Hudebka: JACK JACK

V dalším díle Hudebky přináší Zuzana Friday Přikrylová reflexi dua JACK JACK tvořeného Ladislavem „Mirvisem“ Mirvaldem a spoluzakladatelkou 4AM Fóra pro pro architekturu a média a kurátorkou Barborou Šedivou.

Dvojice JACK JACK je v našich končinách ojedinělý projekt, využívající principu no-input. Tato technika posouvá (nejen) noisovou hudbu o krok dál především svým provedením: jak již napovídá název, k tvorbě hudby stačí samotné vybavení, zpravidla mixážní pult (lze ovšem použít například klávesy, syntezátory i televizi), v němž je vyvolávána zpětná vazba a echo; a soustřeďuje se na interakci mezi technologií a lidskou vynalézavostí vyvolávat zvuky a pracovat s nimi.

JACK JACK využívají mixpulty dva a kromě zabudovaných efektů jim slouží jen několik jack to jack kabelů; jsou tedy smělou ukázkou toho, že i s minimem výchozího vybavení lze docílit rozmanitého a unikátního hudebního materiálu. Za pět let své existence hráli (někdy také jako DJské duo JACK JACKSON 5) na různých akcích i festivalech zaměřených na elektronickou hudbu, umění či noise, například na Enter v Praze, NewNew! V Brně, Next v Bratislavě, Ultrahang v Budapešti, Art Festivalu v Krakově nebo Minimaratonu elektronické hudby v Ostravě. Naživo je často doplňuje grafik Michal Fridrich aka VJ pitch.the.glitch kontrastními a rozpixelovanými projekcemi.

Samotné duo tvoří Ladislav „Mirvis“ Mirvald z Rožnova pod Radhoštěm, spoluautor a technik mnoha uměleckých audiovizuálních instalací a především všestranný zvukový producent, který se zaměřuje zejména na elektronickou hudbu a nezávislé hudební projekty, a Barbora Šedivá z Trenčína. Ta je aktivní zejména v oblasti umění a médií: působí jako kurátorka (jmenujme například spolukurátorství vítězného projektu Asking Architecture prezentovaného na bienále v Benátkách v roce 2012 a mezinárodní projekt Remake prezentovaný v Domě pánů z Kunštátu) i jako koordinátorka festivalu Multiplace a zakladatelka 4AM Fóra pro architekturu a média. Navíc do roku 2012 působila v Domě umění města Brna, kde měla na starosti doprovodné programy. Nejblíž její tvůrčí činnosti v JACK JACK je spoluorganizace festivalu elektronické a improvizované hudby NEXT, na kterém vystoupili mimo jiné Mika Vainino, BJ Nilsen nebo Frank Bretschneider. S Mirvaldem se ovšem ve svém projektu koncentrují čistě na hudbu a objevují vzrušující zákoutí a neprozkoumané uličky hudebního hardwaru, což po dlouholeté praxi konečně zaznamenali na nosič.

Nahrávací proces eponymního alba je unikátní sám o sobě – vyřešili ho tak, že svou improvizaci vysoustružili přímo do dvou vinylů pomocí řezačky dubplatů, jejichž praskot lze na začátcích skladeb slyšet. Limitovanou edici černobílého LP si lze koupit a kromě kódu ke stažení všech čtyř skladeb, které jsou přesným datovým otiskem originálních stop z vinylu, disponuje LP ještě pátou stopou, kterou do každého jednotlivého vinylu vyryli JACK JACK ručně nožíkem. Jinak si každý může poslechnout zbývající tři skladby na bandcampovém účtu projektu (zde), skladba A je k dispozici spolu s objednávkou vinylu.

Společným jmenovatelem všech čtyř skladeb je proměnlivost, syrovost a agresivita. Například úvodní track začíná papiňákovým pískotem, který záhy zaplaví hustá, temná zvuková vlna, jež se dál přibližuje a odeznívá periodicky jako v přílivu, a na povrch se vynořují různé zvukové ruchy, které se později přelévají jeden do druhého. Občas si JACK JACK pohrávají s rytmickým bublavým vrněním nebo beatem, jindy vyloudí z útrob mixpultu elektrický jekot či náznak melodie, aby ji zase spláchli škopkem špinavého hluku a nechali ho vlít se do sluchovodů a vibrovat v konečcích prstů.

Někdy mixpult zběsile odfrkává, jindy rytmicky tepe nebo jím probleskává nervní zvukové cukání a běsnění, které nakonec nad rytmem vítězí. Konec tracku A zní, jako by vás někdo chytl za vlasy, strčil vám hlavu do záchodové mísy a opakovaně splachoval; D se jako nejrytmičtější ze čtveřice skladeb kovošrotově tříští do rytmu techna.

Na rozdíl například od japonského umělce Toshimaru Nakamury, který no-input mixer využívá jemným způsobem pro dosažení subtilních nahrávek, nebo montrealského hudebníka Christiana Carrièrea, který podobnou technikou dosahuje melodických kompozic, se Jack Jack nebojí vrstvení hrubých a křiklavých ruchů a neorganizovaných experimentů. I přesto je ale slyšet, že jsou vzájemně dobře obeznámeni se stylem hraní toho druhého, umí se navzájem vnímat a reagovat na sebe a po letech společného vystupování jsou sehraní. Stejně tak zřetelně vidí svému vybavení až do žaludku, nebojí se jej použít do poslední součástky a vytáhnout z něj všemi prostředky veškerý potenciál. Dokázali to na nahrávce, ve které nás posluchače provází na dobrodružné, leč temné klikaté stezce skrze katakomby svých no-input mixpultů.

Autorka je nezávislá hudební publicistka (Sky Wire)

______________________________________________________________

foto: Mizuki Nakeshu

______________________________________________________________

JACK JACK – JACK JACK / vydáno: JACK JACK / listopad 2013