Hospodářské noviny v novém

Hospodářské noviny od pondělí 18. května vycházejí v nové grafické podobě. Některé změny přinášejí vítané osvěžení, jiné spíše vyvolávají obavy o to, jakým směrem se list bude nadále ubírat. Výraznou proměnou mimo jiné prošla i kulturní rubrika.

HN se nyní vydaly podobnou cestou jako MfD a LN před nimi – více infografiky, více fotek, více krátkých zpráv, výraznější titulky... Důvody, proč noviny volí tento směr, jsou celkem známé. Z marketingových průzkumů vesměs vychází, že zejména mladí čtenáři se od tištěných novin odklánějí, a tak se jim deníky snaží vycházet vstříc napodobováním postupů, které fungují v elektronických médiích.

Problémem této strategie je, že tištěné noviny budou vždy nevyhnutelně „nudnější“ než internet a televize, a čím více se to snaží maskovat, tím je to jen zřejmější. Jednou z mála výhod novin oproti elektronickým médiím je, že mohou lépe zpracovávat intelektuálně náročnější témata. Zjednodušeně řečeno – delší texty se člověku čtou lépe vytištěné. Jde tedy o to, jak najít ten správný balanc mezi náročným obsahem a atraktivní formou.

Všemi chváleným a obdivovaným vzorem, že to jde, je britský Guardian. HN se jím zjevně také inspirovaly, výsledek však nepůsobí příliš přesvědčivě (viz například komentáře na odborném serveru font.cz, nebo poznámka Milana Šmída). Hlavním problémem podle mě je, že HN se snaží všechny ty hravé grafické nápady, kterých je Guardian plný, vecpat do novin o přibližně polovičním rozsahu.

Příkladem může být nově zřízená rubrika Foto dne: velká fotka s krátkým komentářem, která v světě přehlceném obrazy paradoxně vrací váhu a důležitost fotožurnalistice a statickému obrazu. Zatímco v Guardianu jde o fotografii přes celou dvoustránku, v HN má foto dne k dispozici jen půl stránky. Ani to není špatné, ale tak docela to nefunguje.

Kultura, kterou od jara již nevede Petr Fischer, ale Irena Zemanová, před tím redaktorka rubriky Showbiz, má nyní každý den dvě stránky (odmyslíme-li si reklamy). Páteční celostránka Knihy zůstala zachována a v tomtéž vydání navíc přibyla rubrika Esej, ve které se nejspíš čas od času dočkáme nějakého kulturního či dokonce výtvarného tématu.

„Kultura pod vedením Ireny Zemanové určitě nebude pop a snůška lidových filmových recenzí, jako v jiných novinách. Skladba v dnešních novinách (18 . 5 . 2009) – Pražské bienále a recenze na koncert Juana Floreze naznačují, jakým směrem se vydáme. Ale kultura je barevná a taková bude i u nás,“ napsal na toto téma šéfredaktor Petr Šimůnek v internetové diskusi s čtenáři. V polemice s dalším respondentem ještě dodal: „Zpravodajství z kultury je teď lépe zorganizované, a texty jsou delší, než byly kdy předtím. A zkuste spočítat počet informací na této dvoustraně s předchozím stavem – já to udělal a zjištění je jednoduché – teď jich tam najdete víc.“ (celá diskuse zde)

Rozšíření rubriky je však do značné míry pouhým trikem. Pod kulturu je totiž nyní řazen i zábavní průmysl. Rozsahy textů se opravdu nijak výrazně nezkrátily. Úvodní článek věnovaný otevření galerie Dvorak Sec Contemporary v pátečním vydání (22. 5. 2009) má dokonce na české deníky úctyhodných 5 tisíc znaků (necelé tři normostránky). Jiná věc je, že hned vedle najdeme zvýrazněný citát Eminema – „Asi není tajemstvím, že jsem měl problém s drogami. Fanoušci ale ani netuší, jak zlé to se mnou bylo“ – a zprávu o tom, že Steven Spileberg se chystá produkovat filmu o Martinu Lutheru Kingovi. Oproti kulturní rubrice MfD je to ale stále navýsost intelektuální čtení, v tom má Šimůnek pravdu.