Co se děje v Mánesu?

Na neochotu správní rady vypsat volby do vlastního orgánu upozornil v otevřeném dopise Antonín Janák, předseda dozorčí rady Nadace českého výtvarného umění (dále jen NČVU). Podle něj dozorčí rada na začátku roku 2024 upozornila v návaznosti na konec funkčního období správní radu, že je třeba vyhlásit volby. Správní rada ovšem volby odmítla, čímž podle Janáka aktivovala článek statutu, který uvádí, že pokud správní rada nevypíše volby 60 dní před koncem mandátu, prodlužuje se volební období členů na dalších pět let. Statut Nadace českého výtvarného umění přitom upravuje a schvaluje sama správní rada.

„Reakce správní rady byla jednoduše taková, že žádné volby nebudou. Řekli: jsme tu, tak tady zůstaneme,“ popisuje Janák a kritizuje také současné složení správní rady. „Statut říká, že členové správní rady mají být voleni z osob navržených výtvarnými spolky, někým, kdo reprezentuje výtvarnou obec. Nikdo z těch, co tam jsou, nereprezentuje nikoho,“ míní Janák. Jeho slova potvrzuje také členka dozorčí rady Eva Adamcová. „Paní předsedkyně správní rady (toho času Ludmila Kaprasová – pozn. red.) přišla s tím, že volby nebudou a oni se potvrdí ve funkcích dále, protože v bance řekli, že se nemá tak často měnit správní rada,“ uvádí Adamcová. Předsedkyně ale už nesdělila, kdo konkrétně jí tento postup poradil.

Redakce Artalku oslovila s žádostí o vyjádření nového předsedu správní rady Daniela Netušila. „O vyhlášení voleb jsme na správní radě jednali a shodli jsme se, že nyní není vhodná doba. Důvody jsou čistě racionální,“ odpovídá Netušil. Správní rada chce podle něj nejprve stabilizovat situaci v Nadaci. Volby podle Netušila mohou být vyhlášeny kdykoliv, pokud se na nich správní rada v budoucnu shodne. „Jde o situaci přímo předpokládanou statutem, a nejde tedy o nic nelegálního či snad skandálního, jak se snaží prezentovat dozorčí rada,“ dodává Netušil.

Členové správní rady na svých pozicích neberou žádný plat. Podle Adamcové pro některé z nich členství může být poctou, jinak ovšem přednosti setrvání v radě nevidí, alespoň co se týče oficiálně přiznané činnosti. „Někteří se za počínání správní rady dokonce stydí. Je tam jeden, který s nimi dávno nehlasuje,“ domnívá se. Někteří členové správní rady byli údajně při hlasování o novém předsedovi proti, jeden člen pak měl demonstrativně odejít z jednání.

Zámeček Jestřebí u Jihlavy je na prodej za 27 milionů korun.. Foto: sReality.cz

Pronájem synovi

Předseda Janák v otevřeném dopise kromě aktuálního dění okolo voleb do správní rady poukazuje také na sporné hospodaření správní rady. Dozorčí rada správní radě kvůli dlouhodobým nedostatkům odmítá schválit výroční zprávy. Členům dozorčí rady vadí mimo jiné to, že budovu Mánesa spravuje syn ředitelky NČVU Dagmar Baběradové. Tomu NČVU také pronajímá budovu Penzionu Staré Splavy u Máchova jezera, který Nadaci patří. „Kancelář vede paní ředitelka NČVU, která není členkou správní rady, ale má předchozím předsedou správní rady udělenou plnou moc. Jedná za celou Nadaci a všechno odbyde tím, že kdyby měla čekat, až se všichni sejdou, tak by nic nedokázali,“ podotýká Adamcová. Ředitelka NČVU Baběradová na dotazy Artalku ohledně hospodaření NČVU a správní rady odmítla odpovědět.

