Svébytné modely v Galerii Rudolfinum

V Galerii Rudolfinum probíhá výstava Model, představující díla jedenácti umělců ze šesti různých zemí. Projekt kurátorovaný Ladislavem Kesnerem vsází svou koncepcí, názvem a koneckonců i způsobem instalace na jednoduchost. Neubírá to však na jeho kvalitě.

Mluvíme-li o pojmech model a modelářství, na mysli mnohým vyvstanou pouhé repliky, prototypy, kutilské hračičky, které slouží k osobní potěše autora, stávají se předlohou tomu, co teprve vznikne, anebo představují vzorek již existující entity. Výstava v Rudolfinu prezentuje modely v jiném světle. Nahlíží na ně jako na svébytné umělecké objekty a osobitý způsob vyjádření. Přesto si tyto objekty ponechávají vlastnost charakteristickou právě pro modely, a to jasně rozpoznatelný odkaz vedoucí mimo objekt samotný.

Mezi vystavujícími umělci nechybí významná jména současného umění jako Antony Gromley, Rachel Whiteread či Julian Opie. Každý z nich přistupuje k tvorbě modelů odlišným způsobem a výstava se tak stává zajímavou přehlídkou rozmanitých technik modelování v dnešní umělecké tvorbě. Přesto tematicky v instalaci dominují zejména architektonické modely. Příkladem je Lorenz Estermann a Thomas Schütte, jejichž díla začínají celou výstavu. Estermannova tvorba následuje kutilskou estetiku a tím se přibližuje modelářskému hobby. Schütteho série One Man House naopak působí jako seriózní architektonický návrh futuristického bydlení. Schütte následně překvapí zcela jiným přístupem, a to jak modelem fiktivního pomníku, kterým ironizuje sám sebe, tak modelem nemocnice vycházející z tvarů sanitárního nábytku. Zajímavá je umělcova hra s měřítkem, kdy diváka konfrontuje se známými tvary nejen v jiných souvislostech, ale také v nečekaných velikostech.

Způsobem instalace je fascinující model arktické stanice Halley VI Mariele Neudecker. Ta ponořila zmenšeninu modulární architektury do akvária s tekutinou a speciální příměsí, čímž umocnila dojem vzdáleného až mystického místa klidu a ticha, zahaleného do sněhu a mlhy. Model tak odkazuje nejen k existující stavbě, ale také k atmosféře specifického místa. Zcela odlišný přístup má Rachel Whiteread, která je známá především odléváním prostor kolem i uvnitř domů, a na výstavě zastupuje snad jako jediná právě techniku odlévání. K modelům se osobitě staví také umělci Tomas Demand či Edwin Zwakman, kteří vytváří objekty záměrně manipulující realitu, aby je následně vyfotografovali a zničili. Jediným existujícím výsledkem jejich práce se tak stává fotografický záznam modelu.

Dílo Antony Gromleye lze považovat za mediální tahák celé výstavy. Jako jediný autor zde představuje modely odkazující k lidskému tělu a mysli člověka. Čtyři vystavené pravoúhlé plastiky, patřící do cyklu Tankers, připomínají stejnou měrou tělo i architekturu, což je propojuje s díly ostatních autorů. Divácky atraktivnější je jeho třiatřicet postaviček Memes, odkazujících k různým lidským polohám širokého spektra – od spánku k umírání, od smutku ke štěstí. Návštěvník výstavy si má dle Gromleye vybrat ty polohy, které mu jsou nejblíže, ať už v pozitivním, či negativním slova smyslu, a skrze figury tak pochopit své vlastní bytí v čase a prostoru.

Model je reprezentací určitého objektu či systému a je vždy do jisté míry zatížen konkrétním úhlem pohledu svého tvůrce. Neplatí ale tyto vlastnosti pro téměř veškeré umění vycházející z imaginace autora a manipulující realitou dle jeho vlastní interpretace? Proč tedy hovořit konkrétně o modelu a modelářství v umění a jak ho od ostatních skulpturálních a plastických děl současného umění rozpoznat? Jakou úlohu vlastně nyní hraje model v oblasti umění? A je to skutečně pouze instituce či oborová příslušnost, co udává jasnou hranici mezi užitkovými modely vznikajícími ve vědě či v průmyslu, hobby modely vznikajícími v dílnách kutilů a tím, co si drží status umění? Výstava Model tyto snad až pragmatické otázky bezděčně implikuje. Nepřináší na ně uspokojivou odpověď, neboť si vystačí s konstatováním, že vztah modelu k realitě je různý a přístup umělců rozmanitý. Přesto nad nimi nutí diváka zapřemýšlet a v tom lze vidět její přínos.

______________________________________________________________

MODEL / kurátor: Ladislav Kesner / Galerie Rudolfinum / Praha / 29. 1. 2015 – 3. 5. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv Galerie Rudolfinum