Happening "Konec mlčení o Gaze" přerušil vernisáž Národní galerie v Praze

Konec mlčení o Gaze. Pražský kolektiv umělců uskutečnil guerrillový happening na otvíračce Národní galerie


TZ: Večer se v prostorách Veletržního paláce konal guerrillový happening, který cíleně narušil zahájení jarní sezony Národní galerie Praha. Za happeningem stojí pražský umělecký kolektiv, který ho pojal jako formu protestu a zároveň vyjádření solidarity s palestinským obyvatelstvem. Akce vznikla s cílem upozornit na humanitární krizi v Gaze, apelovat na českou politickou reprezentaci, aby tlačila na vyhlášení příměří, a zároveň vyjádřit frustraci z mlčení uměleckých institucí i neobjektivity českých médií.

 

Kolektiv, který za akcí stojí, tvoří multidisciplinární designérka a umělkyně Yara Abu Aataya, filmař a sociální antropolog Pavel Borecký, architektka Lynda, umělec Epos257, umělkyně Sany, fotograf Kajetán Adler Jablonský, umělec Vladimír Turner, hudebník a vizuální umělec Vladimír 518, fotograf Michal Blecha, umělec Tom, hudebník Tomáš Klus, historička architektury a zakladatelka galerie VI PER  Irena Lehkoživová, fotograf Shawky Gamal, kurátorka a kulturní organizátorka Jaroslava Tomanová, nakladatel Tomáš Hajzler.

Intervence během slavnostního zahájení

Akce uměleckého kolektivu začala několik minut po sedmé hodině, a to přímo během oficiálních zahajovacích řečí. Slovo si vzala umělkyně Yara Abu Aataya. „Narodila jsem se v Gaze. Moje rodina je stále v Gaze stejně jako miliony dalších nevinných civilistů,“ prohlásila ve svém proslovu. Upozornila na stále probíhající masakry v pásmu Gazy a také na selhání českých médií i mlčení řady uměleckých institucí v kontextu současné situace v Palestině a Izraeli. Ochranka se intervenci už po několika větách pokusila přerušit, a to i přes slova generální ředitelky Národní galerie Alicji Knast, která pokračování řeči podpořila. Přerušení proslovu pomohli zabránit i samotní aktéři a aktérky happeningu, a umělkyně tak mohla celou řeč dokončit.

Bezprostředně po skončení proslovu pokračovala intervence pokřikem „Ceasefire now“ (tedy voláním po okamžitém příměří), ke kterému se začalo spontánně přidávat také publikum. Ozýval se i potlesk, a to od přítomných kurátorů a kurátorek, umělců a umělkyň, ale i běžných návštěvníků a návštěvnic. Další aktéři a aktérky zároveň z horních pater do malé dvorany shodili stovky letáků s informacemi o aktuální situaci v Gaze a pozvánkou na pochod solidarity pořádaný organizacemi Sdružení přátel Palestiny a Prague 4 Palestine Youth, který proběhne 24. března od 13.00 hodin v Praze.

V reakci na intervenci se další z oficiálních řečníků, kurátorka Sabina Soboloviċ z kolektivu What, How and Whom, rozhodla svou řeč vynechat. „V dnešním světě neexistuje žádná solidarita bez solidarity s Gazou,“ prohlásila. Také zástupci a zástupkyně Národní galerie včetně kurátora Rado Ištoka se neplánovanému narušení rozhodli dát prostor. Během následujících řečí pak aktéři a aktérky happeningu procházeli v černých tričkách s nápisy „Konec genocidy v Gaze“ a „Židé proti zabíjení“ a s ústy přelepenými červenou páskou mezi návštěvnictvem a rozdávali letáky.

