Pád ještě nezačal

Distanční objektivismus Josefa Mladějovského možná v posledních dvou letech naráží na hranice vlastní definice a opakujícím se formám a jejich odlitkům hrozí zhroucení se do sebe vlivem vlastní gravitace. Pád ještě nezačal, možná proto můžeme na současné výstavě tohoto mladého ostravského umělce sledovat indicie, které mu mohou zabránit. Ve foyeru divadla Antonína Dvořáka v Ostravě instaloval absolvent Kowolowského ateliéru výstavu Žebříček hodnot.

Zatímco většina absolventů Kowolowského ateliéru v Ostravě, například Julia Gryboš či Juraj Jakubčiak, se orientuje v tvarosloví lyrické malby a metafyzických disciplín, Mladějovský se pokouší o chirurgickou distanci od uměleckého subjektu a emocí diváka a jeho dílo je tinkturovou směsí geometrie a filozofie. Jeho instalace i jednotlivá díla jsou ambalážemi pro rozličné filozofické kategorie, jejichž dešifrace je lehce umožněna prostřednictvím názvů, jimiž je autor určuje. Odstupuje od lyrismu, opouští narativismus, přesto se pokouší vyprávět příběh.

Jeho aktéry jsou vysoké filozofické a morální kategorie „pravdy“, „skutečnosti“ či „objektivity“. Jeho symbolický jazyk je pro pojmenování konkrétních jevů či příběhů naprosto nesdělný, což konvenuje s jeho záměrnou rozostřeností jím předkládaných témat. To mimo jiné dokládá i velká formální podobnost mezi jednotlivými artefakty, především artefakty současné ostravské výstavy s artefakty výstavy karlovarské z loňského jara (Ona je to taková utopická estetika). Mladějovský pojmenovává obtížně kategorizovatelné koncepty, koncepty pravdy, práva, skutečnosti, avšak zvoleným jazykem výslednou výpovědí nepřekračuje povrchní konstatování a tedy ilustraci. Životnost Mladějovského výslednic zdaleka, a možná záměrně, nedosahuje vzorových témat. Morfologii geometrie nepodrobuje žádné formální ani obsahové revizi, nedochází k „přehodnocení geometrických principů“ (Martin Klimeš v úvodním slovu k ostravské výstavě). Že Mladějovský jako autor pro tuto chvíli nedosahuje vytčených met ponechme v tuto chvíli stranou přinejmenším z toho důvodu, že mu tyto mety sám spíše podsouvám.

Kvality jeho poslední ostravské výstavy totiž zpevňují jiné vrstvy jeho díla a navzdory nebezpečí formalistního úpadku do vizuální machy (stereotypu) a s tím související obsahové prázdnoty, o níž jsem psal výše, je jeho dílo v posledních dvou letech značně konzistentní.

Zvolený materiál vytvářel antagonistický pohyb proti prvotnímu sdělení. Zatímco povrchní informace komunikovala zprávu o relativnosti pravdy, pevný a robustní materiál nesl zprávu z opačného spektra – zprávu o pevnosti a danosti skutečnosti a z ní plynoucích pravidel.

Nejprovokativnější rovinou Matějovského ostravské výstavy je zřejmě vztah formálního způsobu, který zvolil k pojmenování fenoménu, a fenoménem samotným. Žebříček hodnot tematizuje především relativizaci fenoménu pravdy – jde o parafrázi lidového moudra, jež slýcháme od našich babiček sousedících nad pivními tácky, a právě tato parafráze zaznamenala v západním myšlení největší vzestup s potvrzením teorie relativity. Právě profanace myšlenek, které relativizovaly dosavadně vnímaný vztah času a prostoru, přinesla relativizaci veškerých, do začátku minulého století podobně pevně stanovených hodnot. Mladějovský tuto banální informaci předkládá stejně banálním způsobem – jeho výstava je doslovnou ilustrací k fenoménu, ale navzdory tomu nejde o plytké rozvržení úhlů za pomoci symetrie. Matějovskému se podařilo dosáhnout rovnováhy mezi signifiant a signifié, respektive jím zvolená forma banálně pojatého minimalismu odpovídá pojmenovanému fenoménu – formálnímu klišé relativity pravdy. Žebříček hodnot nepřispívá k pojmenování principů geometrické abstrakce, nerozšiřuje její slovník ani nově nedefinuje jeho hájemství, přesto jde o řemeslně dokonalé zvládnutí formy, jíž autor nepřisuzuje jiné než již existující atributy.

______________________________________________________________

Josef Mladějovský: Žebříček hodnot / kurátor: Martin Klimeš / Divadlo Antonína Dvořáka / Ostrava / 5. 5. - 29. 6. 2014