Nechat se unést tam, kam sami*y chceme

V budově krajského úřadu v Ústí nad Labem se přímo pod charakteristickým prvkem zasedacího sálu ve tvaru vany nachází prosklená místnost, kde nyní sídlí Galerie Emila Filly. V současnosti je tu možné zhlédnout fotografie čtyř autorek a autorů, které pro svou první skupinovou výstavu vybrala kurátorka Lucie Černá. Kromě Libuše Jarcovjákové, s níž spolupracuje dlouhodobě, zde vystavují Václav Tvarůžka, čerstvá absolventka FAMU Karina Golisová a student FAMU Jakub Pavlík. Všichni do jisté míry tvoří dokumentárně, ale zaujímají k tomuto žánru osobitý přístup. Mladší generace navazuje na Jarcovjákové subjektivní pohled v dokumentu a dále ho individuálně rozvíjí. Díky univerzálnosti tématu jsou ve výstavě díla různých generací propojeny. Kurátorka vybrala pro výstavu nazvanou výmluvně Surreal z archivů všech autorek a autorů starší i současné fotografie, které zachycující něco, co překračuje naše každodenní vnímání. V instalaci s nimi pracuje jako s jedním tematickým souborem.

Surreal začíná již před vchodem do samotné galerie. Prosklenými stěnami poutá kolemjdoucí expresivní velkoformátový portrét v odstínech červené ohraničený jednolitou tmou. Autor fotografie Jakub Pavlík ve své tvorbě zobrazuje každodenní i neobyčejné situace, které sám zažívá nebo jen pozoruje. Přistupuje k nim s otevřeností a jde až k jejich podstatě. Propojuje ji s vlastní imaginací a fotografováním vznikají symbolické obrazy. Z obličeje s vyceněnými zuby se stává maska, což je také název zmíněného snímku. Díky křiklavé barvě a výraznosti námětu Maska velmi dobře funguje při navázání prvního kontaktu s diváctvem. Vyvolává silné emoce a uvádí nás tak do výstavního konceptu. Výstava je totiž zamýšlena jako hra s podvědomím a zve do skrytých zákoutí lidské mysli.

Samotnou instalaci lze rozdělit na tři části. Při pohledu do galerie jsou nalevo za sebou umístěny dva oboustranné mobilní panely tak, aby se nepřekrývaly, na předním najdeme již zmíněnou Pavlíkovu fotografii. Odstupňování vzdáleností mezi jednotlivými díly napomáhá postupnému pronikání do expozice. Černě natřená stěna s pásmem fotografií v nejvzdálenější části však přitáhne naši pozornost nejdříve.

Na černé zdi je připevněna řada stejně velkých fotografií doplněných s větším rozestupem o jednu menší v bílém rámu. Je tady zastoupen*a každý*á z autorů*ek a vidíme zde různorodé motivy. Připomínají nahodilý sled obrazů ve snu nebo vzpomínkách. Fragmenty těl střídají postavy odhalené bleskem. Najdeme tu také rozostřený snímek pavučiny, na kterém je patrná absence lidí. Mění se denní doby, přírodní a urbánní prostředí. Mezi vysoce kontrastními fotografiemi nás překvapí harmonický snímek ve středních tónech. Výběr ilustruje to, co máme běžně tendenci potlačovat. Zdůrazňuje skryté iracionální pocity strachu nebo osamění, které způsobují nečekané změny nálad, ale také poukazuje na potřebu zklidnění. Obsáhlost témat ale nejsme schopni*y vstřebat, protože nás ruší funkční prvky v interiéru. Dva bílé sloupy po stranách rozdělují sekvenci do odosobněných útržků, různě dlouhých podle toho, odkud se na ni díváme. Opakovaně se vracíme do reality. Připomíná to situaci, kdy nás zahltí každodenní starosti a brání nám naplno prožívat emoce. Objekty na fotografiích jsou opředeny záhadami, ale my jsme od nich příliš odděleni*y, abychom je mohli*y začít zkoumat.

Pomyslná pravá část je naznačena kobercem a sníženým stropem. Vidíme zde tapetu noční krajiny zapadající sněhem. Vedle ní je na zbylé ploše zavěšena fotografie detailu masturbace osoby ženského pohlaví. Naléhavá blízkost tohoto neznámého těla umocňuje opuštěnost krajiny bez známky přítomnosti jiných lidí než fotografující osoby. Kontrast s velmi intimním námětem, jejž si zvolil Václav Tvarůžka, umožňuje lépe si představit moment osamocení uprostřed chladného lesa, který v rámci deníkových záznamů svého života vyfotografovala Libuše Jarcovjáková na noční toulce Berlínem. Silné nasvícení obou scén navíc přispívá k dojmu stejné naléhavosti okamžiku. Charakter interiéru ale stále upomíná na to, že stojíme uvnitř administrativní budovy ve městě. Když se otočíme směrem ven z galerie, jsme v téměř bezprostředním kontaktu s městským prostředím. Prosklenými stěnami vidíme mohutné prvky stavby úřadu a další okolní budovy.

Tento pohled u fotografií na zadních stranách panelů vytváří zdání, jako bychom si je prohlíželi na kovovém plotě kolem staveniště nebo na fasádě nedaleké pojišťovny. Jednou z nich je přízračná fotografie Kariny Golisové. Golisová s uvážlivostí a přitom autenticky dokumentuje mladou undergroundovou scénu velkoměsta, nedílnou součástí její tvorby jsou portréty vrstevnic a vrstevníků. Nehybná postava s lehce skloněnou hlavou vystupující z kuželu červeného světla nás vtahuje do šeré místnosti, kde můžeme nalézt a znovu prožít zapadlé vzpomínky nebo si jen uvědomovat vlastní pocity. Městské kulisy však upomínají na přehlcení smyslů ve všedních dnech, které nám toto pohroužení do vlastní mysli neumožňuje. Autorem další fotografie je Jakub Pavlík. Černobílý negativ obličeje s pootevřenými ústy působí dynamicky a surově. Jiný portrét tohoto umělce strhává naši pozornost, když jdeme kolem galerie po ulici, nyní podobně expresivní obraz vnímáme na pozadí venkovní reality jen povrchně.

Na fotografiích ve výstavním souboru jsou autenticky zaznamenány niterné prožitky, výběr klade důraz na subjektivní vnímání. V instalaci se ale koncept výstavy posouvá. Potom, co nás zaujmou obrazy, realita nám nedovolí nerušeně prožívat, co vyvolávají. Probíhá konfrontace snění a reality. Na cestě do podvědomí jsme rušeni*y a přispívá k tomu také otevřenost galerijního prostoru. Doprovodný program však nabízí jednu příležitost zhlédnout tvorbu všech čtyř umělkyň a umělců v odlišném kontextu. Jejich fotografie budou týden před koncem výstavy nainstalovány v ústeckých hospodách a nonstopech. Živelnost prostředí a jistá izolace od sterility města by mohla vytvořit lepší podmínky k tomu, abychom se obrazy nechali*y unést tam, kam sami*y chceme.

Libuše Jarcovjáková, Václav Tvarůžka, Karina Golisová, Jakub Pavlík / Surreal / kurátorka: Lucie Černá / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 25. 11. 2023 – 11. 2. 2024

Foto: Jiří Dvořák