Mánes umělcům

Tak zní název iniciativy, jež protestuje proti stavu, ve kterém se ocitá galerie na břehu Vltavy: "Za posledních dvacet let se budova Mánesa spravovaná Nadací českého výtvarného umění (dříve Fond výtvarného umění) stala symbolem negativních důsledků privatizace kultury. Soudní spory o její vlastnictví v devadesátých letech skončily vítězstvím účelového výkladu práva nad spravedlností...Okolnosti rekonstrukce budovy znovu dosvědčují, že Nadace výtvarných umělců usiluje o vstup privátního kapitálu, což naposledy vedlo k pokusu o její ovládnutí osobou Martina Romana." píše se na stránkách iniciativy (zde). Na 18. a 19. dubna je naplánovaná akce, která by měla na nespokojenost s fungováním Mánesa upozornit. Cílem organizátorů při tom je, zapojit do iniciativy co nejvíce umělců a teoretiků napříč všemi generacemi. Zeptali jsme se jich, proč volí tuto formu protestu i co by si přáli v Mánesu změnit.

Informace o aktivitě Mánes umělcům najdeme na vašich webových stránkách, můžete přesto ve stručnosti shrnout, co vám na současném fungování Nadace českého výtvarného umění jakožto správce budovy Mánesa nejvíce vadí? Původ Nadace můžeme spatřovat v spolkové činnosti S.V.U. Mánes před jeho zrušením v padesátých letech. Tehdy se jednalo o pořádání výstav členů spolku, bohatou publikační činnost, sociální služby poskytované umělcům či zprostředkovávání progresivních uměleckých směrů širší veřejnosti. Jinými slovy S.V.U. Mánes sloužil potřebám umělecké obce a zastupoval její profesní zájmy. Nadace takový étos zcela postrádá. Její jednání považujeme za zradu těch, kteří spolek zakládali a vedli na základě určitých principů, které se zdají být dnes zapomenuty a které bychom rádi připomněli. Impulzem je ale také to, že na lokální umělecké scéně obecně postrádáme ducha spolkových aktivit.

Nadace v současné době nemá žádné členy, jen správní radu čítající devět osob. To, předpokládám, chcete změnit. Ano. Naše idea je zkrátka instituce s členskou základnou a demokraticky voleným výborem.

Jak a kdy iniciativa vznikla, kdo dal k jejímu vzniku popud? Myšlenka „okupace“ Mánesa, nebo nějaké hlubší reformy už v uměleckých kruzích nějaký rok koluje. Není možné identifikovat, kdo s tím přišel nejprve.

Jakým způsobem bude probíhat shromáždění konané 18. a 19. dubna před Mánesem - co přesně by se zde mělo odehrát? Program by měl mít dvojí podobu. Na jedné straně by mělo jít o jakési spontánní „veřejné slyšení“ umělecké či šířeji kulturní obce. Každý, kdo se na nás obrátí, může v rámci tohoto slyšení vystoupit a nějak se k celé kauze vyjádřit. Na druhé straně půjde o připravenější program různých uměleckých výstupů více méně se týkajících spolkového života. Na programu by se měli podílet studenti a celé ateliéry vysokých uměleckých škol. Snažíme se oslovit všechny.

Uvažovali jste i o jiných formách protestu? Ano.

Proč jste zvolili právě tuto formu? Podstatná je idea co největšího shromáždění umělecké obce napříč generacemi a uměleckými přístupy. Kauza Mánes se totiž týká všech, kdo se profesionálně zabývají uměním tak či onak.

Jakou dáváte šanci na úspěch aktivitám iniciativy Mánes umělcům? Vše bude záležet na tom, kolik lidí se zapojí. Čím víc osob a skupin se v tom bude angažovat, tím větší legitimitu budou mít naše požadavky.

Pokud by vše dopadlo podle vašich představ, přemýšleli jste výhledově do budoucna? Co by bylo s rekonstrukcí budovy Mánesa a s financemi, které jsou na tuto rekonstrukci potřebné? To ani nemůžeme říci. Kdyby vše vyšlo podle našich představ, pak vznikne organizace s demokraticky voleným výborem, která bude jednat podle přání členů této organizace. To je náš cíl. Výsledné záměry se samozřejmě mohou velice lišit od představ, které chová momentální, i tak různorodé uskupení, které celou akci iniciuje a koordinuje. Nám jde především o to vrátit Mánes umělcům.

Za iniciativu odpovídala Tereza Stejskalová, seznam osobností stojících za iniciativou zde