Kouzelná místa pro tvorbu

Co mají společného dávno opuštěné ateliéry Josefa Sudka, Hany Wichterlové, manželů Janouškových, sester Válových nebo Evy Kmentové a Olbrama Zoubka? Výstava Místo kouzla v Ateliéru Josefa Sudka na Malé Straně je představuje skrze série experimentů s fotografickým médiem. V nich se umělec a kurátor Jan Tichý, který dlouhodobě žije v Chicagu a je také spolukurátorem aktuální retrospektivy Lucie Moholy v Kunsthalle Praha, věnuje návratům do historie fotografie. V galerii pracuje např. s fotogramy a prvky, které jsou pro jednotlivé ateliéry a jejich současnost podle něj symbolické. Mezi nimi najdeme ruce, světlo nebo klíče: podle Tichého jsou vodítkem k současnosti a zároveň zviditelňují ty, kteří se o ateliéry zesnulých umělců a umělkyň aktuálně starají, zpřístupňují je veřejnosti nebo stojí za jejich obnovou.

Právě na práci osob, které nezřídka zasvětí péči o umělecké pozůstalosti významnou část svého času, stojí další osud díla a ateliérů po smrti původních tvůrců a tvůrkyň. Například diskusi o budoucnosti a zachování ateliéru Hany Wichterlové vyvolala právě rodina umělkyně (později zastoupená Nadačním fondem Hany Wichterlové), která se od roku 2009 pokouší nalézt cestu k jeho obnově a zpřístupnění. Bývalý fotografický ateliér na pražském Újezdu, který Wichterlová využívala od roku 1935 až do své smrti v roce 1990, chtěla Městská část Praha 1 (někdejší vlastník pozemků) prodat soukromému vlastníkovi. Až po mediální kauze a petici odborné veřejnosti započala jednání a v roce 2020 se povedlo pozemky, na nichž ateliér se zahradou stojí, převést z vlastnictví MČ Praha 1 na Magistrát hlavního města Prahy. Ateliér by měla v budoucnu provozovat Galerie hlavního města Prahy, která se již stará např. o ateliéry sochaře Františka Bílka.

Dům sester Válových, pohled do interiéru ateliéru. Foto: Filip Trubač.

To, že péče o pozůstalost a ateliér může stát také na dlouhodobém přátelství, ukazuje případ sester Válových. O zpřístupnění jejich domu s ateliéry v Kladně se významně zasloužila umělkyně Dagmar Šubrtová, dlouholetá známá umělkyň, společně s dědičkou pozůstalosti Marií Vydrovou. V současnosti je díky nim možné bývalý ateliér a dům, kde sestry Válovy tvořily, prožily celý život a kde se scházely se známými k debatám o umění, navštívit. Dagmar s Marií zde ve vybrané dny provázejí zájemce a vyprávějí o životě a tvorbě sester, včetně jejich posledních dní. Správa této významné kladenské kulturní stopy „Válovek“ prozatím stojí na osobní iniciativě, nadále se však snaží jednat se státními institucemi o zaštítění domu a jeho provozu.

Pakliže v pozdních kresbách Jitky Válové se objevovaly také florální náměty inspirované zahradou za domem, pro Josefa Sudka byl jeho ateliér se zahradou ve vnitrobloku na pražském Újezdě doslova prostorem-objektem, v němž vzniklo hned několik fotografických cyklů. Dnes je tento ateliér kulturní památkou, která zpečetila nejen význam Sudkovy osobnosti, ale také jedinečnost samotné stavby. Ta je totiž unikátní ukázkou zahradního fotografického ateliéru z konce 19. století. Přesněji je v současnosti jeho replikou, jelikož ateliér v roce 1985 vyhořel a v roce 2000 byl za finanční podpory investiční skupiny PPF vystavěn znovu. Galerii Ateliér Josefa Sudka, která se zde v současnosti nachází, provozuje PPF Art a.s.

Se správou pozůstalostí a ateliérů formou nadace a nadačního fondu se setkáváme u dvou posledních příkladů, kterými se nechal Tichý ve své aktuální výstavě inspirovat. Nadační fond Kmentová Zoubek a Nadace Věry a Vladimíra Janouškových se potkávají ve společném zájmu o ochranu a zprostředkování uměleckých děl a ateliérů veřejnosti. Obě jsou také založeny umělcem a umělkyní ještě za jejich života jakožto vědomé rozhodnutí o budoucnosti vlastních (a v obou případech také partnerových) děl. Olbram Zoubek nadaci založil společně se svými potomky Polanou Bregantovou, Jasanem Zoubkem a Evou Zoubkovou, kteří se o nadaci aktivně starají. Mezi jejich hlavní činnost patří především zápůjčky děl na výstavy, posudky o pravosti děl, restaurování, ale také zpřístupňování ateliéru Olbrama Zoubka v Salmovské ulici v Praze veřejnosti.

Pohled do ateliéru Zoubka a Kmentové v Salmovské ulici. Foto: Petra Widžová

Architektonicky zajímavý ateliér sochařů Věry a Vladimíra Janouškových z počátku 60. let najdeme na pražské Kotlářce. V roce 2022 byla dokončena jeho rekonstrukce a v roce 2023 ji doplnila stálá expozice, za kterou stojí tým Musea Kampa ve spolupráci s Dominikem Langem. Přístup autorského týmu vyzdvihuje v interiéru několik rovin, ke kterým ateliér původně sloužil – tvorba, setkávání, práce, bydlení i objevování. Tomu je také přizpůsobena současná funkce ateliéru, která není „pouhou“ expozicí věnovanou Janouškovým, ale také živým organismem poskytujícím zázemí kulturním a společenským akcím.

Jak je patrné z příkladů, současný stav a využití uměleckých ateliérů představují mnohovrstevnatou problematiku, na kterou je možné nahlížet různými perspektivami. Vycházet lze např. z konceptuálního pojetí, které formoval Daniel Buren v ikonické eseji The Function of The Studio z let 1970/1971 a připomínal tak, že studio představuje pro umělce celou řadu rámců, primárních omezení i prezentačních funkcí. Aktuální je také genderová perspektiva, reflexe ateliéru v současném výtvarném umění nebo rámec představující pozadí péče o umělecké pozůstalosti. Zásadní je také linie, která chápe umělecké ateliéry coby kulturní dědictví s potenciálem zprostředkování unikátního pohledu na život a tvorbu daného umělce/umělkyně v současném světě.

Jan Tichý, KoaCh, 2024, želatinový stříbrný tisk, brûlage a chemigram na fotografii, 18 × 18 cm. Se svolením autora a Ateliéru Josefa Sudka.

Tichý v rámci výstavy pracuje s tématem ateliérů spíše v klasickém pojetí. Připomíná ateliéry jako izolované dílny modernistických géniů, ve kterých se děla „kouzla“ v průběhu koncentrované a izolované klauzury tvorby – ateliéry jako místa obdivovaná za jejich tajemný nebo melancholický genius loci. Zároveň ale výstava alespoň upozorňuje na toto málo reflektované téma, které rezonuje také v souvislosti se současnou nedostupností a finanční náročností ateliérové tvorby v českém prostředí. A jak ukazují popsané příklady ateliérů, i do hledání jejich současné a budoucí podoby významně zasahují také aspekty institucionální, finanční a provozní. O to výrazněji se ukazuje, že má smysl zabývat se ateliéry v širších kontextech.

Jan Tichý / Místo kouzla / Ateliér Josefa Sudka / Praha / 10. 9. – 20. 10. 2024