Franta vs. Homola – 1:1
24. 7. 2015Recenze
Ve Fait Gallery Preview máme možnost zhlédnout výstavu Slepý mistr a kulhavý mnich, která je výsledkem spolupráce pedagoga FaVU VUT v Brně Jiřího Franty a čerstvého absolventa této školy Ondřeje Homoly.
Oba zmínění umělci jsou známí týmoví hráči. S tvorbou Jiřího Franty vzniklou v rámci umělecké dvojice nebo kolektivu se střetáváme snad častěji než s jeho sólovými projekty. Jeho jméno si divák se samozřejmostí spojuje s nyní velmi činným autorským duem Jiří Franta a David Böhm, nebo s tvorbou skupiny Rafani. Co se týče Ondřeje Homoly, jeho díla jsme mohli v nedávné době zaznamenat například v rámci výstavy Too Much, Too Soon v Galerii Kabinet T. ve Zlíně, kterou Homola připravil se svojí partnerkou Katarínou Hládekovou.
Výstava Slepý mistr a kulhavý mnich, jejíž název si umělci propůjčili ze středověké legendy, stojí spíše na vzájemné komunikaci, spolupráci, hravé ironii a paradoxech než na poměřování schopností jednotlivců. Na vyhrocené protiklady typu silný – slabý, dobrý – špatný narážíme většinou v rámci společenské komunikace. V případě tohoto projektu je umělci zasazují do prostoru galerie a uměleckého provozu.
To, že se výstava bude nést v duchu paradoxů, je nám známo ještě před vstupem do výstavního prostoru. Hned v proskleném průčelí je umístěna kytara se zrcadlovým povrchem, která ustrnula v dramatickém gestu těsně po tom, co jí byl proražen blok sádrokartónu. Navzdory této domnělé kolizi se však objekt nadále drze leskne na slunci neporušen. Divák připraven (nebo spíše rozhozen) tímto střetem křehkého materiálu a drsného gesta vchází do expozice. V rámci ní si umělci „pohráli“ také s architektonicky členitým prostorem galerie, který přehradili příčkou, jež svou nerovnoměrností a nedokončeností narušuje čistý prostor a vytváří tak portál do galerijního ringu. V něm se odehrává dialog umělců, pomyslného slepého mistra a kulhavého mnicha.
Tvorbu Jiřího Franty a Ondřeje Homoly spájí především médium kresby, tedy hlavnímu výstavnímu prostoru dominuje shluk ironizujících, jakoby ze sešitu vytržených kreseb, které místy nápadně připomínají karikaturu. Dynamiku instalace ještě umocňují skleněné střepy zapíchané do výstavního panelu.
Již zmíněná polarita pojmů silný – slabý nebo křehký je umělci tematizovaná formou řetězů vytvořených z hlíny, které jsou nainstalovány na nástěnných policích coby muzejní exponáty. Je to souboj křehkého materiálu a zdánlivě silné formy. Materiál, z něhož jsou objekty na výstavě vyrobeny, nám dává tušit, jaký bude výsledek této roztržky: v čase, kdy se výstava přechýlila do druhé etapy svého trvání, na hlíně, z níž jsou artefakty vyhotoveny, pozorujeme její postupné vysychání. Pocit síly a pevnosti, které v nás objekt primárně evokuje, vážně narušuje očividná únava materiálu. Podle slov Jiřího Franty by se měla výstava ideálně završit teprve momentem, kdy se artefakty z hlíny konečně rozpadnou na prach.
Na konečné podobě spolupráce dvou umělců je patrné jejich přirozené porozumění a vzájemná komunikace. Při návštěvě galerie se tradičně podsouvá otázka, který artefakt je dílem kterého konkrétního umělce. Ve většině případů je však těžké jednoznačně určit autorství. Konkrétně tento fakt je třeba považovat za jednu z předností projektu. Zvláštní symbióza, která z expozice sálá, je jakýmsi vedlejším produktem spolupráce těchto dvou uměleckých osobností.
Výstava nabízí exemplární návod, jak realizovat kolektivní výstavu, která bude fungovat jako celek. Spíše než hádku dvou středověkých postav nebo projekt učitele a studenta je výstava obohacujícím a hravým dialogem dvou rovnocenných umělců, který ke slovu vybízí také diváka. Můžeme ji brát také jako jistý druh laskavé institucionální kritiky, hravého nadhledu v opozici k vážnosti a patosu uměleckého provozu. Umělecký svět totiž z jistého pohledu vyzařuje auru nepřístupnosti.
Sarkasmus a nadsázka charakteristické pro tvorbu Jiřího Franty jsou trefně doplněny silným citem pro estetično a líbivost Ondřeje Homoly. Po vzoru dialogu dvou postav ze středověké legendy Franta a Homola vycházeli ze společných východisek, aby se v průběhu tvůrčího procesu rozešli v kreativním rozporu a na konci při instalaci výstavy zas dokázali spojit své ideje do jednoho harmonického celku. Nezbývá než doufat, že se po vzoru výstavy Slepý mistr a kulhavý mnich ve Fait Gallery dočkáme dalších uměleckých konfrontací.
__________________________________________________________
Jiří Franta a Ondřej Homola: Slepý mistr a kulhavý mnich / Fait Gallery Preview / Brno / 13. 5. – 14. 8. 2015
__________________________________________________________
foto: Marek Mičánek, archiv Fait Gallery
Lenore Jurkyová | Narozena 1991, absolvovala Seminář estetiky na Filosofické fakultě MU. V navazujícím magisterském studiu pokračuje na Katedře teorie a dějin umění VŠUP v Praze. Zde působí také jako teoretička v Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice. V minulosti působila jako koordinátorka dobrovolníků v Moravské galerii a kurátorka Galerie 209 na FaVU VUT v Brně. Momentálně se věnuje zejména kurátorské praxi, zajímá se o středoevropské současné umění a teorii módní tvorby.