Hudebka: Sekta obetí

Další díl Hudebky představuje vydavatelství Exitab, respektive jejich novou nahrávku Sekta obetí, na níž spolupracovalo i s několika slovenskými výtvarnými umělci zabývajícími se malbou či grafikou.

Projekt Sekta obetí navazuje na album Obete sekty, které vyšlo stejně tak na labelu Exitab již před 3 lety a sdružilo slovenské umělce a producenty nezávislé elektronické scény, kteří originální skladby zremixovali.

Jedním z konceptů této nahrávky je tzv. východniarstvo: až na jednoho z producentů, Waspa, který pochází z Prievidze, spojuje všechny zúčastněné původ z východního Slovenska. Významu této kolekce remixů totiž posluchač údajně plně porozumí až tehdy, když stráví nějaký čas snahou "vykouřit a vychlastat si frustraci z východu Slovenska z hlavy". Osobně si myslím, že k tomu není nutné být vyloženě z této konkrétní oblasti; a že každý, kdo pochází z místa, ve kterém se člověk setkává s nepochopením, pocitem marnosti a prázdnoty či nenaplnění, si k jeho obsahu najde cestu, nebo se s ním dokáže alespoň částečně identifikovat.

Co se týče původního releasu z roku 2011, Obete sekty je projekt producenta Tomáše Ferka, známějšího pod pseudonymem Teapot, pod kterým vystupoval na festivalech (NewNew!, Sperm) či po boku Gonjasufiho, a také se zúčatnil Red Bull Music Academy. Jeho hudba je sama o sobě eklektická – najdeme v ní jak experimentální elektroniku, tak na ambientních a basových základech postavené měňavé EDM, které se šumivými zvukovými vrstvami nebojí přiblížit noisu.

Na albu Obete sekty nicméně zarputile, až anarchisticky odkládá tradiční způsoby své tvorby a zapojuje agresivní syntezátorové zvuky, zkreslené elektrické kytary s notnou dávkou distortionu, živě hrané drum'n'bassové beaty, sentimentální emocorové chvilky a syrový řev, který vás nahání z dálky. Závěrečná skladba Čo ak sa nevrátim pak kontrastně ke zbytku alba pracuje víceméně pouze s repetitivními tlumenými zvuky a samply, které ve svém postupném vytrácení navozují tísnivější atmosféru ještě autentičtěji než předchozí rozhárané písničky. Celé album působí až pubertálně vzpurně i nihilisticky odevzdaně, s čímž korespondují i názvy skladeb jako Štátná hymna, Každý štvrtok ráno jebem na prednášku nebo Hrotom do brady. Ferko se zde ale nejspíš pokusil probourat zajeté mantinely svého tvůrčího procesu, upustit od role koncentrovaného a disciplinovaného producenta a popustit uzdu improvizaci, temným zážitkům a myšlenkám, které ho tehdy provázely (takřka smrtelný úraz či dočasná ztráta sluchu). Ty vyjádřil přímější a živelnější cestou bez jejich zpětné kontroly – celá nahrávka je prý totiž o ztrátě sebekontroly a absenci autocenzury.

Jak se s touto nahrávkou popasovali spříznění producenti v rámci Sekty obetí?

Je-li Obete sekty vyrovnávání se s vnitřními démony, participanti na Sektě Obetí se nesnaží původního ďábla vymýtit, ale rekontextualizovat. Úvodní remix skladby Štátna hymna pochází od Josefa Tušana neboli o / / / / , experimentálního hudebníka, vystudovaného grafika (ateliér grafiky a experimentální tvorby v Košicích), designéra a ilustrátora, který se zabývá především tvorbou plakátů, ilustrací či obalů alb. Původní skladbu, z níž si vzal slovo Holy (z použitého projevu Allena Ginsberga) a naostřenou kytaru, postupně přetavil do noisově-ambientního, mnoha jiskřivými zvukovými vrstvami prosyceného tracku, který cyklicky pulzuje ve vlastní ozvěně a ve kterém se kytara i Ginsbergův hlas pomalu rozpouští. Tušan má mimochodem na svědomí i přebal kazety Sekta obetí, což je v podstatě inverzní podoba původního vizuálu.

Další remix, a to skladby Každý štvrtok ráno jebem na prednášku, pochází od The Wasp. Ten zde používá pomalý dubtechnový beat, který je čím dál nazlobenější a údernější, až se nakonec propracuje skoro do své původní verze. Oproti tomu producent Slavo Herman aka Casi Cada Minuto ze stejného originálu vyzobal jen drobečky, které roztrousil do organické, ambientní experimentální elektroniky, kde temné vyznění originálu evokují nepravidelné nájezdy ruchů a temné, industriální hlubinné zvuky.

Noitt ze shodného tracku vytvořil cosi jako dvoudílnou kapitolu, kde pomocí nejrůznějších hudebních stylů vypráví svou verzi původního hororového příběhu, aniž by mu ubíral něco ze své mizérie. Jeho další remix Čo ak sa nevrátim je v používání úderných, zneklidňujících zvuků ještě rafinovanější než originál, a i přes svou zdánlivě klidnou povahu evokuje tísnivost povídky Jáma a kyvadlo.

Remix Hrotom do brady vznikl od dalšího vizuálního umělce, který na Sektě obetí spolupracuje, malíře Borise Sirky pod pseudonymem Æ. Jako výtvarník maluje akrylem temné výjevy (obsahem podobné tématům blízkým E. A. Poeovi), které často spojují smrt, bolest, okultní předměty nebo narušenou realitu. Podobným způsobem přepracoval i Hrotom do brady, kde odstranil lehkovážné vybrnkávání na kytaru a posluchače zasadil do každým coulem nebezpečné a zlověstné krajiny, ve které je každý další krok potenciální propadnutí se do propasti či rovnou do Maelströmu.

Závěrečný 23 minutový horečnatý epos Cítime, ako biele svetlo preniká našimi stehnami je metaremixem – odkazuje na techniku cut and paste Williama Burroughse a drtí v sobě úlomky remixů Sekty obetí i jejich předobrazů z Obete sekty.

Na původní nahrávce byl Tomáš Ferko nahá oběť, která obnažila svoje vnitřní frustrace a otevřela svoje nitro, aby z něj vyhřezly pocity a myšlenky na podvědomé úrovni. Sekta obetí v jednotlivých remixech tuto oběť halí do značně odlišných hávů bez toho, aby jí ubrala něco ze své naléhavosti či bezútěšnosti. Její poslech přesto není hrůzostrašnou zkušeností, ale naopak intenzivním a naplňujícím zážitkem. Tedy alespoň v případě, že jste se někdy ocitli na východním Slovensku, nebo pocitům autorů z jiného důvodu dokážete porozumět.

______________________________________________________________

Various artists: Sekta obetí / Vydáno: Exitab / 2014 / Album k poslechu zde