Mysterium tremendum na zahradě galerie

Výstava Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings v Centru pro současné umění FUTURA, která je kurátorským i autorským projektem Lukáše Hofmanna, se věnuje principům přírodního bujení, světu hub a dalším rozličným tématům, která jsou propletena napříč celým spletitým interiérem galerie i přiléhající zahradou. Ve své recenzi se František Fekete zaměřuje právě na tyto motivy splétání, ale také ztrácení se a nalézání prostého údivu i radosti z výstavy.

Mysterium tremendum na zahradě galerie

Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings je druhým skupinovým projektem kurátora Lukáše Hofmanna v Centru pro současné umění FUTURA. Tematicky se výstava zabývá světem hub a zkoumáním principů přírodního bujení. Kurátorský text nás odkazuje na magii přírodního růstu a v drobných příbězích nás provází jednotlivými díly a procesem vzniku výstavy jako celku.

Lukáš Hofmann zde opět ve formě autorské skupinové výstavy prokazuje svůj talent ke komponování uměleckých děl s důrazem na intuitivní práci. Na rozdíl od výstavy A Guiding Dog For a Blind Dog je zde výběr umělců a umělkyň střízlivější, prostorové řešení více minimalistické, o to víc ale jako celek drží pohromadě. A Guiding Dog For a Blind Dog byla prostorovou a mentální mapou různorodých témat, přístupů a autorových zájmů, zatímco z procházení aktuální výstavy postupně vyvěrá tematická zanícenost, která je sice nedořečená, ale přesvědčivá sama o sobě. Výběr umělců a umělkyň rozhodně není příkladem výstavy, kdy je propojeno několik uměleckých děl reprezentujících podobný umělecký přístup. Zde je výběr velmi nápaditý. Ať už je však intuitivní či konceptuálně podložený, rozhodně je neotřelý a díla spolu fungují velmi dobře, i když jsou většinou velmi silná sama o sobě. Někdy se mi až zdálo, že snad musela vzniknout během společného sympozia na velkém statku kdesi na samotě, k čemuž odkazuje nejen rukodělný a kutilský charakter většiny děl, ale také celkový námět a atmosféra výstavy. Díla, která nalezneme ve vnitřním prostoru galerie, jsou odkazem na jistou verzi chalupářství, lidového bylinkářství a v další části výstavy i zahradničení.

Je to dáno především řemeslností dřevěných fajfek Františka Hanouska a Jakuba Hájka, sběratelstvím přírodních materiálů skupiny Mycological Twist, skleníkem skupiny Chlorofyl nebo démonickými figurami čertů a metamorfujících zvířat českého venkova Václava Girsy. Při postupném prozkoumávání jednotlivých tmavých zákoutí sklepního prostoru FUTURY se divák stále více prokusuje do vrstevnatého podhoubí významů a zjevuje se mu souvztažnost jednotlivých uměleckých děl. Mezi díly je přímý i nepřímý dialog. Z fragmentů zaniklých či nikdy neexistujících architektur Tomáše Kocky Juska a Alex Selmeci slyšíme hudbu Václava Hálka, jenž svoje skladby komponoval na základě poslouchání hub. Pokus o mezidruhový dialog představuje i absurdně komické a krásné dílo Václava Girsy Rozhovor se sopkou, jež automatickou kresbou zpracovává odpovědi sopky z řeckého ostrova Nisyros.

Za detailnější zmínku určitě stojí také fajfky-stroje Františka Hanouska a Jakuba Hájka. Ty levitují v prostoru na měděných drátech, mění se v podivuhodné stroje nebo antropomorfizují růstem šiškovitého penisu. Fajfky jsou zde obětí toho, co se běžně stává kuřákům omamných látek – nezastavitelně metamorfují ve fraktálovité formy. Jako by se v nich materializoval jistý chalupářský modernismus a zároveň i základní zpochybnění jejího étosu: Toto není dýmka. Nestává se mi už tak často, abych se na výstavě současného umění trochu ztratil, zamotal a zacyklil. V případě výstavy Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings se tak stalo a dokonce to bylo příjemné. V tomto má samozřejmě spletitý prostor FUTURY výhodu. Ono zamotání mělo podobu spirálovitého a trhavého pohybu, který nakonec vyústil v další podstatnou součást výstavy, a tou je zahrada.

Pakliže se výstava tematicky zabývá organickým bujením a živelností, tak objekty v interiéru fungovaly spíše jako zástupné a symbolické momenty takového vyjádření. Krajinářské řešení zahrady Jitky Tomsové je potom přímým uchopením a materializováním tohoto tématu. Jak kurátor popisuje v textu, zahrada sama se stala médiem tvořivosti, uměleckým dílem unikajícím však už z kontextu umění jako takového. Výsledkem je potom úprava zahrady a urychlení bujení nových druhů rostlin a hub. Součástí je také Skleník od skupiny Chlorofyl (Nikol Hoangová, Julie Slaba), environment sloužící k záchraně a lokálnímu množení sukulentů a kaktusů. Kromě toho je to skleněný domeček, kde má člověk intenzívní chuť se na chvíli zastavit a zameditovat si v něm za zvuků rozeznívajícího se deště bubnujícího o sklo. Důraz na péči o lokální prostředí je velmi osvěžující a přesvědčivý. Ve skleníku člověk může zažít dokonce chvilkové mysterium tremendum, aspoň tak to bylo v mém případě.

Je mým osobním názorem, že bez zahradní části výstavy by její vnitřní část nedávala takový ucelený smysl ani radost. Zahrada a skutečné houby jsou ozvláštněním a zároveň osmyslněním výstavy. Dokonce i název výstavy, jenž jsem zpočátku chápal jako poezii, se najednou proměnil. Vždyť jsou to názvy druhů hub! V rozhřešení, které se mi dostalo ve skleníku s bubnujícím deštěm, se však zároveň odráží i slabost tohoto projektu, byť poněkud paradoxní. Najednou jsem si uvědomil, jak vlastně svět, který někdy přestáváme vnímat s trpělivostí a zanícením, může být mnohem efektivnějším obrazem lidských úvah než umělecké výtvory v uzavřeném galerijním kontextu. Tento projekt by mohl být ještě méně výstavou a více zahradou. Každopádně je však dobře, že se takovým způsobem otevírá ven. Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings je výstavou o bujení a metamorfózách. Objekty, lidé, slova, prostředí, i kontexty. To vše má s jistou dávkou trpělivosti a otevřenosti schopnost měnit se navzájem, vysílat impulsy po podzemních vláknech hub i neuronových spojeních v mozku diváka.

Václav Girsa, Jakub Hájek a František Hanousek, Chlorofyl (Nikol Hoangová a Julie Slaba), Tomáš Kocka Jusko a Alex Selmeci, the Mycological Twist (Eloïse Bonneviot a Anne de Boer), Adelaide Ruff, Jitka Tomsová / Hairy earthtongue, weeping toothcrust, fairy rings / kurátor: Lukáš Hofmann / Centrum pro současné umění FUTURA / Praha / 12. 6. – 26. 7. 2020

Foto: Tomáš Souček