Benátské bienále 2026: politika a bojkoty

Na stránkách Artalku jsme sledovali vývoj kolem účasti Ruska a Izraele již od roku 2024, kdy vznikla iniciativa ANGA (Art Not Genocide Alliance), jejíž otevřený dopis proti reprezentační expozici v izraelském pavilonu podepsalo tehdy na 24 tisíc lidí. I před dvěma lety pak provázely otevírací dny protesty organizované ANGA, jež měly upozornit na to, že oslava svobody uměleckého projevu se neslučuje se situací, kdy jsou paralelně vražděni civilisté na autonomních územích a v pásmu Gazy. Letos ANGA ohlásila protesty již předem, pokud Izrael bude oficiálně součástí přehlídky. Dopis pořadatelům podepsalo víc než 230 vystavujících, včetně reprezentace česko-slovenského pavilonu.

V případě Ruska se pak informace, že se po dvou ročnících „pauzy“ znovu chystá otevřít expozici v pavilonu v Giardini, objevily v listopadu loňského roku. Velmi rychle byl také proti účasti ruské reprezentace sepsán otevřený dopis, který podepsalo šest tisíc kulturních profesionálů a významných umělkyň a umělců. V dubnu pak přišla také výzva 34 europoslanců a europoslankyň, kteří požadovali odejmutí finanční podpory. K témuž vyzvala i Evropská komise, 14 z 27 ministrů kultury podpořilo návrh na odejmutí financí organizátorovi La Biennale di Venezia ve výši dvou milionů eur. Tyto finance by pak podle serveru Euronews měly jít na obnovu Ukrajiny. Podle předkladatelky Anges Lāce z Lotyšska se jedná o „instrumentalizaci kulturních institucí“.

Kritika europoslanců pak směřovala k tomu, že nelze zároveň schvalovat sankce a druhou rukou pak podporovat akci, kde se Rusko prezentuje projektem příznačně otevírajícím téma „věčnosti a trvání“, který je evidentně napojený přímo na státní struktury. Expozici pro ruský pavilon totiž zajišťuje agentura Smart Art přímo napojená na nejvyšší představitele státu: agenturu vlastní Ekaterina Lavrova a Anastazie Karneeva – dcera dřívějšího ředitele Rostecu – jednoho z největších výrobců zbraní v Rusku.

Zavřené-otevřené pavilony

Ředitel Benátského bienále Pietrangelo Buttafuoco na výzvy k zákazu prezentace nicméně reagoval s tím, že bienále má být platformou pro dialog, otevřenou všem. Podle svého ředitele nemá instituce o účasti kteréhokoliv státu nebo umělce/umělkyně rozhodovat, to mají dělat pouze samotné státy. Jestliže v předminulém roce zůstal izraelský pavilon uzavřený (na základě rozhodnutí vystavující umělkyně a kurátorky) a část výstavy byla tedy viditelná pouze přes okna modernistického pavilonu s proskleným přízemím, letos se organizátoři za Izrael rozhodli rovnou pavilon uzavřít, tentokrát s odůvodněním „rekonstrukce“. Prezentace je ale k vidění v náhradním místě v zadním traktu Arsenale.

Ruská reprezentace se nakonec rozhodla pro podobnou strategii jako před dvěma lety Izrael: pavilon byl otevřený pouze v době vernisáže pro profesionály a po dobu trvání bienále bude výstava přístupná pouze přes okno. V minulých dvou ročnících, kdy Rusko nevystavovalo, šlo totiž také o jejich vlastní rozhodnutí, nikoliv příkaz bienále: v roce 2022 se na uzavření pavilonu shodli vystavující v solidaritě s Ukrajinou, o dva roky později pavilon „propůjčila“ Ruská federace Bolívii, která vlastní pavilon v Giardini nemá. Výměnou za to zřejmě získala přístup k těžbě lithia. Michail Švydkoy, velvyslanec pro zahraniční reprezentace Ruské federace, se vyjádřil, že Rusko nikdy neodešlo, a tím pádem letos tedy nejde o žádný „návrat“.

Proti artwashingu

Ve středu dopoledne, tedy v první den vernisážových dní, pak proběhly dva protesty přímo v prostorách bienále. Před ruským pavilonem uspořádaly barevnou protestní akci s dýmovnicemi, hudbou a v tradičních maskách členky skupin Pussy Riot a Femen. Podporu jim navzdory silnému dešti vyjádřilo několik desítek osob, včetně týmu československého pavilonu.

