Lorem ipsum dolor

Muzeum Prahy: Maj tam stroj času

21. 1. 2026Tomáš SvobodaKomentář

Souběžně s recenzí Anny Remešové na nové expozice v Muzeu Prahy publikujeme také komentář Tomáše Svobody, který se zaměřuje na atmosféru expozic a klade si otázku, zda je výsledek zajímavý aspoň pro věkovou skupinu, na niž evidentně cílí.

„Čau bro, dneska dičnem vyučko a dáme si muzeum,“ říkal kámoš. „Muzeum, ses p*sral, kámo, ne?“ „Neeee, to bude cajk, uvidíš. Muzeujou tady jinak. Maj tam stroj času a Prahu ve třidéčku.“

Na Florenci, jak jezdí FlixBus do Berlína, je nový Muzeum Prahy a je zadara. Vlaje před ním na sloupech několik rozpixlovanejch jagraků. Vypadá to dost v pohodě, tak na to mrknem.

Když se tam vleze, tak dostaneš čipovej náramek na ruku. Škoda, že na to nejedou šatní boxy jako v akvaparku. Takhle sem musel hledat ojro nebo pětikorunu. Trochu meh.

Od pokladny se de nahoru po velkejch schodech, kde je nad nima namalovanej pohled na Prahu. Což je oukej, ale asi je to starý, protože tam nejsou ty nejdůležitější baráky, Paládko a tak.

No a tam vlezeš do prvního růmu, kde je velkej skrýn, na kterým straaaašně dlooouho plujou jakože ve fotošopu mázlý mraky. Pak tam pták sedí vedle nějaký věže, pak se vznese a letí, jakože nad Prahou, kde ve Vltavě plavou nějaký kůly, a pak vidíš, že voda stoupá mezi nějakejma kamenama a pak zas vodteče a je tam kaluž. A pak se to bagne. A pak to jede zas znova s tím ptákem. Asi je to jen první levl a do druhýho musíš před nějakej gejt. Nebo přes nějakej nalezenej ajtem. Je k tomu vojsouvr, ale ten tě nenavede. Jen říká, že je Praha vesnice, žádný pořádný město. Což teda jako víme.

V druhým růmu pak sou na skrýnech velký animovaný figury. Voni teda nic nedělaj, jen jakože stojí a čumí. Třeba hned první týpek stojí na Petříně, kouká, pak je noc a pak se to lůpne. Z boku toho skrýnu je napsaný, že je to chlap, kterej teď má volno, protože nemaká a nespí, tak teď může čilovat. Nebo nějaká týpkyně sedí ve vokně a kouká do zahrady. Z boku je na cedulce napsaný, že je to služebná. Teda jako bych řek, že by měla makat, ale asi má taky of. A takovejch charakterů tam je tak deset. Ještě třeba řezník, dítě, jeptiška, ženská, co dává kamínek na náhrobní kámen a tváří se u toho. Nikdo nic nedělá, žádná ekšn. Tak si říkáš, wtf? Asi jakože deš jako gamesou, kolem tebe enpícíčka, který na tebe nereagujou a ty na ně taky ne. Takovej nudnej volk herním envajrmentem. A grafiku má Kingdom Come dvojka vo dost lepší. Teda i jednička.

Další rům je pak celej na poslouchání a díváš se u toho na tři kruhy se žlutobílou animací z Temu s různejma kresbama Prahy. Nějakej hlas tam mluví, jakože je týpek, co jedenáct let lepil model města z papíru, měl u toho pět dcer a moc nestíhal. No je to celý trochu jak vygenerovaný ejáj, ale s tím se tady prej dost pracuje. Proč se na to ale mám dívat, to sem teda nepobral. Má to bejt kůl, akorát že vůbec. Ale snad už bude ten model.

A pak vejdeš do tmavýho růmu, kde je konečně ten model. Je rozdělenej do takovejch velkejch válců. Prej je to ta Praha, ale těžko říct. Jak je to nasekaný na kusy, tak se nedá poznat, jestli to je kus Brna nebo Hradce. Protože ty baráky z toho modelu sou už destrojnutý, tak to s reálem fakt nesrovnáš. Zas je tam hooodně kůlovej lajt dizajn. Ale je fakt, že je to hůř vidět než v Království železnic, kam nás brala o víkendu babča, když si chtěli rodiče dát restík. Tady se taky střídá den a noc, a hodně rychle, ale maj tu navíc i bouřku, tak to občas flešne. A pak se občas v noci zasvítí na nějakej kostel a napíše se k tomu, na jakej. Senioři kolem p*čujou, že je všude tma a neviděj na to, zakopávaj a narážej do stěn. Ale sou holt starý, no. Ten naporcovanej model je asi kjůt, ale není na něj moc vidět, takže je vlastně jedno, že nevíš, čeho model to je.

Úplně na konci je pak mega rům, kde sou na obou stěnách velký projekce. Seš uprostřed a jakože pluješ na Vltavě, občas se frýzneš a mrkneš, jak to tam vypadalo hodně dávno, dávno a teď. To poslední je asi zbytečný, když to víš, jak to tam vypadá, když si tam včera byl. Ty předešlý vlastně taky. Asi je jasný, že to dřív někde vypadalo jinak než teď. Je ale super vidět generickej vizuál z gamesy takhle velkej. Na konci projekce se jim to nějak seká a vrací, tak je to vtipný, jak se tam ty charakteři pořád hejbou sem a tam.

Jo a když tam ještě chodíš, tak máš ten náramek a můžeš ho přiložit ke čtečce, která ti zapne nějaký kvesty. Můžeš zaskládat náměstí věcma, nakrájet zeleninu na polívku a pak postavit domeček, kterej si kastumizuješ počtem pater, barvou fasády a tak. Jako jo, ale malá sestřenka má v tabletu lepší gamesy.

Někdo starej říkal, že prej maj v tom muzeu ale i vopravdický 3D asety. Tak to bych někdy rád viděl. Škoda, že to tu není. Jedině dole v kavárně maj nějaký ajtemy na stěnách. Vypadá to jak nějaký vosekaný šutry, ale spíš to bude 3D print od Průši.

No nic. Pochopil sem teda, že v Praze žil nějakej cápek, co dělal ve 3D dřív než se tomu tak začlo říkat. Měl pět klonů, ale lepil domečky. Asi podle Prahy, ale těžko říct. Jak je to splitnutý, tak to nejde navnímat. Ten týpek se jmenoval Langweil, což je německy nudař. To mi přijde supr, že Nudař dělá takovej nýš lajf projektík.

Ale když mi zas někdo bude říkat, ať du na stroj času nebo na gamesu do muzea, tak mu řeknu, že asi v pohodě. Spíš půjdem na Signal. Tam je to taky zadara, člověk se aspoň něco dozví, a ještě se tam dá felit s kámošema a pivem z večerky. Jako píšou, že je to tu hooodně nadupaný, ale tvl doma za kompem je to vo dost lepší.

Tomáš Svoboda | Tomáš Svoboda je vizuální umělec, autor mnoha desítek architektonických řešení výstav v galerijních institucích v ČR i zahraničí.