidelně pořádal politicky laděné performance. V roce 1996 způsobil skandál rozměrnou nástěnnou malbou, kterou vytvořil na stěně ortodoxního kostela ve své rodné vesnici Bobr v Minské oblasti. Na vyobrazení Posledního soudu byli po Kristově levici znázornění hříšníci odsouzení do pekla, kteří se nápadně podobali Lukašenkovi a dalším představitelům režimu. V červenci roku 1999 Puškin provedl jednu ze svých nejznámějších performancí, kdy vyklopil trakař s koňským hnojem před Lukašenkův úřad a do jeho portrétu zabodl vidle. Na místě byl zadržen a později odsouzen ke dvouletému podmíněnému trestu.

Poté, co byl v roce 2020 Lukašenko pošesté zvolen prezidentem navzdory jasným důkazům o podvodném hlasování, vypukly v zemi masové demonstrace, kterých se Puškin aktivně účastnil. Před svým zatčením v březnu 2021 Puškin pobýval v Kyjevě, kde se také dozvěděl o tom, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení. Přestože ho podle serveru RFE/RL ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba osobně vyzýval, aby zůstal a využil nabídku politického azylu, Puškin se rozhodl vrátit do Běloruska, kde byl zadržen.

Ales Puškin „zemřel jako politický vězeň režimu a odpovědnost nese jeho žalářník, Lukašenko a jeho kumpáni“, napsala na svém Twitteru běloruská aktivistka a hlavní opoziční kandidátka na prezidentku ve volbách roku 2020 Svjatlana Cichanouská.

Podle výše zmíněné organizace Viasna byly po povolebních protestech zadrženy tisíce lidí, přičemž aktuálně je ve věznicích více než 1 500 politických vězňů, včetně nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2022 Alese Bjaljackého nebo řady protirežimních umělců.

Na zrůdnost stávajícího režimu poukazuje mimo jiné i projekt umělecké skupiny Stitchit a Kolektiv nazvaný #Framed in Belarus věnovaný běloruským politickým vězňům, který je do konce července k vidění na výstavě Bílá vlajka v pražské galerii Artivist Lab. Autorky Sofia Tocar a Rufina Bazlova se na Puškina a další politické vězně Běloruského režimu odvolávají ve svých dílech.