Na uzavřeném ruském pavilonu se pak objevila obrazovka s „dokumentem o projektu“, kde je také záznam z protestu Pussy Riot. Skupina se proti tomu rychle ohradila s tím, že si nepřejí být součástí expozice. Odpovědí z oficiálního účtu pavilonu na instagramu (který je mimochodem od roku 2022 označen v Rusku za extremistickou firmu a zakázán) jim bylo obvinění z cenzury.

Druhý protest se ve stejnou chvíli odehrával o několik stovek metrů dál, v prostoru Arsenale nedaleko pronajatého izraelského pavilonu. Zástupci ANGA tam přečetli prohlášení, ve kterém poukazovali na genocidu i stále pokračující páchané násilí na Palestincích a Palestinkách, ale také na komplicitu USA a dalších zemí, které Izraeli dodávají zbraně nebo techniku. Skupinu podpořilo asi stopadesát návštěvnic a návštěvníků bienále.

Větší protesty se pak – očekávatelně – odehrály mimo brány bienále, v ulicích Benátek. Pussy Riot vyrazily do centrální kanceláře (v paláci na nábřeží) Pietrangela Buttafuoca, který se ale neobjevil ani nevyslal zástupce k diskusi. Demonstrace s kuklami a hesly se zúčastnilo několik stovek lidí.

Největší protesty pak byly svolány na čtvrtek 8. 5. (tedy den boje proti fašismu) iniciativou ANGA. Na Via Garibaldi se sešlo na tisíc osob, proti nimž benátské úřady nasadily dokonce policejní těžkooděnce.

Protest iniciativy ANGA, zdroj: Instagram @ANGAalliance

Solidaritou proti ocenění

Na fakt, že se samotné Benátské bienále nepřihlásilo k zodpovědnosti za účast obou kontroverzních států, pak reagovala mezinárodní porota, která měla vybrat ocenění za nejlepší expozici v pavilonu – Zlatého lva. Nejprve pětičlenná mezinárodní porota vydala prohlášení, že odmítá hodnotit prezentace států páchajících zločiny a podílejících se na násilí, a když nedostala odpověď, ohlásila následně odstoupení od hodnoticí role. Buttafuoco zareagoval s tím, že tedy vybírat budou samotní diváci a divačky. Alibismus skrytý za „vůli lidu“ pak rozporovalo několik desítek vystavujících s tím, že v rámci solidarity s porotou i protestujícími se od případného ocenění distancují. Opět mezi nimi najdeme i jména české a slovenské reprezentace: Jakuba Jansy, Tomáše Kocky Juska a Alex Selmeci i kurátora Petera Sita. Cena publika tak bude udělena nikoliv na začátku, ale na konci celé akce – v listopadu letošního roku. Soutěž v rámci bienále je jinak relativně nedávný princip, ceny byly udíleny mezi lety 1938 a 1968, ale na základě masivních protestů byly zrušeny a následně obnoveny až v polovině osmdesátých let.

Nejvíce kontroverzí pak vzbudilo gesto asi patnácti pavilonů a několika vystavujících z hlavní výstavy letošního bienále, kteří na několik hodin (někteří i na celý den) uzavřeli v pátek 8. 5. výstavy a vyvěsili prohlášení solidarity.  

Bienále letos otevírá 61. ročník: založeno bylo v roce 1895 a nekonalo se pouze v době obou světových válek a v době covidové pandemie bylo odloženo o rok. Mimochodem československý pavilon slaví letos sto let od otevření a jedná se o jednu z mála dodnes společných institucí, které z bývalého státu máme. Právě nad otázkou reprezentace dnes již neexistujícího státu je postaven i projekt Silence of the Mole, který najdeme v našem pavilonu: Jansa a Selmeci Kocka Jusko připravili expozici, která se ptá, jak je možné být hrdý na zašlou slávu a jak vlastně v dnešním komplikovaném a rychlém světě uspět, když naším hrdinou je Krtek, který chce hlavně zalézt do své nory a počkat, až se okolní dění přežene.

Foto: Jan Kolský, publikováno se svolením autora