Procházka podchodem

Procházka pod skutečností je lyrický název nově vzniklé alternativní galerie v Ústí nad Labem, kterou založili Richard Loskot a Tomáš Petermann. Oba umělci se potkali na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Tomáš se zabývá architekturou, Richard zde studoval vizuální komunikaci, nyní pracuje jako asistent na Katedře elektronického obrazu na Fakultě umění a designu v Ústí. Pro oba je toto město domovem a dění zde jim není lhostejné.

Proto je záměr zpříjemnit obyvatelům život v tomto odcizeném průmyslovém městě zcela logický a nápadů se rodí mnoho. Konečným impulsem k realizování dvou projektů umělecké dvojice byla výstava The Art of Urban Intervention probíhající na jaře v Galerii Emila Filly. Jejich dva samostatné projekty měly podobně jako další prezentovaná díla na výstavě přesah do sociálního a environmentálního kontextu urbánního prostředí. Zaměřují se totiž na ústeckou čtvrť Předlice, jejíž obyvatele tvoří početná romská komunita. Otevírají tak nové cesty ke komunikaci o budoucnosti tohoto industriálního města. Vznikla tak zvuková galerie Procházka pod skutečností a nově natřená zastávka Sigma na rozhraní Předlic a centra, připomínající existenci zde stojící Galerie Emila Filly. Na obou místech se prolíná svět pouliční komunity se světem uměleckým. Přibývající graffiti a tagy dotváří jejich prostor. Umělci tak nenásilně vstupují do infrastruktury města a probouzí ho z letargie.

Procházka pod skutečností se stala po skončení projektu The Art of Urban Intervention nezávislou non-stop galerií, o kterou se starají její iniciátoři. Nachází se v silničním podchodu pod rušnou Panskou ulicí. Ten spojuje areál místní chemičky, Předlice, Západní nádraží a centrum, tedy všechny důležité body ve městě. Výhodou je, že nenásilnou formou komunikuje s diváky na tak frekventovaném místě.

Otevírá i další možnosti, jak zacházet s galerií ve veřejném prostoru. Podchod sice zatím zůstává počmáraný, protože vymalováním by ztratil svoji auru, ale streetartový workshop se přímo nabízí. Pouze díky instalaci několika reproduktorů poukazuje na novou skutečnost. V tomto případě se jedná o přenesení kontextu, návštěvníka v prostoru a v čase. Místo typických vizuálních podnětů, zapojuje nepoužívaný smysl ve městě– sluch. Šestikanálový prostorový zvuk se skvěle nese galerií a plně pohlcuje své návštěvníky a tak nyní přináší nepřívětivý tmavý podchod obyvatelům industriálního města trochu povzbuzení.

Stačí pár kroků a ocitnete se v jiném světě. Opustíte vymydlené domy i benzínku. Hluk ze silnice a vůně špíny ulice a zákoutí podchodu jsou sice pronikavé, ale spolu s nepatřičnými zvuky tvoří podivnou a zcela novou atmosféru. „Procházka“je zvukovou instalací, která se však více přibližuje k dlouhodobému projektu typu Mapy času. Nevysílá však záznam ze sonické intervence v terénu, ale funguje na principu spouštění jedné nahrávky. Podobně jako zvukové sochy vítězky loňského ročníku Turnerovy ceny Susan Philips funguje v čase a v prostoru a nabízí kolemjdoucím jiný pohled na věci kolem.

Nejdříve chtěli umělci maximálně otevřít galerii vytvořením volně přístupné webové platformy, na kterou by lidé mohli vkládat libovolné zvukové stopy . Tento záměr úplné náhodnosti výběru by však byl příliš komplikovaný a proto vzali na sebe roli správců. Svou galerii však budou propůjčovat a tak se v září uskuteční první oficiální vernisáž kurátorské výstavy. Zatím vybírají audio záznamy sami umělci: podle chuti, podle ročních období, podle pocitů, vyzařujících z města. Ty jsou v Ústí, díky blízkosti chemičky velmi výrazné. Na jaře zpívali ptáci a zvuky vzbuzovali pocit přítomnosti lesa. Nyní rozradostňuje okolí zvonkohra, a v srpnu bude čas na pohádku.

Jednoduchý počin udělal z velkého množství nezainteresovaných lidí rázem návštěvníky galerie. První intenzivní zvuky něžně reagují na místní prostředí a navozují příjemnější atmosféru. Evokují pobyt mimo město a zpřítomňují v odcizeném podchodu pocit životnosti. Pobízí k zamyšlení nad realitou. Zvou k Procházce pod skutečností.