Happening Stop Genocidě v Gaze, 21. 3. 2024. Foto: Michal Blecha

Letáky upozorňovaly na postupy izraelské armády

Akt shazování letáků měl také poukázat na nepravdivost tvrzení o „moralitě“ izraelské armády, která má obyvatelstvo Gazy s pomocí letáků shazovaných ze vzduchu údajně včas varovat před bombardováním, a umožnit mu tak evakuaci. Ve skutečnosti se však lidé o destrukci svých vlastních domů dozvídají v nejlepším případě 30 minut dopředu. V horších případech letáky neobsahují žádné konkrétní informace, ale jen nejasné pokyny nebo kryptické vzkazy. „Varovat někoho před vykonáním násilí není milosrdenství, ale výhrůžka. Touto částí happeningu jsme chtěli do Prahy přenést pocit beznaděje, který civilisté v Gaze při nuceném opouštění svých domovů a pod neustálým bombardováním zažívají,“ doplňuje jeden z členů kolektivu.

Projekce na fasádě Národní galerie

Poslední částí protestu byla projekce promítaná na čelní fasádu Veletržního paláce, která se zaměřila na odhalení skutečností, které česká média opomíjejí. Umělecký kolektiv jejím prostřednictvím odprezentoval videa novinářů a novinářek, kteří odvážně a často s nasazením vlastního života zachycují utrpení civilistů a destrukci infrastruktury přímo v pásmu Gazy.

Odhalení válečných zločinů

„Palestinci a Palestinky jsou v českých médiích dlouhodobě dehumanizováni a zejména od 7. října loňského roku také démonizováni. Odsuzujeme říjnový útok hnutí Hamás a zároveň odsuzujeme válečné zločiny státu Izrael. Etnické čistky, hromadné vysidlovaní a stupňující se omezování práv palestinského obyvatelstva přitom nezačaly loni, ale dochází k nim už 76 let. Násilí samozřejmě plodí další násilí, a my teď v přímém přenosu můžeme sledovat tragické vyústění koloniálního projektu státu Izrael. To jen za poslední půlrok stálo život více než 30 000 obyvatel pásma Gazy včetně 14 000 dětí, které Izrael zavraždil,“ uvádí kolektiv.

„Humanitární krize v Gaze je bezprecedentní, jsou tam dva miliony hladovějících a trpících lidí bez střechy nad hlavou – a naprostá většina našeho novinářstva buď mlčí, nebo manipuluje s fakty. Proto jsme se rozhodli veřejnosti ukázat pravdu skrze prostředky, které jsou nám nejbližší. Záměrně jsme narušili běžný provoz akce, na které se setkávají tisíce lidí, abychom zdůraznili urgenci a měřítko tohoto už globálního problému. Ani prostory Národní galerie jsme nevybrali náhodně. Kde jinde by měly zaznívat naléhavé a kritické hlasy, než právě v kulturním prostředí,“ dodávají tvůrci a tvůrkyně.

Kritika osadnického kolonialismu i kulturní genocidy

Izrael v Gaze nedemoluje jen lidská obydlí, ale ničí i palestinské kulturní dědictví. Bývalý ředitel Palestinského muzea v Birzeitu, doktor Mahmoud Hawari, ve studii z letošního února uvádí, že izraelská armáda už v pásmu Gazy zdemolovala více než 207 archeologických nalezišť a budov kulturního a historického významu z celkového počtu 320. Patří mezi ně staré mešity, kostely, hřbitovy, muzea, divadla, knihovny a archivy. Během pár měsíců byly zničeny desetitisíce knih a uměleckých děl. Snaha o vymýcení kultury je přitom neodmyslitelnou součástí osadnického kolonialismu, jehož cílem je odstranit z povrchu země každý aspekt národa a jeho identity.

„Definice genocidy z roku 1942, která slouží jako základ mezinárodního práva, zahrnuje právě takovýto útok na kulturu. Jedním z cílů Haagské úmluvy z roku 1954, kterou podepsalo 133 zemí, je pak zajistit, aby v průběhu ozbrojeného konfliktu k poškozování kulturního dědictví nedocházelo. Stejně jako organizace UNESCO vyjadřujeme i my hluboké znepokojení nad dopadem probíhajícího bombardování. Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast řekla pro anketu Lidových novin, že bychom měli v tomto roce konečně začít řešit koloniální minulost. Prosíme tedy, nemlčme při pohledu na přímé důsledky izraelského osadnického kolonialismu a vyjádřeme solidaritu s palestinským lidem,“ uzavírá kolektiv.

Pro další informace sledujte instagramový účet @stopgenocidevgaze.