Nevědomé zvýšení citlivosti

Výstava Na počátku bylo ticho v Galerii města Plzně tematicky navazuje na projekt 16 000 – 20 000 Hz v pražské Meetfactory a na Membra Disjecta pro Johna Cage v DOXu. Všechny tyto počiny nacházejí inspirační středobod v postavě Johna Cage – spisovatele, skladatele, výtvarníka –  a především experimentátora, který překračuje hranice různých odvětví. Ne nadarmo se mu přezdívá první intermediální umělec. Cage je zásadní postava pro reflexi současného umění a dokazuje, že obsahová i formální pluralita zdrojů a výsledné práce vytváří princip, který je v kontextu současné doby pořád aktuální.

Na počátku bylo ticho je projekt zabývající se vzájemnou interakcí zvuku a obrazu. Díla nás pasivně i aktivně vybízejí k činu, což se nejvíce projevuje v instalacích Jany Babincové a Petra Puflera. Babincová analyzovala zvuk ulice a poté jej převedla do výtvarného jazyka, který je pro ni typický, do geometrické abstrakce. Naproti tomu zářivková instalace Petra Puflera reaguje na okolní zvuk a proměňuje jej na světelný signál. Pokládám si otázku, zda statická forma obrazu či instalace dokáže přenést autenticky formu zvuku. Analytický převod zvuku do pečlivé malby u Babincové a zářivky Puflera totiž z mého pohledu postrádají další rozměr. Šifrování zvuku sice rozšiřuje debatu o formální převoditelnosti médií, v geometrické abstrakci ale chybí původnost zvuku a jeho jiskra. Symfonie ulice dokáže podnítit divákovu mysl více než její chladné převedení do obrazu. Stejně jako u Puflera je výsledek díla uťat na omezený dialog, který nenabízí další podněty.

Zásadní otázka celé výstavy však zní, zda lze vůbec provést juxtapozici obrazu a zvuku a jestli přináší soběstačný výsledek. V práci Morgan O' Hary se setkáváme s vitální kresbou přepisující zvuky do vizuálního jazyka. Na rozdíl od vytříbené malby Babincové, O' Hara pracuje více intuitivně a v reálném čase průběhu zvukové skladby. Analytickou polohu střídá poloha informelová. V jejím případě se neubráním srovnání s naší Olgou Karlíkovou. Karlíková  vizualizovala přírodní projevy a posléze si vytvořila vlastní jazyk, jemné šifry, za kterými intuitivním čtením opravdu můžeme slyšet ptáky a kuňkat žáby. Naproti tomu Morgan O' Hara přepisuje širokou škálu zvukových výseků, počínajíc krájením ryb na trhu a konče proslovem Baracka Obamy. To vše vede k jakési mechanizaci a z kreseb se vytrácí sensitivita.

Při exkurzi galerijního prostoru je návštěvník nevědomky vyzván k zvýšení své sluchové a duševní citlivosti. Šeptaná slova, jemná videa a citlivé instalace nás povznášejí do zvláštního stavu klidu a meditace, která ještě rezonuje vstupem do sklepních prostor galerie. Jediné, co nás odvádí od transcedentního prožitku, je zvuk okolního náměstí Republiky a cítěná fyzická hmota stavby. Ideální recepce výstavy podobného typu by byla v mlhavém vaakuu, kde by byl přerušen kontakt s hmotným světem. Touto citlivostí působí instalace Davida Šmitmajera a Milana Guštara. Oboje jsou ještě podníceny atmosférou sklepních prostor, které dílům dodávají na meditativním charakteru. Tenké měděné tyčky v Šmitmajerově díle vyluzují subtilní zvuky. Mystická, až středověká atmosféra je narušena zjištěním, že jejich pohyb je poháněn elektrickým, vcelku složitým strojem.

Různost práce se zvukem rozšiřuje svým dílem Martin Janíček. Ten vytváří prostorovou audiovizuální koláž. Nahrávka z šatny bývalého dolu Mayrau u Kladna, prasklá blána od bubnu a plechový sud, z jehož útrob se ozývá nahrávka. Pokud strčíme hlavu do sudu, opravdu máme na chvilku pocit, jako kdybychom se nacházeli v dolu. Ke zvuku a obrazu se přidává další smyslový rozměr – čich. Ať už to byl záměr, nebo ne, Janíček obohacuje formálně vyrovnanou výstavu příjemnou vůní směsice oleje a nafty.

Přímá inspirace Cageovým dílem a formální rekontextualizace jeho práce se projevuje v instalaci Jana Krtičky, který převádí slavnou Přednášku o ničem do multikanálové zvukové instalace, přičemž každému řádku přiřazuje jednu zvukovou stopu a různorodé načasování zvuků vytváří dojem nevysledovanosti. Univerzálně neutrální formální dojem z výstavy zásadně přetíná další Cagem přímo ovlivněné dílo: krátká videosmyčka Martiny Růžičkové Circle of Silence. Tato mladá autorka si půjčuje internetovou estetiku konce nultých let. Fenomén všeobjímajících sociálních sítí hravě skloubila s odkazem na Cageovu přelomovou skladu 4' 33''. Spojení postprodukční práce DJ 's a tiché Cageovy skladby je svěží svou ironií a záměrnou infantilitou. Na obrazovce počítače vidíme krátký „gif“, jehož sekvenci tvoří přehrání remixu 4' 33'' od DJ Walter Blisseta a střídající se fotka zavřeného a otevřeného kohoutku. Video sledujeme v tichu, uzavřeni do sluchátek. Krátké animace ukrývající se pod písmenky GIF v dnešní době často nahrazují verbální komunikaci. Lidé na sociálních sítích už nepotřebují slova. Své pocity a myšlenky snadno vyjádří vypůjčenými hýbajícími se obrázky. Na videu je zásadně odhalen pojem postprodukce, kde role tvůrce a konzumenta splývají v jedno.

______________________________________________________________

Na počátku bylo ticho... / kurátor: Daniel Vlček / Galerie města Plzně / Plzeň / 4. 3. - 24. 4. 2014

______________________________________________________________

foto: Karel Kocourek, Miroslav Chaloupka a GMP