Kultura v krizi (s1 e365)

Kulturní a kreativní federace chce být hlavně lobbistickou platformou

Na konci února měla KKF třetí členskou schůzi, kde vedení prezentovalo svou dosavadní činnost i plány do příštího roku. Aktuálně má platforma 70 členů, členek a zapojených organizací. Základním vymezením činnosti je poloha lobbistické platformy. Ta spočívá zejména v prosazování několika hlavních témat na jednáních s poslankyněmi a poslanci (opoziční poslouchají často více než ti koaliční), ale také náměstky na ministerstvech: Aktuálně je základním dokumentem, kterým se KKF řídí tzv. Manuál pro kulturu. Vznikl v rámci participace účastníků z kulturní scény na workshopu v červnu 2025. Jeho formulace jakožto volebního programu fiktivní strany ideálně podporující kulturu vychází z původního účelu, kterým byl podkladový dokument prezentovaný kandidátům na ministra kultury z jednotlivých politických stran v předvolební době (záznam zde). Dnes působí jeho formulace (bez jakéhokoliv úvodníku) zvláštně. A to zejména proto, že – kvůli programnímu jazyku – v něm v podstatě chybí argumentace a nabízí jen hotová řešení. Přesto nabízí určitý pohled na směr, jenž je pro kulturní scénu naprosto klíčový.

Cíl 1: Zlepšování pracovních podmínek

Nejedná se jen o kulturu, ale KKF chce také řešit problémy mezirezortně: tedy otázky týkající se zdanění prodeje umění i naší práce, jež spadají do kompetencí ministerstva financí anebo problematiku pracovních smluv, které řeší ministerstvo práce a sociálních věcí. Kulturní stratéžka Olga Škochová a politolog a expert na kulturní politiku Jakub Bakule tak za federaci prezentovali, že se jedná hlavně o otázku pracovních podmínek v kultuře (a to jak zřizované, tedy institucionální, tak i tzv. nezávislé). Hlavním cílem je zde upozornit na problémy, vysvětlit jejich vznik a zejména potom to, jak lze rychle a často i levně dojít k řešení problémů spojených s nejistotou práce, extrémně nízkým důchodovým a rodičovským sociálním zabezpečením, druhé kariéry v tanečních profesích, otázky vysokého zdanění práce nízkopříjmových OSVČ atp. K těmto tématům spolupořádala KKF na podzim 2025 kulatý stůl (nazvaný Bridge Makers), který v mezinárodní spolupráci alespoň poukázal na zmíněné problémy, jež je třeba řešit i v dalších zemích.

Schůze členské základny Kulturní kreativní federace, mluvčí prezident KKF Jakub Bakule, 25. 2. 2026. Foto: Adéla Vosičková

Za jednu ze svých priorit označila federace obecně zlepšení finančních podmínek v kultuře. Učinila tak i nová vláda Andreje Babiše a jeho ministr Klempíř. O tři měsíce později pak vidíme, že na pořadu dne jsou spíš brutální škrty, které zasáhnou jak zřizovanou kulturu (například příspěvkové organizace), tak i tzv. Kulturní aktivity, tedy programové dotace udělované ministerstvem kultury – a to až do výše 20 %, v některých oborech dokonce 40 %. Zdá se tedy, že toto vysvětlování, jež si KKF bere za úkol, bude ještě běh na dlouhou trať (leda, že by snad rozhodování ministerstva o rozdělení rozpočtu nebylo závislé na dostupných znalostech a dobré víře). A netýká se to zdaleka jen politiků a političek.

Federace se věnuje také posunu ve vývoji vloni schváleného první kroku vedoucího ke změně pracovních podmínek, tedy části zákona č. 203Sb o některých formách podpory v kultuře, zvanou nepřesně „status umělce“. Díky spolupráci s Národním institutem pro kulturu pak jednotlivé profesní organizace začaly vyjednávat tzv. honorářové řády. Ty by měly sloužit jako jakási pomůcka pro stanovení minimální doporučené mzdy za práci v daném oboru umění (pro každý obor je ta částka trochu jiná, vzhledem k různé celkové časové i technologické náročnosti). Za výtvarné umění tyto mzdy vyjednává zejména Spolek Skutek pod vedením Jitky Hlaváčkové, která je zároveň i členkou představenstva KKF, kde by měly být jednotlivé kroky napříč asociacemi koordinovány.