Nový předseda správní rady pro Artalk uvedl, že současný nájemce Starých Splavů nyní platí vyšší nájemné a zároveň probíhá výběrové řízení na nájemce, který Staré Splavy převezme od listopadu 2024. Z hlediska NČVU je podle něj debata o penzionu „marginální téma“.

Členové dozorčí rady kritizují také hospodaření s ostatními majetky NČVU. Špatně nastavený je podle nich i pronájem restaurace, ateliérů a kanceláří v majetku NČVU, stejně jako nakládání se zámečkem Jestřebí u Jihlavy. Podle Adamcové se zde před několika lety investovaly finance do rekonstrukce a provoz této kulturní památky měl být dokonce podpořen grantem od ministerstva. „Nesnažili se hledat program, jako by na Vysočině nebyli výtvarníci. Takže zámeček chátrá,“ vysvětluje Adamcová. Dnes je stavba na prodej. V neposlední řadě dozorčí rada kritizuje špatně vedenou inventarizaci a péči o umělecká díla v majetku NČVU.

NČVU přitom peníze za pronájmy potřebuje, aby mohla zaplatit úvěr ve výši asi 160 miliónů korun, který si vzala na opravu budovy Mánesa. V opravené výstavní síni je od té doby nutné za možnost upořádat akci platit, a to cca 110 000 Kč/den. Neefektivní hospodaření se podle Adamcové projevilo i v práci se ziskem z jedné loňské výstavy. „Organizátoři nakonec nezaplatili, vymáhá se to, takže nebylo na splátky. Hlavní problém je, že když vznikne něco takového, tak se o tom má mluvit, ale ono se to tají. Strategie Nadace je mlčet,“ dodává Adamcová. Podle ní o otevřeném dopisu předsedy Janáka správní rada nechtěla mluvit. Jediné, co ji mělo zajímat, byl potenciální zájem médií.

Interiéry opravené budovy Mánesa. Zdroj: web Skanska.cz

Rezignace a nový předseda

V návaznosti na tlak vyvolaný kritikou ze strany dozorčí rady ředitelka NČVU Baběradová rezignovala. Předseda dozorčí rady Janák ovšem nepředpokládá, že se funkce v dohledné době vzdá. „Výběrové řízení jsme navrhli už před rokem a nikdo nic nedělal. Nevěřím, že někdo bude výběrové řízení organizovat, je to jen gesto,“ říká Janák. V nadcházejícím roce se podle něj výběrové řízení očekávat nedá. Janák se navíc obává, že pokud řízení proběhne, bude v něm zvolena osoba předem vybraná správní radou, která ředitele jmenuje a odvolává.

Ve stejné době jako ředitelka odstoupila také předsedkyně správní rady Ludmila Kaprasová. Výtky dozorčí rady míří také za osobou jejího nástupce – programového ředitele Výstaviště Daniela Netušila, kterého za sebe minulá předsedkyně doporučila. „Jeho pozice byla zdůvodněna tím, že je to manažer. Ten člověk neprojevil žádné schopnosti. Obáváme se, že hájí zájmy někoho jiného. Někoho, kdo chce koupit Mánes, to jsme už zažili,“ obává se Janák. Členka dozorčí rady Adamcová poukazuje na to, že Netušilovi se podařilo sehnat sponzora na výstavu Vladimíra Kopeckého. Šlo o firmu Kaprain, kterou vlastní miliardář Karel Pražák.

Nový předseda správní rady očekává, že výběrové řízení na pozici ředitelky NČVU bude vyhlášeno v brzké době. „Rozhodně ale musíme upřednostnit kvalitu budoucího ředitele Nadace před rychlostí jeho nástupu. Věc není možné řešit překotně pouze odvoláním ředitelky, jak navrhovala dozorčí rada. Vše je třeba vhodně načasovat i z hlediska přípravy předání agendy,“ napsal Artalku Netušil.