Demonstrace Stojíme za kulturou! (11. 3. 2026), kde se sešly stovky lidí. Foto: Ondřej Lipár

Cíl 2: dostupnost kultury

Druhým tématem federace je pak dostupnost kultury v regionech. Česko totiž trpí velkou centralizací kulturní produkce do Prahy a Brna. To samo o sobě samozřejmě není řešitelné, ale je důležité nastavit pravidla financování a podpory tak, aby i na regionální úrovni mohla vznikat kvalitní, progresivní i klasická kulturní produkce, jež bude místním dostupná a dlouhodobě udržitelná. Jinak totiž můžeme mluvit o tzv. kulturních pouštích a není pak těžké pochopit, že výdaje na resort kultury budou pro populistické vlády těžko obhajitelné. Vyváženost investic a jejich celková výše je tak jedním ze základních argumentů pro politiky, a to právě i ve vztahu ke krajům. Toto téma odborně pokrývá v představenstvu KKF Olga Škochová, kulturní stratéžka z organizace ONplan, která pomáhala v mnoha krajích zmapovat a nastavit kulturní politiky.

Cíl 3: Kdy budeme mít 1 %?

Třetím a zcela zásadním tématem KKF, které v podstatě rámuje všechna dosud zmíněná, je výše rozpočtu na kulturu. K němu Jakub Bakule kriticky poznamenával, že již ministr Baxa věděl, že letošní rozpočet bude muset být o několik miliard nižší, protože v něm budou chybět evropské peníze z Národního plánu obnovy, který skončil v roce 2025. V loňském roce doplnil NPO kulturní rozpočet o 1,65 mld. Kč.

Hlavní argument Bakuleho pak je, že již více než deset let je nám slibováno z různých stran, že příští rozpočet na kulturu už určitě dosáhne onoho bájného 1 % ze státního rozpočtu. Stále se mu však ani zdaleka neblížíme: vloni to bylo 0,68 % a letos je plánováno cca 0,63 % (přesné číslo není v době uzávěrky známé), přičemž Stanjurův rozpočet počítal s podobným číslem.

Demonstrace Stojíme za kulturou! (11.3. 2026) zakončila pochod před sídlem Ministerstva kultury. Foto: Ondřej Lipár

Detailně se budu rozpočtu na kulturu a jeho dopadům věnovat v dalším textu, zde ale stojí zato říct, že snaha lobbovat za výši rozpočtu odpovídajícího slibům a pokrývajícího potřeby kultury je extrémně důležitá. Stejně tak je ale potřebné vysvětlovat detaily kolem rozpočtu ministerstva a sestavování kulturní politiky směrem dovnitř. Protože pokud kulturní obec sama neporozumí tomu, proč a v čem přesně je její rozpočet osekáván a že se jedná vždy o politickou volbu – když zároveň zaznívají slova o tradici a excelenci – bude pro umělce a umělkyně i kulturní pracovníky těžké se za sebe postavit.

Již od vzniku federace se objevuje otázka po její organizační povaze, která tiše, ale zásadně rozděluje scénu na ty, kteří se vstupem váhají a ty, kteří důvěřují, že má členství smysl: je to otázka, zda má tato platforma být právě lobbistickým uskupením, které je neutrální střechou nad profesními organizacemi, anebo více superorganizací v profesním až odborovém slova smyslu, která bude aktivně lidi spojovat, a vyjednávat za ně jejich požadavky, respektive vstupovat do dění na poli kulturní politiky, edukovat, poskytovat kritická stanoviska a zejména organizovat aktivistické akce ve chvíli, kdy je to třeba. KKF se rozhodla, jak potvrdilo vedení na schůzi i následně v emailové komunikaci členstvu, pro první variantu, tedy neaktivistický lobbing s tím, že důležité akce je možné podpořit, ale organizovat se musí každý sám.

V diskusi na únorové členské schůzi federace pak zaznělo, že by měl v dohledné době vzniknout také jakýsi (etický) kodex, který by vymezoval působnost i zaměření KKF. To bude jistě užitečné pro další – už teď lze s jistotou tvrdit, že turbulentní – období. Jedinou cestou, kterou z krizových situací můžeme najít, vede přes sebe-organizaci, společné vyjednávání i hlasité protesty. 

Demonstrace Stojíme za kulturou!, 11. 3. 2026. Foto: Ondřej Lipár

První ze zásadních akcí je dnešní protest „Stojíme za kulturou!“. První se dokázali zorganizovat studující uměleckých vysokých škol, a nikoliv profesionálky a profesionálové zavedení ve svých oborech. Ve svých požadavcích pak zdůrazňují jednak naplňování programového prohlášení vlády: tedy podporu kultury a zvýšení platů kulturních pracujících a respektování výsledků rozhodnutí odborných grantových komisí. Akcentují ale také důležitost kultury na rovině společenské: otázku boje proti homofobii a rasismu, a důraz na kulturu jako zdroj odolnosti společnosti. Je skvělé, že se na poli kultury dokáží zformovat skupiny, které sledují stejný cíl, i když jejich nástroje jsou rozdílné. Právě v tom je naděje na udržitelnost a snad i zlepšení aktuálně temných vyhlídek. Zapněte si pásy, jízda začíná…