Dozorčí rada se kvůli stávající situaci rozhodla podat na správní radu trestní oznámení. „Nadace je vedena tak špatně, že to nelze nazvat řádnou správou cizího majetku, podle nás to přesahuje hranice pouhého vztahu orgánu instituce ve vztahu k majetku. Podle mě jde o cílenou neschopnost a rozkrádání,“ myslí si Janák.

Vizuál vytvořený iniciativou Mánes umělcům, 2013.

Spory uvnitř Nadace

Galerie Mánes se stala výrazným terčem kritiky (nejen) umělecké obce už v roce 2013. Po dobu dvou dnů se v budově výstavní síně na Masarykově nábřeží uskutečnila symbolická okupační stávka Mánes umělcům. Několik stovek signatářů z řad umělců a umělkyň, kurátorek či kritiků tehdy připojilo své podpisy pod petici s požadavkem odstoupení tehdejší správní rady NČVU. Správní rada už před jedenácti lety podle protestujících dostatečně nereprezentovala současnou uměleckou scénu a nekomunikovala s veřejností ani umělci. „Mánes umělcům se snažil domoci jakékoliv komunikace a vstupu do prostředí, což ale nebylo vyslyšeno,“ říká Jiří Ptáček ze Spolku Skutek, který roku 2013 navázal na činnost iniciativy Mánes umělcům.

Ptáček zdůrazňuje, že činnost NČVU je již dlouhodobě velmi netransparentní. „Snažíme se sledovat, jak Nadace a správní rada fungují, ale informací je extrémně málo, fungují velmi uzavřeně,“ popisuje Ptáček. „Čas od času se změní vedení, což se dozvíme z druhé ruky, z oficiálních zdrojů nic,“ dodává.

Neprůhledný je dlouhodobě i proces volby členů správní rady. „Skutek se v prvním roce fungování pokusil nominovat do uvolňujících se míst správní rady osoby, které považoval za vhodné k doplnění stávající správní rady,“ vzpomíná Ptáček. V následujících volbách nikdo z nominovaných neprošel, přitom mezi nominovanými nebyli výhradně členové Skutku. „Od té doby jsme o volbách neslyšeli, informace tohoto typu jsme nedostali,“ uzavírá Ptáček.

Současné dění se podle něj liší právě v tom, že neshody panují přímo mezi dozorčí a správní radou, tedy mezi jednotlivými orgány NČVU: Poprvé za deset let se podle něj vzpírají tomu, jak je NČVU vedená. Dění navíc začíná vyplouvat také na veřejnost. „Veřejnost vidí, jak špatně se Nadace vede, jaké mocenské ambice na zbytek majetku NČVU uplatňují konkrétní osoby a jak mezi sebe nechtějí vtáhnout reprezentaci umělecké scény,“ doplňuje Ptáček.

Podle Ptáčka by se fungování Mánesa mělo v ideálním případě přiblížit k éře správy Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze, který vznikl na konci 19. století. Ve 30. letech století dvacátého postavil s podporou prezidenta Masaryka komplex budovy Mánes, který sloužil širokému spektru umělců a uměleckých oborů napříč generacemi. V padesátých letech byl spolek rozpuštěn a Mánes přešel do správy Českého fondu výtvarných umění. Během transformace v 90. letech po vleklých soudních sporech připadla budova Mánes a majetek bývalého Spolku výtvarných umělců Mánes Českému fondu výtvarných umění, rozsudek byl přitom opakovaně kritizován. Fond se následně „přetransformoval“ v dnešní Nadaci českého výtvarného umění. Formát nadace byl v 90. letech velmi volný a bylo tak možné velmi snadno nakládat s majetkem bývalého Fondu, respektive jej privatizovat bez větší kontroly. Nadace se nově stala samostatnou právnickou osobou, byla zřízena zakládacím aktem podle tehdejšího práva. První členové správní rady byli nominováni Fondem, který následně zanikl. Experti již v minulosti upozorňovali na netransparentnost transformace, nejasně nastavené podmínky a špatné kontrolní mechanismy během porevoluční éry.